Za dva roky starým, v jistém smyslu unikátním albem „Gabreta Aeterna“, plným znamenitého melodického black metalu, plzeňská PANYCHIDA ještě dveře rozhodně nezavřela. Naopak, potenciál alba vydal ještě na malé, bonusové (formou, nikoliv obsahem) pokračování v podobě pětiskladbového EP „Říruřec : Dreisessel“, působivě rozvádějícího a doplňujícího všechno to, co už předvedlo právě „Gabreta Aeterna“. A jelikož se jedná vskutku o nepřehlédnutelný počin, bylo na místě znovu (byť tentokráte jen přísně v kvantitativním poměru album oproti minialbu) prohodit pár slov s někým z kapely. Tím někým se pak ukázal znovu být kytarista a autor textů a konceptu Honza Vaněk.   

Povídáme si spolu po necelých dvou létech a znovu je k tomu kulisou globálně zkoušený svět, předtím to byla tehdy vrcholící vlnou covidu – 19, teď je to ruská agrese na Ukrajině… není to signál, abychom toho už nechali?

No, je to poněkud vysilující. Samozřejmě jsou na tom mnozí podstatně hůře než my, ovšem je poněkud vysilující žít v této nejisté době, snažit se a vidět, že vše je čím dál náročnější, a že i když člověk dělá víc, má vlastně stále méně… času, peněz, pohody… Ovšem něco dělat musíme, abychom se nezbláznili, tak tedy pokračujme i nadále (úsměv).

Ale vážně, jak hodnotíš fakt, že se zdá, že jako lidstvo (pravda, v druhém případě možná jen v evropském měřítku) kráčíme od průšvihu k průšvihu? A o čem to podle tebe vypovídá?

Já mám osobní pocit, že tady se dlouhodobě pracuje na tom, aby to tak vypadalo, aby spolu lidé nemluvili, aby se navzájem nenáviděli a aby byli pokud možno nesmiřitelní. Mám pocit, že to z různých důvodů různým skupinám tak vyhovuje a ten stav společnosti je budovaný cíleně. Samozřejmě mě různí budou označovat za konspirátora apod. Prosím, jak je libo. I to je samozřejmě výsledek nějakého stavu společnosti, že už se o problémech nedokážeme bavit normálně a jeden druhého poslouchat, byť spolu třeba nemusíme nutně ve všem souhlasit.

Jakou cestou mezitím kráčela PANYCHIDA? Ovlivnil jí úspěch (a možná nečekaný?) alba „Gabreta Aeterna“, které se mimo jiné stalo třeba albem roku 2020 podle ankety domácích publicistů "Břitva"?

Jsme rádi, že se ta dlouholetá práce vrátila minimálně formou pochvalných slov z různých stran. Jinak ale o žádném úspěchu asi moc hovořit nemůžeme. Celý ten hudební svět je přesycen, někam se dál posunout je bez nějakého většího zázemí zajeté firmy či agentury v podstatě nemožné, a i ten náš český rybník nějak funguje takovým zvláštním způsobem, že ruka ruku myje, takže vlastně nadále fungujeme tím stylem, že co si uděláme sami, to máme. Nijak významně se k nám po vydání alba rozhodně nikdo nehlásil, někteří toho naopak využili k různým hloupým haněním, jakože proč taková blbost, když tu je to a to a to je přece lepší, a už vůbec nám to nijak neulehčilo cestu třeba na některá pódia. Zkrátka jedeme si dál, jak jsme byli zvyklí, a tu se jednou něco povede, tu se zas jindy něco jiného nepovede. "Břitvu" jsme navíc vyhráli tak nějak v té nejhorší možné době bez koncertů a všeho, co k tomu patří, a vlastně jsme v té hloupé době vydali i samotné album.

Aktuálně jste vydali nové EP „Říruřec : Dreisessel“, jež má být jakýmsi ukončením „šumavské“ etapy vaší tvorby. Jde v případě tohoto materiálu především o pozůstatky z nahrávání „Gabreta Aeterna“?

V podstatě ano. My jsme měli na album připraveny právě i tyto tři skladby, které tvoří základ nového EP. Ale album by bylo již asi příliš dlouhé, pozornost by upadala a přišlo nám, že i celkově by to bylo spíš na škodu se je na album snažit protlačit. Dlouhá alba nějak osobně nemám rád, raději si dobré album s rozumnou stopáží pustím dvakrát za sebou. Navíc ty tři skladby jsou přece jen hudebně asi malinko jiné a těžko by se na album bývaly dobře zařadily. Nyní ale ve formě EP s doplňujícím materiálem kapitolu Šumavy krásně uzavírají. Krom toho vznikl prostor zužitkovat i některé další grafické nápady a celé to souborné dílo nějak vhodně uzavřít. Navíc jsme snad ještě malinko přitáhli pozornost k danému tématu i albu samotnému. Nevidíme to jako špatný krok.

A proč zrovna „Říruřec“?  

