Zatímco první informační část článku je určena bez rozdílu všem, tu druhou doporučuji pouze těm, kteří Lost Highway minimálně jednou viděli. Namísto klasického rozboru se dnes pokusím rozplést a následně zrekonstruovat hlavní dějovou linku filmu. Nezainteresovaným čtenářům mohou následující řádky připadat mírně psychedelické. Jdeme na to.

Před vstupem do hlavy

Vlastně jsem nějakou dobu váhal, zdali má vůbec smysl pokoušet se o nějaký smysluplný výklad snímku, jakým je Lost Highway. Interpretací může být bezpočet a jedna univerzální cesta patrně neexistuje. Filmy Davida Lynche do značné míry fungují jako umělecké obrazy. Stačí jen koukat a kochat se. Je nutné, aby nám někdo vysvětloval, co chtěli tím kterým obrazem říci Pablo Picasso nebo Jackson Pollock? Níže uvedený výklad proto není nutné brát jako bernou minci, obecnou pravdu či návod na sledování. Můj náhled a tím pádem snaha o dekódování filmu krystalizoval řadu dlouhých let a je tvořen směsicí vlastních postřehů, literárně publikovaných úvah a dále teorií, které se zrodily na základě četných diskusí s mým kolegou a velkým filmovým fanouškem Martinem Svobodou. Při první projekci jsem Lost Highway opravdu vnímal jen jako působivou koláž znepokojivých obrazů. Jako podivnou kalnou louži, jejíž obsah je tvořen černými myšlenkami, které vyvěrají z hloubi jakési choré mysli. Teprve další návštěvy tohoto temného světa začaly dávat ději díky náhodně rozházeným nápovědám nějaký rámec a směr. U starších filmů obvykle neřeším problematiku dějových spoilerů, ale zde každého dopředu varuji. Pokud komukoliv snímek Lost Highway do dnešních dnů unikal, nechť si jej před následujícími řádky nejprve otestuje na vlastní kůži.

Fred Madison

Žárlivý a psychicky nevyrovnaný saxofonista Fred Madison (Bill Pullman) žije se svou ženou Renée (Patricia Arquette) v prostorném domě, jemuž dominuje chladný a strohý interiér. Fred svou ženu podezřívá z nevěry, ale to není jediný problém, který ho trápí. Kdosi mu skrze interkom oznámí, že nějaký Dick Laurent je mrtvý, a navíc mu poštou chodí zvláštní VHS kazety, na nichž je zachycen jeho dům uprostřed noci. Freda trápí nehezké sny. V jednom dokonce napadl nějakou ženu, která se velmi podobala Renée, o čemž se jí během slabé chvilky zmíní. Na další došlé kazetě jsou spící manželé zachyceni ve svém loži, což je opravdu děsivé. Bohužel přivolaná policie nenabídne dvojici žádné kloudné řešení. Fred a Renée se vydají na večírek pořádaný jejím kamarádem Andym (Michael Massee). Na večírku je přítomen i tajemný pobledlý muž (Robert Blake jako Mystery Man), ze kterého je Fred poněkud nervózní. Muž řekne Fredovi, že už se spolu v minulosti setkali, a nejen to. Právě teď se prý ten muž ve skutečnosti nachází u něj doma, čemuž Fred nevěří, a tak zkusí telefonem vytočit své domácí číslo. Hovor zvedne skutečně onen muž, a to navzdory faktu, že stojí přímo před ním. Znepokojený Fred vezme Renée a společně opustí večírek. Ráno Fred najde před domem další kazetu. Je na ní zachycen on, stojící nad tělem své rozřezané manželky. Za vraždu je Fred následně odsouzen k smrti.

