„Očima pivní trubky“ - i tak by se dal, mírně vulgárně, shrnout obsah tohoto reportu. Před zvídavými zraky veřejnosti totiž spolehlivě ukryt za pivní baterií, měl jsem krásný přehled o festivalovém dění a i když pěnivý mok o něco rychleji stoupal do hlavy, to nejdůležitější se i přes jeho závoj stihnout dalo. Z pohledu metalového fanouška (a že se jich dle ologovaného šatníku dostavila slušná řádka) toho samozřejmě ke slyšení příliš nebylo, ale letní festivaly už dávno nejsou pouze o muzice, takže vzhůru do tlačenice!

DEN PRVNÍ

Nepsaným pravidlem posledních ročníků se stal tzv. „Večírek pro nedočkavé“. V praxi to obnášelo otevření festivalových bran již v pozdním odpoledni a pobavení tisícové hrstky netrpělivců pestrým menu složeným buď z regionálních, nebo méně provařených skupin. Letos však pořadatelé pozvali KABÁT a tak účast místních vzala rychle za své, když festival vlastně oficiálně začínal už ve čtvrtek po poledni. Areál „Kutilky“ se každý rok docela mění, takže po rychlém okouknutí bylo jasné, že nás pro následující prodloužený víkend čekají dvě hlavní scény (Rock & Pop Stage jako A, Report Stage coby B), a jedna vedlejší, stanová Ultramix Stage. Dnešní den však hrálo pouze A-čko, čili pozornost nebylo třeba tříštit. Moderátor Jaroslav Špulák úvodním slovem odstartoval celou přehlídku, neopomněl připomenout údajně uprchlou lvici v okolí se potulující (tenhle vtip se stal během festivalu tak provařeným, že bych za něj střílel...) a do arény zahřívacích tónů vyslal vyškovské DARK GAMBALLE. Tvorbu mají čím dál písničkovitější a přístupnější, ovšem zvukař se během jejich setu evidentně teprve zacvičoval a zvuková koule linoucí se z beden tomu odpovídala. Lépe už na tom byl zpívající právník Pečený a jeho DOKTOR PP. Nenáročný bigbeatek jistě nikoho neurazil, sluníčko svítilo a tak žíznivci s plastovými kelímky v rukou mohli již spokojeně podupávat. ŠKWOR přinesl metalový dupot s vulgarismy a zoufalými proslovy jako ze zvláštní školy, CLOU a DONOTS splývali v punkové odpolední šedi a nudili, slovenské INÉ KAFE nakoplo mládež tříakordovou směskou známou z TV, UŽ JSME DOMA působili maličko jako z jiného světa (míněno v dobrém) a s VISACÍM ZÁMKEM samozřejmě dorazil i „Traktor“, „Cigára“, plus další lidem milované evergreeny. A tak se králem večera bezesporu stal KRUCIPÜSK. Ostrý jako břitva, s neúnavným Tomášem Hájíčkem za mikrofonem, ten večer přišel, smetl a zvítězil, když hlavní hvězda KABÁTu doplatila na šíleně překouřený zvuk (však si také občané ráno vstávající do práce stěžovali - ono je to také nápad, natočit scénu směrem do města) a podivně intonující sbory. Pohled na nezávislé „baťůžkářky-intelektuálky“ trsající na pokleslého komerčního Vojtka stál však rozhodně za to. A příšerný závěr v podobě „Kings Of Lhota“ BRUTUS, aneb za co?

