OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Vyjmenovat deset nejzásadnějších deathmetalových alb všech dob fanouškovi nejtěžšího z těžkých kovů asi nedá moc práce. Problém bude nejspíš trochu jinde – jak do té desítky nacpat všechno, na co si v této souvislosti vzpomene a zároveň mu připadá jako nejzásadnější. Protože takových položek bude jistě více než deset, jak vám ostatně napoví libovolný z výsledných odkazů na internetovém vyhledávači, pokud do něj zadáte třeba heslo „Top 10 Death Metal Albums Ever“, a to se ještě nebavíme, jak to celé pojmout co nejobjektivněji.
Album „Testimony Of The Ancients“ holandských PESTILENCE je nicméně pro autora těchto řádků nepochybně právě jedním z oněch deseti nejzásadnějších deathmetalových alb všech dob, a třebaže ve výše zmíněných výsledcích vyhledávání se mnohdy nenachází, není nejspíš pochyb o tom, že ikonický potenciál – objektivně – na to prostě a jednoduše má. O tom se, slovy klasika, můžou vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je asi tak všechno, co se s tím dá dělat.
Bylo proto nesmírně bolestné vidět, jak covidové běsnění posledních dvou let stále dál a dál odkládá výroční koncerty kapely, na nichž mělo dojít k oslavě třicátého výročí vzniku tohoto jedinečného alba, až to nakonec chvílemi mohlo i vypadat, že by k nim vůbec nemuselo dojít. Člověk ale míní a covid-19 (ne)mění, a tak se v posledním říjnovém týdnu roku 2022, tedy nějaký rok a měsíc po skutečném a přesném dosažení onoho třicátého výročí vydání, přece jen na dvou tuzemských místech vytáhla pomyslná opona a PESTILENCE mohli s velkou slávou zahrát „Testimony Of The Ancients“ v jeho kompletní úplnosti.
V pražskému music baru Futurum jim k tomu (podobně jako o den předtím v Ostravě) vypomohli domácí HORRIBLE CREATURES a další Holanďané MISANTHROPIA. V prvním případě to byl předskokan více než příjemný, neboť půlhodinka se svižně zahraným a zejména bych dodal přemýšlivým death metalem karlovarských (taková „Confess To Kill“ mi zněla v hlavě ještě hodně dlouho) uběhla jako voda, v druhém pak už to bylo o něco slabší, zejména protože třeskutý black/death metal, který kapela produkovala, byl opravdu silně zvukově předimenzován, takže kdo neměl špunty a nechtěl si rovnou nechat ustřelit hlavu, prostor klubu raději dočasně opouštěl.
S brzkým nástupem PESTILENCE na pódium (dokonce dřívějším, než sliboval program koncertu) se ale zvuk dal zpět do pořádku a za užití původních inter jsme se postupně vypravili napříč celým třetím studiovým albem kapely. Ze sestavy, která jej originálně nahrávala, už v ní dlouho účinkuje pouze její motor Patrick Mameli, který navíc střídá spoluhráče téměř jako ponožky, ale na živém provedení alba se to nijak nepodepsalo (no ještě aby tak, na oslavě třicátých narozenin!). Celým příběhem alba jsme pak prostupovali přesně podle předepsaného pořadí skladeb, což se bez přehánění rovnalo zážitku z napínavého bijáku, při němž si ani nestačíte vkládat do úst kukuřici, co jste si za tím účelem koupili. Servíroval se tudíž extraligový death metal té nejvyšší jakosti, u nějž ani nebylo poznat, že oslavenec už má na křížku tři desítky let, a že i samotný Mameli se zdál být v daleko vstřícnější náladě, než když jsem ho viděl naposledy na Brutal Assaultu v roce 2018, bylo to opravdu velmi příjemné (se subjektivním vyvrcholením v „Land Of Tears“, pochopitelně, kdyby se někdo ptal).
Řádnou hrací dobu koncertu pak ještě doplnily ukázky z novodobějšího alba „Resurrection Macabre“ a aktuálního „Exitvm“ a v samém závěru pochopitelně i z dalšího legendárního kousku, druhého alba „Consuming Impulse“, z nějž pochází i povinný poslední přídavek „Out Of The Body“, v domácích poměrech tolik proslavený videoklipem z brzké porevoluční veřejnoprávní televizní produkce. Když zahřměla tahle klasika, působil už tak dost solidně zaplněný klub dojmem, že snad brzy praskne jako přefouknutý balón, tak velkou sílu má tahle skladba.
Je to sice stále tak trochu k neuvěření, že už se životem pohybujeme plus mínus třicet let od doby, kdy vycházely ty největší deathmetalové taháky, na druhou stranu je ale o to příjemnější, když můžeme konstatovat, že ani uběhlá léta jim na síle neubrala vůbec nic. PESTILENECE a jejich živé provedení alba „Testimony Of The Ancients“ jsou toho tím nejnovějším a nejpřesvědčivějším důkazem.
Setlist PESTILENCE: The Secrecies of Horror, Bitterness, Twisted Truth, Darkening, Lost Souls, Blood, Land of Tears, Free Us From Temptation, Prophetic Revelations, Impure, Testimony, Soulless, Presence of the Dead, Mindwarp, Stigmatized, Morbvs Propagationem, Deificvs, Horror Detox, Dehydrated, The Process of Suffocation, Out of the Body
Foto: Gapa
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.