Kdyby bylo, čistě teoreticky, možné uspořádat nějakou celonárodní anketu o nejlepší českou heavy/speed metalovou kapelu, zcela určitě by jejich jméno v této souvisloti padlo a jsem přesvědčen o tom, že by se umístili v první desítce, ne-li rovnou v první trojce. Ano, SALAMANDRA, kapela, která už na naší scéně působí poměrně dlouho (jak se ostatně níže dočtete), jsou prostě nestoři, ač třeba nebývalo zvykem na ně takto nahlížet, a to se v něčem zákonitě musí odrazit. Třeba i v tom, že když vydávají sedmé řadové album  po osmileté pauze v silně pozměněné sestavě, je to prostě událost. A koho pří té příležitosti vyzpovídat nejlépe, když ne kapelníka a člověka, který u toho byl od samého počátku? Slovo má kytarista a neúnavný hybatel SALAMANDRY Pavel Slíva...

Příští rok bude SALAMANDRA slavit čtvrtstoletí existence. Dovedl sis něco takového vůbec představit, když jsi ji zakládal?

Jako detektiv Murtaugh ve Smrtonosné zbrani, už u „Twilight Of Legends“ jsem říkal, že „už jsem starej“ dávat dohromady kapelu, protože většina muzikantů kolem mne měla sestavu, sehranou partu třeba od střední školy s pár lety hraní po garážích a podobných zkušebnách. Materiál na „Twilight Of Legends“ jsem někdy v roce 1997 nebo 1998 nabídl Tomášovi Košutovi z Leviathan Records a na základě jeho zájmu jej potom zpracoval prakticky se studiovými muzikanty. Rozhodně by mě nikdy nenapadlo, že na úspěchu toho studiového projektu sestavím koncertující kapelu s hudební dráhou přesahující 25 let… protože momentálně rozjíždíme další dimenzi našeho působení na powermetalové scéně a teď už si tu budoucnost představit dokážu.

Jsi dnes jediným původním členem v řadách kapely, jak to vlastně vnímáš? Jak hodnotíš těch dosavadních čtyřiadvacet let? Co všechno ti tahle kapela a její existence dává?

Máš pravdu, jsem jediný původní, zakládající člen právě proto, že SALAMANDRA byla zamýšlená jako čistě studiový projekt. Proto už mezi nahráním alba a prvním koncertem došlo ke změně sestavy. V SALAMANDŘE se za ty roky prostřídala řada skvělých muzikantů a výborných textařek, ale jelikož jsem autorem snad 95 % skladeb na našich deskách, udržuje si naše tvorba rozeznatelný výraz. Prostě je to můj rukopis autora, spoluautora, producenta a kapelníka.

SALAMANDRA za ty roky odehrála spoustu jedinečných koncertů, vzpomínám rád, jak jsme hráli před IRON MAIDEN, SABATON, FREEDOM CALL a musím pochválit senzační publikum na Masters Of Rock, Metalfestu a dalších festivalech. Absolvovali jsme i pár výjezdů do zahraničí, např. s italskou kapelou REVOLTONS, a za to všechno jsem velice rád. To je takové to zásadní „rockerovo štěstí“. Korunované je to ještě tím, že jsme oslovili fanoušky vlastní autorskou tvorbou a skladby jako „Masters Of Rock“, „The King“, „Orion“ a jiné se mezi našimi fanoušky staly do značné míry kultem.

Vedeš si evidenci koncertů? Který z nich považuješ dejme tomu za nejpovedenější a obráceně a proč?

Evidenci si nevedu, ale nedávno jsme tak letmo bilancovali… a bude to lehce přes tisíc. Určitě byl pro nás jako muzikanty i fanoušky největší zážitek Eden s IRON MAIDEN nebo support ACCEPTu ve Zlíně. Jedinečné byly naše začátky na Noci plné hvězd v Třinci. Neopakovatelné jsou „sklepní“ koncerty v Hells Bells v Praze, však si je pamatuješ. Klasické průsery jsou, když vokalistovi odejde hlas nebo se „vysere“ technika. A největší průser bylo v pět ráno cestou z Itálie s plně naloženou porouchanou dodávkou řešit někde v půlce Rakouska, jak dostat všechny a všechno domů.

Máš přehled o tom, kolik už SALAMANDROU prošlo hudebníků, a kde je těm bývalým členům dnes konec? Jsi s nimi třeba (nebo jen některými z nich) stále v kontaktu?

(Pavel počítá …) Deset? Minimálně deset členů ze sestavy v různé době odešlo. S většinou jsem v normálním kontaktu a víme o sobě navzájem. Skoro všichni bývalí členové si i zahráli na koncertech k patnáctiletému výročí kapely v Praze, Ostravě a dál kde kdo mohl, těch akcí bylo víc. Bývalí zpěváci hostují na koncertech častěji a občas je uslyšíš i na albech.