DEN DRUHÝ

Jelikož jsem toho měl po prvním dnu v podstatě dost, na Kutilku dorážím až na poledne, zrovna když u nás na B-čku svou produkci končí THE SWITCH. Soudě dle poskakujících týpků v pláštěnkách a nu-metalovému hlomozu jsem však o nic závažného nepřišel. DOLORES CLAN prý za sebou mají účinkování s Gottem a Vondráčkovou, ale z jejich setu to znát nebylo. Standardní směsice ostrých kytar, rapu, hip-hopu a nevím čeho všeho možného. Pražáci JAKSI TAKSI jsou punk. Navíc instrumentálně naprosto naivní a jejich sborový zpěv překonával hranici mezi ještě falešností a už totálním bruslením známým z televizních krákoracích soutěží. PROUZA má od loňska comeback, mne však jejich minimalistický bigbeat nikdy neoslovil a navíc mi začala služba, čili nemůžu sloužit. Následující HRACZKI se nedávno prezentovali na českém turné WALTARI, takže o to větší byla zvědavost, zda dostojí neoficiální šeptandě jejich českých nástupců. A špatné to rozhodně nebylo, i když finský „Misty Man“ je přece jen stále o kus napřed. DEF DAF z Francie byli nudní. Táborští SUNSHINE sklízí prý mnohem větší ovace v zahraničí, u nás koncertují sporadicky. Instrumentálně jsou jistí a vyhraní, škoda jen přílišné monotónnosti skladeb. VYPSANÁ FIXA je oblíbená, to bylo vidět i podle zhuštěného kotle. Pošahané texty a image rockových rebelů, ovšem hudba pro „drsná“ a „takynezávislá“ děvčata, tedy nic pro mne. I když parafráze „Roztoč chcíplýho hada nad hlavou...“ u nás zlidověla. WOHNOUT roztančili dav tradiční kytarovou jistotou, v rychlejších pasážích starších skladeb zněli až metalově, se zdvojenými sóly ala IRON MAIDEN, a nechyběly ani tradičně rozjeté zpěvy bratří Homolových. Neodolal jsem a přeběhl na chvíli na A, kde své pravdy roztouženým dívkám sděloval český Brad Pitt alias mistr Krajčo a rozhodně mě nezklamal. Při každém refrénu vyžadované sborové zpívání od posluchačů, jedna manýra za druhou, lezení po konstrukcích - zkrátka veselý cirkus. Hlavní hvězdou měli být letos CYPRESS HILL a pro mnohé možná i byli. Dokonce jsem od jedné vedle stojící smažky zaslechl hlášku, že to bylo tak skvělé, že by si přál příští rok festival Hiphop for People... Nevím, já toho měl dost už po první skladbě. Čtveřice poskakujících týpků rapovala do puštěného základu, invence co by se za nehet vešlo. Ovšem komunita je komunita a image drsných hochů musí být. Snad proto manager „vyfakoval“ pořadatele a z pražského hotelu, kde byli ubytováni, zmizeli bez zaplacení útraty 25.000,-Kč. Inu, to víte, kluci z ulice. A protože VLASTA REDL tento večer bohužel nedorazil, raději jsem se vrátil na „Malotraktor“ Jirky Macháčka a MIGu 21, tam je alespoň cítit nadhled.

DEN TŘETÍ

Pršelo jen se lilo a bahna bylo požehnaně. Naši B scénu startoval vítěz Broumovské kytary, skupina ze Slovenska. Většina lidí ještě spala, takže sloužili spíše jako budíček. Vítěze internetové soutěže MÉĎA PÉĎA jsme taktéž ve zdraví přežili, ovšem skutečné probuzení přinesli až funkově roztančené NUKLEÁRNÍ VOKURKY (bóže, kam chodí na ty názvy?). Je z nich znát Holý  Bárta, ale takovýhle předkrm před obědem, proč ne? A rychle pro gulášek ve vydlabaném dalamánkovém hrnečku. POD ČERNÝ VRCH mají v krvi folklór, v sestavě hnedle troje housle a sličné ženy, takže není divu, že se tančilo a křepčilo. Bradley Stratton žil dlouho v Praze, přiletěl prý speciálně na RFP a folkově ožil v SNAKE EATERS. Co napsat k tradičně spolehlivému VLADIMÍRU MIŠÍKOVI a ETC., aby to nebylo nošení sov do Athén? Pro jistotu tedy nenapíšu nic, obrázek si každý jistě dávno udělal sám. A je načase přesunout se do stanu, kde své nástroje již pilně brousí INSANIA. Během jejich letu po galaxiích přestává čas existovat a až závěrečné „Zimní varování“ probírá osazenstvo v šapitó. Jedni z nejsilnějších. Rychlá přestavba a na řadě jsou P.S. Hrají hlavně prvotní punkové popěvky a tak výsledný dojem zachraňuje skupina herců a dětí, pařících po straně jeviště. Hlavně člověk s Losí hlavou a neuvěřitelně pohyblivý čert, byli úžasní. A zase ven, kde jistá skupina READY KIRKEN z Pardubic nosí „Černý brejle“ a naštěstí pomalu končí. MŇÁGU A ŽĎORP vypouštíme, rychlý přesun to jistí, protože na A-čku právě probíhá zvukovka TŘÍ SESTER a zase začíná pršet. Není to ale tak strašné, spíš jenom krápe, a vystoupení plné tradičních jistot může zdárně uplynout až ku svému konci. Bahna a kaluží už je nepočítaně. DIVOKEJ BILL každý rok děkují pořadatelům, že hrají v nejlepším čase. Aby také ne, když jsou to zároveň i jejich manageři. Jinak posíleni Markem Žežulkou za bubny rytmicky zesílili, jen by to ještě chtělo pořádnou baskytaru. Cit pro hitovky oblíbené mládeží a chytlavé slogany jim upřít nelze. LEVELLERS se rozjížděli pomalu, byli utahaní, až jsem raději odešel. Prý časem maličko ožili, ale rozhodně velké zklamání.

