WILDERUN - Epigone

Již od desky "Sleep At The Edge Of The Earth" představují Američané WILDERUN originálního představitele folkmetalové nové vlny, která se dokázala vymanit z formátu líbivých kýčů a nabízí naopak citlivě formované spojení jemných melodií a metalové síly. Specifický rukopis ohýbá často až nenápadné folkové motivy daleko od běžných standardů a posouvá skladby do progresivní košatosti. V mnohých okamžicích tak WILDERUN odplouvají do poloh, které musí přinutit ke zbystření pozornosti i fanoušky OPETH. Pompa a majestátní chóry jsou pak další devízou, se kterou si skupina šikovně pohrává a rozvíjí další a další variace, aby ve výsledku ohromovala epičností a přirozenou plynulostí skladeb, ale i hudbou plnou kontrastů a vybočujících výpadů. A tak ani ostře blacková vsuvka nepůsobí uvnitř symfonicky navrstvených pasáží nepatřičně. Stejně tak dokáží některé části vyvolat až soundtrackovou uvolněnost. Přirozená plynulost, dějovost a mnohotvárnost naplňuje album životem a současně tvoří i kulisu své vlastní velkoleposti, takže výsledkem je hudba s osobitým soundtrackem, soundtrack na pozadí hudebního dramatu, epický hudební příběh s vlastním zvukovým doprovodem, no prostě něco, co už nevím jak popsat. Nutno poslouchat zpočátku trpělivě a počkat si, až vás to vtáhne do děje. Nakonec je člověku divné, že ta opravdu dlouhá deska končí. Vážně to bylo víc jak sedmdesát minut?

Century Media / 7. ledna 2022

BIID - Medium

Těžké je hledat na německé scéně opravdu dobré progrockové dílo, naděje jsem vkládal do letošního alba kytaristy Kalle Wallnera, známého hlavně ze skupiny RPWL. Bohužel se mu příliš nepovedlo opustit onu unylou atmosféru, která tvorbu RPWL doprovází, takže to tak úplně nedopadlo. Alespoň částečným oživením a nadějí pro německý progrock se ale stávají BIID z Lipska, kteří si na svém debutovém albu vykračují docela sebevědomě. Těch několik let od EP "Home" zřejmě nezaháleli a svůj melodický prog dokázali dotáhnout především po instrumentální stránce do působivé podoby. A to i díky přesvědčivému projevu lídra Matthiase Prokopa. Jeho výtečný vokál zvedá příjemně plynoucí skladby hodně vysoko a perfektně souzní s převážně jemnějšími aranžemi. Spíše uvolněnější nálada dorůstá do metalové formy jen občasně díky silovějšímu kytarovému zvuku. Převažující klidné rockové kulisy skupině sluší a zvukem i atmosférou skladeb se daří držet úroveň hodně vysoko. Chybí snad jen více neotřelých nápadů, výraznější melodie, prostě něco, co uchvátí. Doufejme, že to má tahle parta teprve před sebou.

Self-released / 10. ledna 2022

FIT FOR AN AUTOPSY - Oh What The Future Holds

FIT FOR AN AUTOPSY jsou metal, autentický a ostrý ve své řekněme moderní podobě. I když slovo "moderní" asi není nejvýstižnější. V jejich hudbě je cítit starosvětský základ drsného a melodického death metalu transformovaný do současných zvukových a aranžérských kulis. Nekompromisní rytmika, ostré nezastavitelné riffy i melodické pasáže se spojují do jakéhosi deathcore celku, který nabízí hodně intenzivní zážitek. Různá tempa, důrazy i melodie naroubované na tvrdý základ fungují dokonale proti monotónnosti, do níž by mohly základní postupy případně spadnout. Tím základem jsou totiž ostře riffované repetice a důrazné zvukové hradby, jež se hodně často převalují v polohách, které prostě musí evokovat Francouze GOJIRA. Klást si otázku, zda přinášejí FIT FOR AN AUTOPSY i něco navíc ale nechci. Důležitější je, že většinu času to prostě funguje a jak vlastní hudební náplň, tak někdy až hororová náladová složka spolu vytváří dost výrazné skladby. Jejich poslech rozhodně nenudí a najdou se i opravdu nadupané okamžiky. Příkladně "A Higher Level Of Hate" je vážně povedená. Je zde vše, agrese, energie, pompa. FIT FOR AN AUTOPSY na své šesté desce potvrzují schopnost tvořit moderně znějící a troufnu si říct i trvanlivý materiál.