Čí odchod lituješ nejvíce a proč?

To je těžko říct. Každý odchod měl své důvody a často příchod nového člena znamenal nový impuls v naší tvorbě. V podstatě s odstupem času žádného odchodu nelituju.  Ono to vždycky nějak dopadne a zatím vždy mi osud a okolnosti přihrály velice šťastnou a přinejmenším adekvátní náhradu.

„Opus Bohemica“ je vaším sedmým studiovým počinem… bude pro něj platit poučka o tom, že sedmička je číslo šťastné?

Již když jsem chystal sedmé album, chtěl jsem, aby bylo něčím jiné, přelomové. Určitě tomu přispěla i totální přestavba sestavy a prodleva částečně zaviněná covidem. Zatím je brzy hodnotit odezvy publika i odborné kritiky (smích), ale prozatím to vypadá dost dobře. Tím, že jsme nekoncertovali, jsme se materiálu a sladění nové sestavy věnovali sice o něco delší dobu, ale s o to větší důsledností. Můj soukromý pocit z alba „Opus Bohemica“ je absolutní spokojenost.

Od vydání „Imperatus“ uplynulo již osm let, což je nejdelším pauza mezi vašimi alby vůbec. Je to proto, že bylo složitější nové skladby vymyslet a napsat? Máš mimochodem pocit, že ve svém speedmetalovém ranku máte stále co říci a už vlastně jen nenudit dokola omílanými motivy a postupy?

Na počátku těch osmi let jsme si užívali intenzivně koncertování, což mě baví víc než studiová práce, pak ty změny v sestavě a lockdown kapelu zpomalily. SALAMANDRA nikdy nevydávala desku každý rok, dva, i když na zkušebně průběžně pracujeme na nějakých nových nápadech a skladbách na nějaké to další album. Například skladbu „Mannequins“ jsem napsal už před sedmi lety a text má rok a půl. Než skladbu dotáhneme do fáze nahrávání, vyšperkováváme ji a dostává ksicht. Jinak věřím, že stále máme co říct, i proto se snažím, aby každé album bylo zajímavé něčím jiným a třeba i překvapilo. Tak uvidíme.

Sleduješ také vývoj rychlé melodické muziky na světové scéně? Má se ta kam pohnout a pokud ano, kam? A je na ní aktuálně nějaké jméno, které by podle tebe stálo za pozornost?

Sleduju, ale ne nějak urputně. V tomto směru jsem konzervativní posluchač. Když dáváme dohromady nové nápady, snažím se vyhýbat poslechu konkurence, aby mě to příliš neovlivňovalo. Nejsem žádný prorok v tomto hudebním stylu… Nějaký posun sleduju, jak v kvalitě a propracovanosti zvuku, tak v technice muzikantů i zpěvnosti žánru, nebo fúzi stylů. Budoucnost je v rozmanitosti, každý si najde to svoje.

Mimochodem, jak hodnotíš návrat Michaela Kiskeho a Kaie Hansena do HELLOWEEN a jejich společné bezejmenné loňské album?

Je to fenomenální, nadčasové album a podle mne po letech navázalo na „Keeper Of The Seven Keys“. Kai Hansen byl vždy můj velký kytarový a skladatelský vzor. Byl jsem před nějakým rokem na jejich bratislavském koncertě, což byl pro mne vysloveně návrat do osmdesátek. Tahle stará parta mě rozhodně nikdy nezklamala.

Čtěte také: SALAMANDRA - Být či nebýt (českomoravským) speed metalistou (rozhovor s baskytaristou Jardou Dufkem)

Jak se dala dohromady sestava, která je podepsána pod „Opus Bohemica“? Měla na ní vliv pandemie covid – 19?

Před pár lety jsem si začal pohrávat s myšlenkou a hudebními nápady pro můj nezávislý projekt založený na tom, že by se tam vystřídali zpěváci, kytaristi a další hosté z různých kapel. Spojoval by to můj autorský rukopis a rytmický základ, Jirka Gadula a Patrik Hrnčíř. Jelikož tihle dva kluci se už dávno předtím naučili i skladby SALAMANDRY, naskočili do rozjetého vlaku ihned poté, co se předchozí sestava začala rozpadat.

Co se týče zpěváka Tomáše Hradila, s ním jsem v kontaktu už dlouho. Asi půl roku poté, co TREZOR přestal nekoncertovat a Tomáš od nich odešel… a od nás odešel Ivan, oslovil jsem Toma, jestli to nechce zkusit v SALAMANDŘE. Zkusili jsme a sám jsem byl překvapený, jak skvěle se Tomášův výraz do kapely hodí. Navíc je to ostřílený profík a velký srdcař.

