OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Brýlatý bůčkatý fotr is the new punk! Jako vážně. Když jsem poprvé slyšel SOUL GLO, vůbec jsem nevěděl, jak členové kapely vypadají. Představoval jsem si oprsklá skinny děcka, protože ta hudba srší energií a neuznává žánrové mantinely. Takoví BLACK MIDI v punku a metalu. Překvapení. SOUL GLO jsou prostě pupkatí, obrýlení chlápci středního věku, kteří chytli punk a začali s ním smýkat po podlaze. Ode zdi ke zdi. Od metalu k rapu.
Výsledkem je uřvaná punková energobomba, která do sebe vtáhla metalové breakdowny, screamo, ale třeba i trapové beaty a hiphop. Hrozně se mi líbí, jak zběsile a současně přirozeně SOUL GLO klouzají ze žánru do žánru, aniž byste si to uvědomili. Je v tom obrovská dávka nadhledu a drzosti. Vedle téměř metalových riffů tu stojí poblázněné taneční rytmy, kterým sekundují žesťové nástroje, jež do vás pumpují nekonečné dávky splašené energie. S touto rozjuchaností jsou často v určité kontradikci skvělé texty, které jsou ve své podstatě obžalobou společnosti, někdy ostřejší, často také zraňující i zranitelné. Samozřejmě tu najdeme i humor, ale poměrně hodně s absurdní nebo trpkou příchutí. Tomu všemu hodně pomáhá postava s mikrofonem. Pierce Jordan je slovní kulomet s brutální kadencí a silnou průrazností.
Je znát, že SOUL GLO nejsou žádní nováčci. „Diaspora Problems“ je jejich čtvrtou deskou a členové kapely mají poměrně bohaté předchozí zkušenosti. Novinka je první deskou pensylvánského kvarteta pod Epitaph Records. Celá deska má provokativní nádech v textech, které neberou zajatce a střílí se stejnou vervou do vlastních řad jako na objekty, které bývají standardním terčem arsenálu hardcorepunkové scény.
Svým způsobem je přidrzlý i zvuk. Zvonivě drnčící vyvýškovaná basa, zpěv, který je mnohem vytáhnutější než u jiných podobných kapel. A pak je tu ten šílený žánrový koktejl do kterého SOUL GLO namáčí i hodně pestrou a pečlivě vybranou partu hostů. Například zvučná jména z rapu, jakými jsou MOTHER MARYROSE nebo MC KINLEY DIXON.
Ať si ale vezmete jakoukoliv část alba, tak má velmi svěží jiskru a tah na branku. Přitom si ovšem vzpomenetei na absolutní základy, jakými jsou třeba BAD BRAINS. „Diaspora Problems“ je dynamická deska, která je velmi intenzivní, a to jak v tom, jak je složená po hudební stránce, tak také ve smyslu výpovědi.
Uřvaná punková energobomba, která do sebe vtáhla metalové breakdowny, screamo, ale třeba i trapové beaty a hiphop.
8,5 / 10
Pierce Jordan
- Vocals
Ruben Polo
- Guitar
GG
- Bass, Vocals, Programming
TJ Stevenson
- Drums
1. Gold Chain Punk (whogonbeatmyass?)
2. Coming Correct Is Cheaper
3. Thumbsucker
4. Fucked Up If True
5. Jump!! (Or Get Jumped!!!)((by the future))
6. Driponomics (feat. Mother Maryrose)
7. (Five Years And) My Family
8. The Thangs I Carry (feat. BEARCAT)
9. We Wants Revenge
10. John J (feat. Kathryn Edwards and Zula Wildheart)
11. GODBLESSYALLREALGOOD
12. Spiritual Level Of Gang Shit (feat. McKinley Dixon and Lojii)
Diaspora Problems (2022)
Songs To Yeet At The Sun (2020)
The Nigga In Me Is Me (2019)
II (2016)
" " (2015)
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.