Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Klubový festival, který stojí na křížení punku, crustu, grindcore a death metalu. Klubová verze Obscene Extreme bez goregrindových, krvavých nebo vegánových srandokapsů. Dvorek Eternie solidně zaplněný a atmosféra na začátku setu LICKSPIT parádní. Světlo tomu sluší. Nejpřísnější skejťácký punkrock na obou březích řeky Moravy. V sestavě žádná ořezávátka. Kapela na půdorysu BOILING POINT, SHEEVA YOGA nebo BRUNNER TODESMARSCH. Přehrávají se skladby z debutu „The Great Stock Market Crash“, který platí v rámci punkové škatule za to nejlepší, co u nás vyšlo za posledních dvanáct měsíců. Akordová punkovka, které do zad fouká zběsilá rytmika odkojená fastcorovou scénou. Co víc si přát.
Pak už jen sejít do suterénu, kde začíná nejpekelnější koncert dne. Black metalová PUSTINA je v rámci žánru dost netypický projekt. Další all - star kapela? Možná. Nově k vidění s baskytarou. Kdybych měl vyjmenovávat, kde všude hráli nebo hrají její členové, tak tu budeme dlouho. Z aktuálnějších připomenu LAHAR, LVMEN, VOLE, PROTIJED. Zamrzí absence warpaintu, ale i bez něj je brána inferna prokopnuta. Raw black metal tak syrový a špinavý, jak to jen jde. Pocta dřevním pilířům žánru. Jen škoda, že zvuk je trochu koule.
Nahoře vzápětí svůj set vykopává veteránská skvadra SEE YOU IN HELL. Brněnský hardcorepunk japonského střihu, jehož novou sestavu zocelil žár slunce na turné v roce 2019 v jihovýchodní Asii. Nechyběl tomu tlak podporovaný dvoukytarovým tandemem, ani potřebná syrovost a samozřejmě nechyběly Jožkovy záklony, při kterých jsem měl vždy pocit, že se musí každou chvíli převážit. Z koncertu ale bohužel nesálá energie, kterou na tom samém místě nechali před hodinou LICKSPIT.
Když scházím do sklepení na koncert německých LUCIFUGE, varují mě hardcore veteráni, že je to nejhorší skupina večera. Inu, bylo to trochu delší než předchozí sety a chápu, jak to mysleli. Každá kapela, jejíž set se vám zdá příliš dlouhý, je na podobné akci, kde se kapely střídají po dvaceti minutách, trochu podezřelá. Buďto je fakt dlouhá nebo prostě nudná. LUCIFUGE a jejich podání vysokorychlostního thrash-black metalu se rozhodně konzumovat dali. Minimálně po dobu punkových setů. Nicméně přiznávám, že i já po čtvrthodině opouštím sál. V paměti mám rychle se střídající riffové vánice, heroická sólíčka a hlavně pak nebezpečně vyhlížející okování horních končetin kytaristy a basáka.
Vrchol horní scény zažívám jednoznačně s německými TRIGGER. Projekt, který čítá jen basu, bicí a zpěv. Přesto mají zvuk tak hutný, že by jim ho mohla závidět leckterá kapela s dvěma kytaristy. Subtilní baskytarista Enrico drhne spodní frekvence s tak vytuněnou sérií distorze, že to otřásá celým prostorem. Nově v kapele působí Ondra z ONANIZER u mikrofonu. Na bicí stoličce šílenec Kevin. Výsledek? Nekompromisní nálož starého devadesátkového grindcore, power violence a rychle mizejících bažin. Tahle kapela je továrna na epileptickou zběsilost. Neznám trio ve stejné sestavě, které by mě bavilo víc.
Vrchol večera ve sklepě jsou samozřejmě IMPLORE. Rakouské kvarteto, které si bere to nejlepší z death metalu, grindcore a crustu. Ačoliv se dá říci, že základ kapely leží na soutoku právě těchto žánrů, tak se jimi rozhodně nenechávají spoutat. Některé skladby mají energii hardcorepunku, jiné nasazují emařskou notu. Tím myslím emo violence kapely, nikoliv ufňukané patkorocky. Rakušáci naložili více než slušně. Nesmlouvavý set nezná kompromisy. Jede se od začátku do konce na plný výkon, i když publikum je přeci jen vlažnější, než bych očekával. To se ostatně dá říci o celém večeru, který koncertem IMPLORE nekončí. Za nimi nastupují pohrobci NIKANDER – brněnská SLAŤ. Z NIKANDER zůstávají kytarista Kofin a zpěvačka Kremace a stejně tak věrnost vysušeným stonerovým riffům, hraným s potřebnou pomalou rozvahou a výraznou dávkou bahnitosti. Večer to byl plný hluku a několika výtečných koncertů. Uvidíme se příští rok.
Hodně netradiční černý kov, který do sebe přirozenou cestou nasává prvky mathmetalu a dalších progresivnějších stylů bez toho, aby uhnul v oddanosti kořenů. Po celou dobu instrumentálně zajímavé a emocionálně intenzivní.
Pokud jste přejedeni HAMMERFALL nebo jich stále nemáte dost, jsou tu TWINS CREW. Kdybych nikdy neslyšel nic podobného, asi bych to velebil. Má to šťávu, dynamiku a slušné refrény. Přestože je švédský power/heavy už dost vybraný rybník, tenhle kapr ujde.
Máte-li rádi naléhavý zpěv Cristera Olssona, procítěné severské riffové preludování a nevadí vám ani švédština, na novém albu EREB ALTOR si jistě najdete to své. Na žádné slavobrány to není, ale i poctivé bušení do kovadliny má kolikrát něco do sebe.
Pořád je všechno v pořádku a americká super grupa jede v kolejích poklidného progrocku. I tentokrát se najdou příjemná místa, celkově mám ale pocit, že docházejí silnější melodické nápady. Snad to bude jen takový ten oddech před něčím větším. Doufejme.
Pojďme si zase užít trochu pravého DM chrastění. MACERATION splňují žánrové atributy na potřebných 100% a doručují desku, ze které budou nadšeni zejména příznivci DISMEMBER nebo GRAVE (ale i BOLT THROWER). Zvuk je tučný, hluboký a deska nepostrádá tlak.
AC/DC war metalu a jejich nová deska. Výrazně podobná těm předchozím. Příznivci REVENGE dostanou klasicky zvrhlý a maximálně agresivní klepec. Tak jako vždycky. A tentokrát rovnou přes 40 minut. No, mě to stačilo dvakrát, potřetí do toho už asi nejdu.
Tak je to konečně venku! Pohrobci geniální tech/death entity SPAWN OF POSSESSION jsou zpět v centru dění. V kůži RETROMORPHOSIS působí robustněji a špinavěji, nicméně i tak je dokážete neomylně identifikovat hned po prvním riffu. Epické zmrtvýchvstání.