Pár měsíců po odchodu Vaška Mocha mi osud přihrál famózního kytaristu Pavla Novotného, který kromě dlouholetého angažmá u Michala Penka hrál a hostoval na spoustě zajímavých projektů a alb včetně práce pro Věru Špinarovou, Tanju Kauerovou, CITRON, Borise Urbánka, Láďu Křížka aj. Na „Opus Bohemica“ je uveden jako host, ale dnes už je veden jako stálý člen. Otevřel mi nové obzory, je pro mne obrovskou inspirací. Je radost a čest s ním hrát.

Jak jsi, mimochodem, celou tuhle pandemii vnímal ty sám a jak ses s ní vyrovnal?

Covid už musíš nějak zabít… na to se furt dokola každý ptá. Doufám, že tyhle divné roky jsou už definitivně historie. Díky covidu jsem provedl kompletní rekonstrukci a repas nahrávacího studia, jinak bych na to neměl čas.

Bylo tedy na album „Opus Bohemica“ více času než obvykle? Zkus nám stručně popsat proces jeho vzniku…

Rozhodně to bylo odlišné v přístupu k nahrávání: studiový přístup jsme pojali jinak. Zatímco předchozí čtyři alba jsme nahráli a míchali u mě ve studiu, tentokrát jsme zvolili jiný postup. Bicí a basa se nahrály v GM Recording Studiu Jablunkov u Martina Roženka. Poté jsme vymazlili a nahráli kytary, zpěvy a klávesy u mne a nakonec svěřili kompletní mix, produkci a mastering Christophu Beyerleinovi.

Mix a mastering nového alba jste tedy svěřili zmíněnému německému producentovi, co vás k tomu vedlo? Máš zkušenosti s nějakou jeho dřívější prací?

Christoph zmasteroval předchozí album „Imperatus“ a už tenkrát mne hodně nadchla naše spolupráce. Na „Imperatus“ nám zpíval Chris Bay (FREEDOM CALL) a doporučil jej jako skvělého producenta, s nímž i on rád spolupracuje. Tehdy jsme pracovali pouze „na dálku“, přes web, tentokrát jsem se vydal do Norimberku na závěrečné korekce a Christoph mne překvapil nejen jako producent, ale i lidsky byl velice inspirativní. Dost jsem se ve studiu s ním naučil … hlavně jak se dělá německý power metal.

Ačkoliv název alba spolu se skladbou „The Knights Of Blaník“ svádí k myšlence o koncepční nahrávce, podle jednotlivých textů soudím, že to tak zřejmě není… už jste měli koncepčních nahrávek dost?

On ani „Imperatus“ nebyl vysloveně koncepční album. I tentokrát se některé skladby k „Bohemice“ vážou, jiné ne. Bylo by taky drsné svazovat textařky na osm let k jednomu koncepčnímu tématu.

Náměty textů k jednotlivým skladbám nosíš také v hlavě nebo je necháváš na oslovených autorech? A pokud ano, není to v takovém případě trošku takový jakýsi „autorský nedodělek“?

Texty jdou mimo mě. V hlavě mi to zpívá „svahilsky“ a textařkám dodám nahrávku. Myslím, že autorský nedodělek to není, sám sebe jsem za textaře nikdy nepovažoval. Co jsem otextoval v češtině v mládí, tím bych se radši nechlubil.  Soustředím se na hudbu a texty nechávám těm, kdo to umí: v tomto ohledu se rád nechám překvapit skvělými rýmy a vůbec celkovým obsahem. Textařky mají mou plnou důvěru. Hlídají vokalistu i ve studiu a provádějí drobné změny tam, kde by to mohlo zpívat ještě o něco líp. Tento přístup se nám dlouhodobě osvědčil.

A není už také na čase zkusit češtinu? Tím spíš, že se album jmenuje tak, jak se jmenuje…

V power metalu může čeština často znít až humorně. Jedna z věcí, proč SALAMANDRA zpívá anglicky, je mezinárodní odezva. Naše desky se prodávají na pěti kontinentech. Možná se ale fanoušci dočkají a na výročním albu k 25. výročí kapely se nějaký český bonus objeví. Pracujeme na tom, aby tam ta čeština nezněla jako parodie.

Kluby se otvírají, léto klepe na dveře a vypadá to, že alespoň na nějaký čas máme od covidu pokoj… jak se to odrazí v koncertní činnosti SALAMANDRY?

Kromě toho, že na léto máme nasmlouvaných pár menších festivalů, začne na podzim snad už normální klubové turné. Hrát chceme.

A plány na oslavu shora vzpomínané „pětadvacítky“ už se rýsují?

Odehrajeme nějaké výroční koncerty s hosty, chystáme vinyl „Opus Bohemica“ a kompilaci nevydaných raritek ze starších období i nedávné EP „Metal Flames“ a „Europe Worries“, které hrajeme na koncertech a fungují jako videoklip.

Na závěr nám pověz, co máš ještě na srdci…

Především chci poděkovat za ta léta přízně všem fanouškům. Uvidíme se na koncertech!