DEN ČTVRTÝ

Den poslední, den ve znamení usychajícího bahna, punk-corového běsnění, zalehlých uší a trapných průpovídek veselých frontmanů (co byste čekali, stále ten stejný vtip se lvem v okolí a vypečené dotazy tipu: „Je tu někdo celé čtyři dny? Fakt? No to je síla! Jste fakt borci!“). Také den neustálých coververzí, ale pojďme popořadě. Skupinu s roztomile agrárním názvem KRÁVA „zum glück“ nestíhám. Rozhodně si však nenechám ujít polední menu českého Satrianiho, Kirka Běhunka, s doprovodnou dvojicí SEVEN. Pravda, bubeník měl k obědu zřejmě svíčkovou, protože rytmika občas poseděla na prdelce, ale jinak skutečně klobouk dolů před kytarovým čarostřelcem a jeho guys. Něco podobného se hned tak nevidí. A zpět na B-čko. PROHRÁLA V KARTÁCH byli tuctový punk s akordeonem, legendární SVOBODNÁ EURÓPA pokračovala v nastoleném stylu i laťce, frontman Whisky je už skutečně „Unavený a zničený“, byť měl na sobě koženkové sáčko a přítelkyni coby sboristku. E!E byli z „číratých“ rozhodně nejrazantnější a instrumentálně nejjistější, ovšem tak po třetí skladbě se jejich repertoár slil v jednu jedinou píseň ze které vykoukl snad jen cover od THE CLASH. Helmuty BRAINLESS WANKERS jsem proobědval, takže rovnou na WALK CHOC ICE. Ti sice disponují instrumentální jistotou a skvělým Křížkem u mikrofonu, ovšem snad každou vlastní skladbu následovala coververze a když jsem v průběhu hodiny slyšel už po druhé opět ty samé CLASH, měl jsem toho plné zuby. BORN FROM PAIN z Holandska pak asi způsobili menší šok, když namísto uskákaného HC vybavili ortodoxní deathovou jízdu. Baťůžky sklaply. Americká dvojka MOST PRECIOUS BLOOD a především MADBALL vrátili hard-coru postavení, ovšem to už na A-čku dohrává ŽLUTÝ PES národní hymnu a nádobíčko chystá MICHAL PAVLÍČEK a ONE SEASON BAND. Za bicí soupravu usedá Pavlíček junior (jasně největší slabina OSB), zbylá většina KRUCIPÜSK. Má to šťávu a zní to svěže - není víc co dodat, úžasné. Závěrečné THERAPY slyším jen z dálky, čtyřdenní hlukovou stěnou omámenýma ušima.

Něco oficialit (ale věřte tomu, vždycky přehánějí...):
- Na festivalu vystoupilo přes 130 souborů z České republiky, Slovenska, Polska, Německa, Itálie, Nizozemí, Francie, Irska, Velké Británie, Austrálie a Spojených států.
- Na festival se akreditovalo přes 1000 novinářů doslova z celého světa.
- Návštěvnost letošního ročníku Rock for People překonala všechny dosavadní rekordy. Na festival se sjelo na 15000 diváků z celé České republiky, Slovenska a dalších zemí.