OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Je to za námi. Brutal Assault s číslovkou 25 proběhl finálovou rovinkou a je na čase bilancovat. Festival přerostl do plnohodnotného pětidenního maratonu, areál doznal několik změn. Náš letošní redakční zájezd byl po létech znovu početnější, takže o spoustu drobných postřehů v nejbližších dnech samozřejmě nepřijdete, ovšem nejprve nabízíme tradiční stručný přehled našich prvních dojmů. Následovat budou tedy podrobnější články, které poskytnou pohled jednotlivých redaktorů, jak už jsme si to také vyzkoušeli. Takže dejme se do toho a vy nezapomeňte připojit vlastní TOP 5!
TOP 5 (bez pořadí):
MISERY INDEX
PARADISE LOST
SHAAM LAREIN
OTTONE PESANTE
ONSLAUGHT
Special mention
GOD MOTHER
FAÜST
EXHORDER
Gastro
Veganská ulička je top, ale nejvíc času jsem strávil u bezva rostlinného sushi Foxy Rolls a božských burgerů od Las Veges. Jediná výhrada směřuje k pivu. Kozla nepiju, Plzeň leda z nutnosti a Proud je řemeslný pivovar asi jako já čínský císař, pokusy tohohle výhonku Asahi jsou stále zoufalejší a pokud si člověk nechtěl prolévat v tom vedru držku stoutem, skončil u jejich suverénně nejlepšího piva, nealka s dementím názvem Proovan.
TOP 5 (bez pořadí):
CLUTCH
ME AND THAT MAN
THE DEVIL'S TRADE
GOD MOTHER
MELT-BANANA
Gastro
#tojebistro - rýže s lilkem, rozhodně ne jejich brambory, ty jsem zkusil také a byly hrozné
Kari a dhaal od Médi
Saurai shot
Bochté od Kafe Kafka
Ostatní plusy a mínusy
+ Třetí "velká" stage v zadním tratku areálu
+ Skvělý zvuk na Obscure stage
+ Jazzová vinárna s možností dát si pivo "do skla"
- Prašné prostředí hlavně při vstupu do Bastionu
- Po většinu času přepálené vokály Bastion scény
- Nedostatek vody na umytí rukou
- Nemožnost projít bránou v Bastionu X z/do areálu
+ Vše povětšinou bez front (krom merche)
- Poslední den už velká únava
+ Velmi bohatý doprovodný program
TOP 5 (bez pořadí):
SICK OF IT ALL
OTTONE PESANTE
MISERY INDEX
THE HANGMAN´S CHAIR
BLOOD INCANTATION
Celkově se však dá říct, že se mi líbilo mnohem více vystoupení. Výše zmíněný žebříček je tedy velice orientační. 3 roky absence velikého festivalu udělaly s jeho atmosférou své. Myšleno jen v tom nejlepším slova smyslu. Negativa se jistě najdou a bude se o nich ještě hovořit. Počínaje nárůstem nákladů a tím pádem i cen pro koncového uživatele a konče třebas již několikrát zmiňovaným všudypřítomným prachem a ke konci i zvýšeným zápachem z mobilních toalet. Nicméně je potřeba říct, že z pohledu návštěvníka se jedná o velmi dobře zorganizovanou akci. Areál se netopil v odpadcích ani několik dní od startu. Disciplinovaní a přesto se skvěle bavící návštěvníci jakoby symbolizovali status a směr, kterým se festival ubírá minimálně od rozhodnutí napevno se usadit v pevnosti Josefov. Myslím si, že i navzdory komerční expanzi si festival zachovává svého ducha a atmosféru, kterou letos ještě znásobil hlad fanoušků po dlouhých měsících karantén a lockdownů. Bylo to (opět) skvělé a bylo toho hodně!
TOP 5 (bez pořadí):
1914
CATTLE DECAPITATION
CRADLE OF FILTH
MERCYFUL FATE
SICK OF IT ALL
Návrat bezkonkurenčního domácího festivalového krále proběhl ve velkém stylu, z nějž se všem, co si od josefovských zdí museli na tři roky nuceně odpočinout, musela točit hlava. Obzvláště tedy, pokud skutečně vydrželi celých pět festivalových dní. A musím říct, že mě nepřestává fascinovat nekonečná touha pořadatelů po neustálém posouvání festivalu výš a výš a dál a dál. Zatímco mnozí jiní prostě jen po roce znovu „udělají festival“, na Brutal Assaultu je vidět, že se mu někdo věnuje s láskou a péčí téměř mateřskou. Takže to bylo opět převeliké. Ze stopadesáti kapel jsem jich viděl nějakých třicet, mezi nimiž měli své zvláštní místo zejména ukrajinští hrdinové 1914 a samozřejmě Jeho veličenstvo King Diamond na čele MERCYFUL FATE, nesmírně se líbilo „šíleněmaxovské“ pojetí „Bastionu“, které mi přišlo jako skutečně originální nápad, a ještě doteď se třeba ošívám při vzpomínce na strašidelnou procházku podzemím "Pit Of Doom", která ve svém jednoduchém nápadu i provedení měla efekt, kterého se mnohé klasické pouťové atrakce podobného ražení nedočkají, ani kdyby se rozkrájely. Brutal Assault je prostě jako výbušným životem pulsující organismus, jehož každý okamžik existence má svoji vlastní, neodolatelnou příchuť. A ten pětadvacátý, ten se zase vydařil na výbornou.
TOP 5:
01. VOLA
02. SOEN
03. MISERY INDEX
04. OTTONE PESANTE
05. LEPROUS
Radosť robil už celkový pohľad na stále krajší a elegantnejší areál festivalu. Na organizácii nebola badateľná dvojročná pauza a hoci si každý nájde negatíva a detaily, ktoré by sa dali z pohľadu návštevníka urobiť lepšie, celkový dojem bol aj v roku 2022 viac než pozitívny. Okrem tradičnej kultúrnej nadstavby napríklad v podobe výstavy Dávida Glombu určite potešila veľmi dobre fungujúca vegánska ulička (a hlavne sabdží s ryžou z Góvindy) a čaje od Poutníka. Vidíme sa na Brutalčeku v roku 2023!
více fotek třeba na RIPovo instagramu.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.