Nuclear Blast / 14. ledna 2022

TOUNDRA - Hex

Nevím, zda je to jen můj pocit, ale Španělé TOUNDRA mi připadají tak trochu přehlížení. Přitom už za sebou mají hodně dlouhou cestu naplněnou několika opravdu povedenými deskami. Sedmé album "Hex" jednoznačně ukazuje jejich zkušenost, se kterou profesionálním způsobem budují své post-rock/metalové konstrukce. Upoutat dnes v tomto ranku s čistě instrumentální formou je samozřejmě složité, TOUNDRA proto napínají své síly na maximum a soustřeďují se na maximalizaci efektu, který je možno z takové hudby dostat. Jejich síla je v hudebním příběhu, v tom jak plynule rozvíjí často i stylová klišé, logicky staví a budují struktury skladeb s jediným cílem protrhnout jednotvárnost a zaujmout proměnlivostí. Nekonají se ale žádné ostré změny, jejich hudba je plynulá, automaticky se rozvíjející, nikdy nešokuje nebo nepřekvapuje, naopak hladí svým přirozeným vývojem. Často je konejšivá s nutnou dávkou napětí, a když se dostane do hrubých kytarových variací, vždy je to jen logické vyvrcholení. Trochu škoda je jen to, že vrchol alba přichází hned s úvodní trojdílnou "El Odio".

InsideOut Music / 14. ledna 2022

PERSEFONE - Metanoia

Životní dráha skupiny z nenápadné Andorry začala před více jak dvaceti lety a již jejich debut „Truth Inside The Shades“ naznačoval směr, kterým chtějí táhnout svůj hudební cirkus. Progresivní metal s kořeny v ostrém death metalu se spoustou dalších vlivů skupina nikdy neopustila a celou svou kariéru upsala zdokonalování hráčských schopností a skladatelské invence. Šesté album „Metanoia“ drží lajnu. Kontinuitu tvorby PERSEFONE dokladují i skladbou „Consciousness (Pt.3)“, představující jakési pokračováním nebo dovětek k prvním částem vydaným již na albu „Spiritual Migration“ z roku 2013. Přesto by se jen těžko dalo mluvit o opakování sebe sama, i proto, že jisté změny nastaly a snad dokonce poněkud pozměnily finální výraz. Téměř zmizela dřívější podobnost s OPETH, snad jen v „Aware Of Being Watched“ je to trochu slyšet. Skupina ale vycizelovala svůj projev v deathmetalových polohách a i díky výraznému zvukovému hávu jako y se chvílemi otvírala brána do minulosti. Pamětníkům se tak musí například v „Architecture Of The I“ vybavovat paralely ke starým ATHEIST nebo DEATH. Jedno z nejlepších progmetalových alb začátku roku 2022.

Napalm Records / 4. února 2022

ARCEM - An Amalgamation Of Loss, Defeat, And Renewal

Američané ARCEM jsou na hudební scéně nový zjev a byť se označují moderní škatulkou post-metal, jejich debut jde i do historie a bere si inspirace v dobách opravdu vzdálených. Primární pocit je naléhavé napětí, ke kterému přispívá především silný, přímo silový zvuk. Nabustřené kytary musí přímo rozechvět fanouška starého doom metalu, ostatně základ celé téhle taškařice vychází především z doommetalových základů a smuteční tanečky doplňují všemožné stylové odbočky. Pocítíte drone neuchopitelnost stejně jako poklidnou rockovost. Přesto je tím hlavním pocitem valící se tuhé a doznívající riffování, tak typické pro doomové kapely devadesátých let. Táhlá ubíjející monotónnost je ale včas rozbíjena, skupina si dokáže odskočit do dalších oblastí od trochy té progrese přes dusavé deathové výpady až k ospalé postrockové náladě. ARCEM nejsou žádní objevitelé ani inovátoři, míchají a slepují, kradou i přetváří, brodí se bahnem i odlétají nafouknuti héliem, prostě berou vše, co se jim líbí, a z toho s důrazností tvrdých riffů a častou naléhavou disonancí kuchtí plochy plné napětí. Nadějný debut.

Onama Media Group / 11. února 2022

SHAPE OF DESPAIR - Return To The Void

Finové SHAPE OF DESPAIR jsou prostě věrni až za hrob, což je s ohledem na jejich utahané funeral doomové kompozice více než příznačné. Valí ten archaický balvan a neustoupí, neodbočí, prostě stále dál překopávají onen svůj již mnohokrát převrácený hřbitov. Je to uplakané, upachtěné, zpomalené, až to někdy přímo fyzicky bolí. Prostě hutné zimní žalozpěvy, které jako by zamrzly v tuhnoucím bahně. Hrdelní chroptění v kombinaci s táhlým andělským vokálem, nekonečně doznívající harmonie. Je to jako snažit se běžet proti vichřici, tlačíte nohy do země, nakláníte tělo proti větru, napínáte síly a přesto je tak těžké udělat krok, posunout nohu. Tak nějak se cítím při poslechu alba "Return To The Void". Je to čistě subjektivní a osobní a v podstatě jen díky tomu to může fungovat, protože z obecného hlediska je hudba SHAPE OF DESPAIR vlastně o ničem. Žádná kreativita, nápady nebo vývoj. Ale za to trvání si na svých vizích, za věrnost stylu, za tu bolest kapající z každého tónu, jim prostě musím vzdát poklonu.

Season of Mist / 22. února 2022

#NovaAlba #Wilderun #Biid #FitForAnAutopsy #Toundra #Persefone #Arcem #ShapeOfDespair