Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Když PANYCHIDA se svým pátým studiovým albem „Gabreta Aeterna“ neochvějně opanovala ve výroční anketě „Břitva“ za rok 2020 první místo, byl to pro ni jistě významný moment. Být v očích novinářské obce nejlepším tuzemským metalovým albem, které za sebou nechá třeba „The Blackcrow“ Brunových HYPNOS, to je zkrátka věc, jíž podobná kapelu dosud zřejmě nepotkala.
A tak kuje černé železo, dokud je žhavé, zdá se. Monotématický koncept vzpomínaného alba, jež se věnovalo všeinspirujícímu pohoří Šumavy, zdaleka nemohl být v jeho dvanácti položkách vyčerpán, ze samotného nahrávání rovněž něco málo materiálu zbylo, čili vznik kratší nahrávky, chcete-li ípíčka, byl jasnou volbou. Obzvláště když – tak jako PANYCHIDA – máte chuť i potenciál to celé pojmout znovu velmi zodpovědně, s dalším bookletem protkaným fascinujícími obrázky, ilustracemi a neméně zajímavými texty.
„Říruřec : Dreisessel“ tedy má jen necelých třiadvacet minut, ale o to větší porcí zážitků přináší, nepochybně zejména proto, že všechny jeho skladby nejsou jen nějakým přílepkem z donucení, ale naopak velmi tučným bonusem, který se na jeho předobrazu, „mateřském“ albu, mohl vyjímat mezi ostatním jeho zvučným obsahem stejně dobře bez jakéhokoliv uzardění. Úplně nejvíc v tomhle směru boduje „Dřevo pánům příjmem, lidu obživou“ s velmi výraznou a rozmanitou kytarovou prací, jež prakticky velmi názorně a ve zkratce zároveň shrnuje celé vzpomínané album „Gabreta Aeterna“, ovšem podobně intenzivně záživný vjem si lze odnést i z „Prokletí Christlova dvora“, nově nahrané skladby z roku 2017, kdy byla (jako vůbec první věnovaná šumavské tématice) zaznamenána s cílem obsadit jí do role bonusu na předešlé studiové album „Haereticalia – The Night Battles“. Čistá esence melodického black metalu s dramatickým nádechem v jejím refrénu je totiž dokonale, ale vskutku dokonale uzemňující.
Závěr nahrávky obstarává zdánlivě odlehčený kus „Via Dolorosa“ z repertoáru blackmetalových legend IMPALED NAZARENE, a přestože se svým jemným punkovým feelingem stojí poněkud jinde, než produkce PANYCHIDY, zde působí naprosto nerušivě, zejména věnuje-li posluchač důslednou pozornost také (samozřejmě tématicky odlišné) textové části skladby. I její výběr však svědčí o vytříbeném dramaturgickém vkusu plzeňských, který si na EP „Říruřec : Dreisessel“ podává ruku prakticky se vším, co zde kapela na závěr svých pletek se Šumavou vymyslela a zvěčnila. Jistě, říkává se, všeho s mírou, ale marná sláva, jestli to příště už skutečně bude bez konceptu Klostermannova kraje, myslím, že to bude tak trochu škoda.
Jednočlenný projekt Kanaďana Jocelyna Galipeaua už dlouho vzývá raně osmdesátkový heavy metal a v současné vlně zájmu o kovové retro může být jeho nové album zajímavým tipem, pokud ovšem snesete, že umělcův pěvecký výkon dokáže občas mírně zatahat za uši.
Pro mě zásadní objev na slovenské scéně a to nejen v neotřelých nápadech, ale i v přístupu k tvorbě v rámci black a death metalu. Korunováno skvostným zvukem ze studia Pulp. A ano, máme v tu zpoždění v tom objevování. Asi rok.
Má to niekoľko dobrých nápadov, ale celkovo mi tu chýba akákoľvek ambícia. Je to celé uponáhľané, miestami aj dosť blbučké, herci žiadna sláva - skrátka taká spotrebná hororová jednohubka. Za návštevu kina to nestojí. 5/10, možno 6/10.
Naprosto unikátní slovenský projekt tematizující aktuální společenská i politická témata. Hudebně založený na žánrové hravosti kombinující alternativní rock, mathrock, jazzové elementy i postpunk.
Kytarista HIPPOTRAKTOR Sander Rom se svou druhou skupinou prezentuje zvláštní rockovou alternativu s nervózní atmosférou a funky prvky. I tvrdší a melodické polohy se objeví. Možná jen pro omezený okruh posluchačů, neboť to smrdí inspirací Mike Patonem.
Mexická odpověď na AMARANTHE. Je to trochu ostřejší, v základu více do deathu, téměř bez čistého mužského zpěvu a méně chytlavých melodií, ve kterých má zase navrch Mörckova parta. Ale je to dobré.
Jak může znít doom metal s blízkovýchodními vlivy, když se urve ze řetězů a nabere na rychlosti a progresi, to ukazuje v Londýně sídlící parta kolem výrazné zpěvačky Niny Saeidi. Tahle hudba nakopává zadele.