Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Rock a jeho hranice, díl druhý. Od progrocku koketujícího s djentem, přes melancholické indie, až po zvukově vymazlenou psychedelii. V rámci domácích kytarovek byla nadílka roku 2021 plná diverzity.
Letos vyšlo celkem dost desek, které se nějakým způsobem motají kolem alternativního/indie rocku a melancholie. Výčet bych mohl začít klidně abecedně od ALTERCAST, BARE ESCAPE a pokračovat dál. Nic jsem si ale nezamiloval tak, jako poslední TRUE FIR. „Second-Guessing“ mě vrací do zlatých devadesátek, kdy své nejlepší desky vydávaly nezávislé indie, které čerpaly z té melancholičtější strany grunge vlny, zasněnosti THE CURE a emařské pocitovosti. Pražákům se podařilo natočit chytře složenou desku, jejíž skladby mě neopouštějí ani více jak rok po vydání.
https://stoned-to-death.bandcamp.com/album/second-guessing
Dokonale zprodukovaná a notně psychedelická parafráze na soundtracky typu PULP FICTION. Hypnotická směsice zefektovaných kytar, hammondek a utahaných rytmů možná nedosahuje výše zmíněné soundtrackové hitovosti, ale nijak to nesnižuje filmový dojem, jakým deska „Your Blood My Veins“ působí. Právě celkový sounddesign tady tvoří opravdu významnou složku. Vzpomenete si chvílemi na Nicka Cavea & BED SEEDS nebo SWANS. KILL THE DANDIES! si plně uvědomují, že méně je více. Soustředí se na detaily. Některé zvuky je těžké identifikovat, jiné jednoznačně odkazují prostřednictvím kytary nebo syntezátorů někam k osmdesátkám i sedmdesátkám. Přičtěte silně stylizovaný vokál a máte kapelu, která je v rámci domácí scény naprosto unikátní.
https://killthedandies.bandcamp.com/album/your-blood-my-veins
Čtěte také: Stručný průvodce kvalitní domácí hudbou 2021 - kapitola 3 - Když se řekne rock...
Hudební podivnost, která sousloví „svojská hudba“ vdechuje nové významy. Surrealistické texty a zvuk, ve kterém místy nelze rozeznat zprasené violoncello od kytary. Kňouravé smyčce tu tvoří velkorysé zvukomalby, které mi připomínají výjevy ze Švankmajerových filmů. Nic tu není tak, jak by mělo být. Přeslazený hlas na vás cukruje za doprovodu zvuků, které ze všeho nejméně připomínají rockovou kapelu. Epické načančané aranže se tu prolínají se špínou a disharmonií narušující hudební realitu krásného dne. Hudební beatnictví současnosti. Slunné letní poledne, ve kterém sladce páchne opodál se rozkládající zdechlina.
https://nauzea-orchestra.bandcamp.com
Generační výpověď vyprávěná skrze postpunkový neforemný cajdáky. Český texty ze života, plný úzkosti, nejistoty, ale i nihilismu a třeba i vysněných nadějí, mě baví jako málokterý z poslední doby. Ve specifický poetice se mísí obyčejnost příběhů, mladistvá drzost a rebelantství vyprávěné přímým leč dostatečně zajímavým způsobem. Témata dokonale podporuje hudba. Ačkoliv deska není nijak tvrdá, je v ní přítomna sympatická hrubost a neotesanost.
https://plusminusnula.bandcamp.com/album/nov-zpr-vy-dn
Po většinu času instrumentální progresivní rock moderního střihu, který si pohrává s éterickou sólovou kytarou odkazující někam k postrockové epičnosti. Občas mě napadá otázka, jestli ten nabasovaný rytmický tep celého alba odkazující k djentu není moc na sílu a jaké by to vlastně bylo bez něj. Zvukové zpracování se snaží držet krok se světem a lze bez debat říci, že se to daří. Stejně tak se povedlo i dotáhnout sérii hostů, kteří celek obohacují o spoustu malých zajímavostí. Ať už jde o sóla Sama Vallena nebo Martina Schustera nebo vokály Báry Liškové. BETWEEN THE PLANETS se podařilo i tentokrát spojit atmosférické plochy, současný sound a džndžn rytmiku.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
Rogga Johansson nepolevuje. PAGANIZER jsou jednou z jeho hlavních kapel a samozřejmě doručují švédskou deathmetalovou klasiku. Rychlejší kousky jsou standardem bez překvapení, osvěžení naopak přinášejí ty pomalejší. Nejlepší skladba je ta úplně poslední.
SENTIENT HORROR narukovali k mrtvým do služby a v novém zaměstnání se jim daří náramně. Lásku k (převážně) švédskému death metalu nezapřou, hlavně pak k prvotnímu chrastění v režii ENTOMBED. Živelná OSDM deska s lehkou thrashovou patinou. Šlape to skvěle.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
