OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tak jsem se nechal ukecat do druhé sérky. Vyšší rozpočet. Více herců. Prokreslenější svět. Více krve. Více brutality. Jenom škoda, že peníze nebyly použity třeba na scénáristy. Ale k tomu se asi dostanu. Pro ty, kteří neví nic o světě, doporučuji skouknout článek o první sérii. Druhá série je určitě o poznání výpravnější, dostáváme se do měst a zjišťujeme, že postapokalyptický svět slepých lidí je plnější, političtější a obsazenější, než bylo původně naznačeno. A na scéně se samozřejmě objevují další „vidoucí“. Vytratila se určitá minimalističnost. Děj se z přírodních scenérií přesouvá do měst.
Tady se na chvílí zastavím, protože právě tato část světa mě zajímala. Místa, kde žijí větší skupiny lidí. Jak se využila velká města? Co v nich nyní je? Vize podobné budoucnosti je lákavá. Bohužel, druhá série SEE ji vykresluje v tak neuspokojivých a nepravděpodobných barvách, že by se nad tím pozastavilo i dítě. Například tu vidíte scenérie, ve kterých trčí pahýly polozničených rozpadajících se mrakodrapů, jež čas ohlodal tak, že vypadají jako kostnaté pařáty dávno mrtvé prehistorické bestie. Vedle toho tu ale lze nalézt téměř nedotknuté interiéry, které působí tak, jako by je někdo opustil před pár léty. To prostě výsledný dojem a uvěřitelnost prostředí neuvěřitelně sráží. Na podobné nesmysly narážíte i v prostoru. Vidíte rozpadající se masivní železobetonové stavby a vedle nich téměř nedotknutý dřevěný altánek.
Podobná nedotaženost je cítit i z dalších drobností, které nezapadají do světa nevidomé civilizace. Například sladěné barvy šatů. I celkem nepravděpodobné chování některých postav, které jako by nevěděly jak zahrát nějaké emoce s tím, že jich chybí zrak. Scénář pak trpí i další bolestí, jíž jsou rozhodnutí nedávající smysl. K tomu, jak se charaktery chovají, jim chybí motivace, což způsobuje, že některé dějové zvraty příliš šustí papírem. Reálně smysl nedávají. Seriál se jakoby snaží budovat vztahové i politické scény, které by se svojí dramatičností vyrovnaly například Hře o trůny, ale ty ve výsledku nefungují nebo působí příliš jalově.
Tyto nedotaženosti jsou téměř na každém kroku a srážejí pak dobré a zajímavé nápady, kterých tu je také dost. Ať už jde o systém, jakým bojují armády, nebo podivná disbalance ve speciálních efektech. Je tu scéna, při které se proboří led při boji mnoha lidí. Některé záběry tu vypadají jako z dílny produkční společnosti The Asylum, která má na svědomí nízkorozpočtové trháky jako Sharkenado. Bohužel. Atmosféru někdy dotváří, jindy spíše kazí, velmi výrazný namodralý vizuál, kterým je celý seriál dobarven. I tento prvek působí nedotaženě. Zajímavý nápad s nedotaženou realizací.
Sejří mě to zas a znova, protože nápad je zajímavý a poskytoval prostor pro vytvoření opravdu zajímavé podívané. Současný stav zůstává na půli cesty snad ve všech parametrech, které si lze představit. Jedinou rovinou, ve které druhá řada seriálu obstála, je slibovaná syrovost bojových scén. Ty jsou zpracovány s náležitou péčí a zálibou v naturalismu. Ale to je opravdu trochu málo. Nad další sérií tímto lámu hůl.
Mohl to být skvělý a zajímavý postapo seriál se zajímavým narativem. Mohl...
6 / 10
Vydáno: 2021
Vydavatel: Apple+
USA, 2021, 7 h 27 min (Minutáž: 46–62 min)
Tvůrci: Steven Knight
Režie: Simon Cellan Jones, Frederick E.O. Toye, Anders Engström
Scénář: Jonathan Tropper, Stephen Tolkin, Shelley Meals, Jennifer Yale, (více)
Kamera: Michael Snyman
Hudba: Bear McCreary
Hrají: Jason Momoa, Sylvia Hoeks, Hera Hilmar, Christian Camargo, Dave Bautista, Eden Epstein, Olivia Cheng, Hoon Lee, Tom Mison, Alex Breaux, Eddie McGee, Luke Humphrey, Martin Roach, Nina Kiri, Adrian Groulx, Ian Matthews, Josh Cruddas, Fraser Aitcheson, Ken Hall, Nesta Cooper, Archie Madekwe, Alfre Woodard, Franz Drameh, Jessica Harper, Tamara Tunie, Joe Flanigan, James Immekus, Ron Kennell, Michael Reventar, Moses Nyarko, Simon Northwood, Dayo Okeniyi, Damaris Lewis, Oliver Becker, Yadira Guevara-Prip, David Eisner, Bola Olubowale, Nicole Stamp, Susanna Fournier, David Hewlett, Nickolas Baric, Joshua
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.