 „Říruřec“ je jiný výraz – zastaralý, chcete-li – pro „Třístoličník“, jeden z nejznámějších šumavských vrcholů.

Co bylo inspirací zejména k oné fotce z bookletu nového EP, kde se stylizujete do dřevařů z počátku minulého století?

Dřevo, práce s ním, lesy a práce v nich jsou ústředním tématem tohoto EP. Zde tedy jedno vodítko. To druhé, z mého pohledu důležitější, je pak možnost vytvořit tyto fotografie přímo v krumlovském ateliéru Seidel, kde vznikaly všechny ty dnes již legendární fotografie staré Šumavy. Řekněme, že to bylo takové uzavření kruhu. Jsem rád, že jsme se takto mohli domluvit a tento nápad také realizovat. Je samozřejmě třeba brát to s nadsázkou, ale myslím, že to k oběma albům patří a byl to takový dluh.

Mimochodem, při pohledu do bookletu mě napadlo, že se poslední dobou hojně diskutuje zákaz kouření ve filmech, jak by něco takového ovlivnilo vaše „civilní“ kapelní fotky, co myslíš?

Pokud by taková věc měla být zakázána, byl by to důvod kouřit již na všech dalších fotkách a to nejspíš i na těch z dovolené. Nepřekvapuje mě ale, že se v této době něco podobného diskutuje. Hojnost všeho plodí slabou mysl a mám pocit, že právě toho jsme svědky v posledních letech či snad desetiletích. Jde o naprostý morální úpadek. Ale o tom toho bylo již napsáno mnoho a jinde.

Proč jste na závěr EP zvolili coververzi skladby IMPALED NAZARENE, která je tedy minimálně textově z úplně jiného soudku? Máte k téhle skupině nějaký zvláštní vztah?

Prostě jen tak (smích). Ta skladba má ten správný náboj a zároveň není nijak komplikovaná – vlastně je umění něco takového složit. Hrajeme ji rádi a aby to EP mělo i něco navíc, nahráli jsme i tuto skladbu. Textově je samozřejmě jinde, ale ztotožnit se s ní asi není úplně problém. Pokud tam někomu nesedí, dá se to vždycky vypnout včas (smích).

Řady PANYCHIDY v mezičase posílil nový bubeník Jakub Bayer, jak probíhaly vaše „námluvy“ a jak moc si ho vážíte? Je dneska podobně zaměřený (či šikovný) bubeník vzácným zbožím? Ptám se i třeba proto, že jsem zaregistroval (nemýlím-li se), že o něm jako o svém členovi hovořili i hoši z chebské PANDEMIE…  

Tak Jakub je samozřejmě unikátní úkaz. V PANDEMII začal nedávno skutečně hrát také, ale to asi není velkým problémem. Pokud bychom Jakuba neobjevili, asi bychom se uchýlili již jen k nahrávání studiových počinů. Neobjevili jsme nikoho jiného, kdo by byl schopen to uhrát s noblesou. Bubeník musí být v zásadě tím nejlepším hráčem kapely, jinak kapela fungovat nebude. Jsme rádi, že jej prozatím máme.

Co bude s PANYCHIDOU dál – téma Šumavy již tedy zřejmě chcete opustit nadobro – takže máte už představu, kam se chcete umělecky směrovat?    

Vlastně ani moc ne. Nějaké nápady jsou, nějaká témata se rodí, hudba vzniká. Kam se ale ubereme textově není ještě jasné. Musíme náležitě zvážit, jaký pak bude výsledný dojem. Ale domnívám se, že zůstaneme v době, kterou naše šumavská alba vytyčila. Je mi to sympatické a nemám potřebu sdělovat světu vlastně nic moc inspirované současnou dobou – minimálně tedy v souvislosti s PANYCHIDOU (smích). Ale na druhou stranu i v těch textech o Šumavě najdeme možná až příliš odkazů na současná dění. Bohužel lidé se asi příliš nemění a hlavně nezmění.

Mimochodem, šušká se cosi o vašem speciálním vystoupení na Kašperku, můžeš už prozradit nějaké podrobnosti?

Koncert skutečně proběhne a to 27. května 2023. Když jsem mluvil o symbolice zhotovení fotek v krumlovském ateliéru, bereme tohle jako takový skutečně poslední symbolický akt a je skvělé, že jsme k tomu byli v podstatě osloveni. To už opravdu stojí za poděkování. Nechceme také, aby to byla akce jen o nás, takže jsme vymysleli docela zajímavý koncept se čtyřmi kapelami. Doufáme, že vše bude dobře fungovat. Prozatím jsme odtajnili naše přátele z BOHEMYST, kteří taktéž na akci vystoupí. Kompletní obsazení si ale necháme až na leden 2023, kdy budeme také schopni spustit předprodej. Ten poběží přímo přes hrad Kašperk, a protože tam přecházejí na nový systém, čekáme na leden. Nebylo by dobré lákat na akci, na kterou nebude možné v současnosti zakoupit vstupenky. Tedy vyčkejme do ledna a pak se vše dozvíte, věříme, že to bude stát za to.