Existuje kromě INSANIe nějaká brněnská UG kapela, která vyprodá Flédu? Už víme, že ano. Ať si škarohlídi říkají cokoliv, „Existence Is Futile“ je výborná deska, jejíž živé představení málem způsobilo Flédě zborcení zdí, i když se z ní hrálo jen pět skladeb (včetně intra). Ovšem pokud máte na kontě 30 roků kariéry a 13 desek, z nichž některé starší nabyly status kultu, je třeba pečlivě vážit, jak poskládat setlist, který musí představit novinku a neopomenout staré hity. Na to doplatila třeba dříve povinně hraná „The Forest Whispers My Name“.

Úvod byl tedy novinkový a pak nás ansámbl vzal na výlet do minulosti ohraničené rokem 2006. Z desek datovaných lety 2008-2017 nezazněla ani nota. I to může být projevem jakéhosi historického sebehodnocení. Za vrchol bych označil „Crawling King Chaos“, která byla odpíchnutá jako rittberger. Ne že by zbytek byl vlažnější, ale tato skladba v sobě obsahuje všechny esence kapely včetně lehkých kláves, mohutných varhan a chorálů, blast beatů či smyčců v pozadí. Velkou škodou je, že Angličané už s sebou nevozí dominantní Sarah Jezebel Devu. Ale aktuální zástupkyně ženského elementu, půvabná Zoe Marie Federoff, zvládá nejen vokály, nýbrž i klávesové party. Čistě z hudebního hlediska tedy krok vpřed, neboť Sarah si s klapkami netykala.

Bylo období, kdy byl Dani terčem kritiky za nepříliš přesvědčivé živé i studiové výkony (poslední deska ovšem nic takového nesignalizovala). Navíc se mu blíží padesátka, takže jsem byl připraven jistého přimhouření očí. Nic se však nemhouřilo, neboť Dani by tu Flédu zbořil i sám. Silný a suverénní ve všech spektrech nenapodobitelných vokálních kreací. Ječel jako dvoumetrákový pašík, chrochtal jako připuštěná bachyně a mezi skladbami občas moderoval jako Marek Eben. Komplexní bezchybné vystoupení. Celek podtrhla stylová výzdoba pódia (stojan na mikrofon i další elementy z tvrdé pěny, nebo co to bylo, vyzdobené lebkami), střídačky postů hudebníků, povinné větráky. I když Ashokovi ty vrtule moc nejdou.

Sázka na kombinaci ALCEST + COF byla již předem zajímavá. Hodí se křehký ezoterický metal, který s black metalem koketuje jen velmi nenápadně, k divočině servírované ze špinavé kolébky? Nebude publikum laděno ve stylu „ti či oni“? Nebylo. Zaplněný a spolupracující sál i během ALCEST odpověděl „ti i oni“. Když PRVNÍ HOŘE psali text skladby „Něžný metalista“, museli psát o Neigem. Velice charismatická a nesměle působící osobnost. Jeho čisté vokály hladí po duši. Ty navíc zvládá neméně zdatně i druhý kytarista Zero a tento pěvecký dialog na postrockovém loži měl pohlcující účinky. Výjezdy do svižných blackgazeových pasáží přichází v tvorbě těchto unikátních Francouzů krásně plynule a nerušivě. Říká se „za málo peněz, málo muziky“. V případě objemnosti drumkitu tato úměra zdaleka neplatí. Winterhalter nepotřebuje Hellhammerovu baterii, aby té muziky předvedl hodně. Stačí mu objemnější kopák a pár nezbytných součástí, aby předvedl svou technickou hravost a na druhé straně občasný téměř blackmetalový důraz. Co se  setlistu týče, aktuální deska „Spiritual Instinct“ poskytla tři songy, „Kodama“ dva a po jednom „Les Voyages…“ a „Shelter“, s tóny jehož poslední „Délivrance“ Neige působivě ukončil i celé vystoupení odložením své nové kytary na prkna Flédy.

Kvantita, metal a Francie moc dohromady nejdou. Co už opustí metalové hranice tohoto státu, disponuje jakousi svěžestí bez ohledu na metalový subžánr. Alespoň mě teď z fleku nenapadá špatná metalová francouzská kapela. O NARAKA jsem jaktěživ neslyšel, měli hrát něco jako „modern, death and thrash metal“ a první oficiálnější počin je datovaný rokem 2020. Pod vlivem úvodních vět odstavce jsem je zastihl a potvrzuji jejich naplnění. Sestava s jednou kytarou a decentními, avšak funkčními podkresy z pásu přispěla čitelnosti a možnosti  koncert ocenit i bez předešlého naposlouchání. Potenciál tam je a budeme je sledovat, i když k dosažení věhlasu GOJIRY to asi stačit nebude. Alespoň zatím. Zatím jsou NARAKA nuceni žádat skrze vyvěšení letáku v přísálí o pomoc s noclehem po show. Metal je řehole a pokud jste na prahu kariéry, je třeba se vrhnout i do těchto nejistot. Tak snad se kluci dobře vyspali a na Českou republiku nezanevřeli.

Fléda se nedávno pochlubila upgradem své zvukové aparatury včetně zabudování techniky, která není v klubech obdobné velikosti zcela běžná. Těžko mohu jako občasný návštěvník posoudit rozdíl či zlepšení. Na Flédě je zvuk dobrý až výborný vždycky a užili si ho všichni včetně předkapely. Možná bych trošku stáhl Marthusovy kopáky. Ale to už je jen takový pocit posluchače od zadního okraje kotle.

Setlisty:

https://www.setlist.fm/setlist/cradle-of-filth/2022/fleda-brno-czechia-5bb11be4.html

https://www.setlist.fm/setlist/alcest/2022/fleda-brno-czechia-53b11bf9.html

https://www.setlist.fm/setlist/naraka/2022/live-club-trezzo-sulladda-italy-43b10bf7.html (stejný jako Brno)

Fotky jsou půjčeny z veřejných zdrojů vyjma detailu stojanu.