Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Druhá várka skvělých nahrávek roku 2021. Tentokráte od všeho trochu. Od mladé naděje domácího thrash metalu k již protřelé špičce scény, od blackgazové instrumentální náladovky, až ke znovuobnovenému pilíři současného prog metalu.
Tady není o čem. Doby, kdy se tihle kluci krčili jako předkapela DEBUSTROL, jsou dávno pryč. Trutnovská „Exoška“ je naživo naprosto vraždící thrashová mašina, která nepodlézá kvalitativní laťku. Aktuální ani ne půlhodinové EP je po okraj napěchované thrash metalem devadesátkové americké školy. Jestli jde na „Friend Of Lunacy“ něco vyzvednout, tak krom skvěle fungující rytmiky to jsou sólové kytarové výstupy, které mají čím dál tím vyšší úroveň. Oproti níže zmíněným REFORE žádné překvapení. Necelá půlhodina kvalitního thrashe od domácí elitní úderky v žánru.
https://exorcizphobia.bandcamp.com/
Po devíti létech vydavatelské nečinnosti vstávají z hrobu někdejší naděje domácí progové scény. Jejich principál Martin Schuster od té doby zkoušel rozjet několik dalších projektů, ale žádný se neotiskl do domácí kroniky kytarové scény tak tučně jako MINDWORK. A jaký je to návrat. Velký. Jejich koncert byl minulý rok tím nejsilnějším, co jsem zažil. A to se neomezuji jen na domácí kapely. Nové tváře v sestavě kapelu nakoply správným směrem a své zcela jistě udělala i pauza, při které se Martin realizoval například v prog rockových FACE THE DAY. „Cortex“ díky tomu zní velmi otevřeně a od technického death metalu okupuje široké území až někam k alternativnímu rocku. Po aranžérské i náladové stránce jedna z nejdospělejších desek roku 2021, která obstojí, i kdyby tu sóla nehrály legendy formátu Bobby Koelble.
https://mindwork.bandcamp.com/
Soutok black metalu a postrocku. Povětšinou instrumentální forma, ve které kytary malují epické sytě podbarvené zvukomalby. Rozkročeni mezi dřevně znějící černěkovové tupačky až po ambiciózní výjezdy sólové kytary nebo lehce rozvláčné motivy, ve kterých kytaru skvěle provází výrazné středové basové linky. Dvě rady do budoucna. Všechno jakž takž funguje, dokud se neozve ve dvou skladbách z jedenácti hostující vokál a tím nepoukáže na největší problém v ostatních kompozicích NUUMMITE. Ten zpěv tu přeci jen trochu chybí a kapelu by výrazně nakopl kupředu. Druhá věc je trochu sterilní zvuk bez jakéhokoliv charakteru. Příště vyberte studio a postprodukci, které nejen že čistě sejme nástroje, ale dodá celkovému zvuku další rozměr a alespoň nějaké charisma.
https://nuummite.bandcamp.com/
Víte kde je Štítná nad Vláří? Že ne? Tak si to koukněte najít, protože tato obec se v roce 2021 dostalo na mapu světového thrash metalu. Dobře, tak ne světového, ale toho domácího jistě. Pokud jde o mladé objevy domácí metalové scény, tak REFORE patří na trůn této kategorie. Jejich albový debut po všech stránkách dokazuje, že sémě, jenž bylo zasazeno v roce 2018 EPčkem „Social Failure“, vzrostlo v divoké thrash metalové křoví, vyznávající staroškolský tradicionalismus v tom nejlepším slova smyslu. Tady už nejde mluvit o slibném potenciálu do budoucna. REFORE po této desce nemusí nikoho přesvědčovat o tom, kdo je na Moravě budoucností čistokrevného thrash metalu.
Pod nejlepší nahrávkou progresivního metalu a alternativního rocku je v roce 2021 podepsán ten samý člověk. Martin Schuster. V případě projektu MARTIANS mu sekunduje ještě Martin Spacosh Peřina z BETWEEN THE PLANETS. Výsledkem je zasněná rocková fúze, která mě trochu irituje povětšinou poměrně debilní vytaženou a zvláštně znějící basovou linkou, ale vzhledem k tomu, že všechno ostatní je vysoko nad domácími poměry, se nad to dokážu povznést. „You are Here“ je na první pohled nenápadnou, trochu do sebe zahleděnou deskou, která si nelibuje ani ve velkých gestech. Dokonce se obejde i bez přílišných instrumentálních složitostí. Vyniká ale příjemnou civilní náladovostí, aranžerskou schopností postavit obyčejně znějící písničky, které nemají datum expirace v následujícím týdnu.
Němci MAAT jsou další představitelé egyptologického death metalu ve stylu NILE. A vedle například svých krajanů APEP prezentují to asi nejlepší, co v této oblasti v roce 2024 vyšlo. Příjemná procházka mezi hrobkami faraonů.
Indie rocková emařina plná vybrnkávaných smutných songů, které zní jak z doby, kdy emopatka a mrkváče byli posledním výkřikem teenage módy. Solidní a uvěřitelná porce pocitů i atmosféry, jen by to chtělo sem tam trochu víc dynamiky.
Ačkoli Ludva před lety udělil těmto žákům kapitána Kašpárka mrzkou trojku, časem jistě zmoudřel a dnes i on musí uznat, že tato kapela a) má bicí b) drhne velice obstojné bukanýrské retro, u nějž člověk rád hodí dřevěnou nohou. Vidíme se v Písku, vy psi!
Lehce gotický špinavý postpunk ze Záhřebu s výraznou dávkou retro-nostalgie. Podtrhuji slovo punk. Žádný papundekly z kláves a zadumané melancholie, co vás unudí k smrti, ale dost svižná uštěkaná hudba s řádným odpichem.
Velmi solidní porce technického death metalu od původně thrash metalového tělesa z Chicaga. Parádní poměr instrumentálního honimírismu, metalové dravosti a mnohovrstevnatých, někdy až lehce chaotických struktur.
I na svém šestém albu jdou emaři z LA po textových i hudebních strukturách, které odráží emocionální témata jako jsou panické ataky, sociální úzkost a zármutek. Nově vedle post-hardcorových ingrediencí přidávají více indie rocku a výraznější basové linky.
Už jsem dlouho nebyl z nějaké desky tak nadšený. Nehorázně nařezaný agresivní hardcorepunk s téměř nezkreslenou kytarou a vražednými prdel nakopávajícími tempy hraničícími s fastcore kategorií rychlosti.