Pete Dayton

Ve vězení Freda trápí obrovské bolesti hlavy a nespavost. Vězeňský lékař mu dá příslušné medikamenty, aby mohl konečně usnout. Později při rutinní kontrole stráž zjistí, že Fred z cely zmizel a místo něj tam je Pete Dayton (Balthazar Getty), mladý a pohledný automechanik, který nic neprovedl. Pete je odveden svými rodiči a pochopitelně propuštěn na svobodu. Dvojice nasazených detektivů zjistí, že se Pete zná s místním gangsterem panem Eddym (Robert Loggia), který je u policie znám také jako Dick Laurent, režisér pornofilmů. Pan Eddy se drsných praktik nebojí, čehož si je jeho oblíbený automechanik Pete dobře vědom. Ani to však Petovi nezabrání, aby si začal románek s jeho milenkou Alicí Wakefield (opět Patricia Arquette). Dvojice se nějakou chvíli potají schází a Alice nabyde podezření, že pan Eddy něco tuší. Následně Petovi vyjeví pravdu o dvojí identitě pana Eddyho alias Dicka Laurenta. Dvojice se rozhodne okrást Dickova přítele Andyho a následně ujet z města. Během potyčky je Andy neopatrným Petem zabit. I tak ale dvojice prchne do opuštěné chatky v poušti, kde se následně milují. Po chvilce se Alice zvedne a zmizí v chatce. Pete projde proměnou a je z něj zase Fred. Namísto Alice čeká v chatce Mystery Man s videokamerou a říká, že tu žádná Alice není, pouze Renée. Vyděšený Fred ujíždí k hotelu Lost Highway, kde mají v jednom z pokojů Renée a Dick společný sex. Po chvilce Renée odchází domů. Fred unese Dicka, následně ho zabije a pak se staví u sebe doma. Do interkomu řekne: „Dick Laurent je mrtvý“ a odjíždí vysokou rychlostí do pouště s policií v patách.

Nekonečná smyčka

Pro začátek je dobré si uvědomit jednu důležitou věc, a sice, že film se odehrává ve dvou rovinách. Tou první je skutečnost, do níž občas pronikne nějaký ten abstraktní element. Tím je myšlena především první třetina snímku a tudíž vše okolo Freda a Renée. Druhou rovinou je příběh automechanika Peta, který si Fred ve své hlavě buď záměrně vytvořil, aby potlačil holou skutečnost, a nebo jde o jeden dlouhý a intenzivní sen. Osobně se přikláním ke druhé možnosti, případně kombinaci obou variant. Nejprve si projdeme celý příběh Freda včetně chybějícího začátku, o kterém se dozvíme až před koncem filmu. Pak si něco řekneme o postavě Mystery Mana a nakonec zjistíme, v čem spočívá smysl postavy Peta Daytona a jeho dějové linky. V závěru této kapitoly bychom měli opět dojít na začátek celého příběhu.

Lost Highway má tu moc zhypnotizovat diváka už úvodní titulkovou sekvencí. Auto se řítí po dálnici, okolní tmu prořezávají kužely světel, přerušovaná žlutá čára uprostřed váže náš pohled a elektronické beaty pohání kupředu skladbu „I’m Deranged“ od Davida Bowieho. Cesta do hlubin šílenství právě začíná. Po skvělém úvodu poznáváme Freda. Očividně s ním není něco v pořádku. Vypadá strhaně, unaveně a jeho nepřítomný pohled hledí kamsi do prázdna. Ozve se zvonek a po stisknutí tlačítka zazní ona znepokojivá věta: „Dick Laurent je mrtvý.“ Proč před vchodem nikdo není? Protože zvonek ve skutečnosti nikdo nestiskl. Jde o zvukovou halucinaci, střípek z předchozí noci, slabý hlásek z hlubin podvědomí, který Fred ve své mysli zcela zadusil. Předešlý děj i události z oné noci před námi Lynch zatím skrývá, ale já tento chybějící kousek pro lepší orientaci vytáhnu na světlo hned. Fred totiž před nedávnem zjistil, že jeho žena Renée vede dvojí život a udržuje s někým poměr. Proto jí potají sleduje, a záhy zjistí dvě věci. Renée hraje v pornofilmech určených pro hollywoodské podsvětí a navíc je milenkou Dicka Laurenta, gangstera a režiséra těchto filmů. Fred dvojici stopuje do hotelu Lost Highway. Pak si počká až Renée odjede, aby Laurenta unesl, následně zabil a celou událost jaksi vytěsnil z mysli.

Jedním z důvodů, proč Fred dokáže na nepříjemné věci zapomenout, může být symptom jeho psychické nemoci, která se vyznačuje rozdvojením osobnosti. Nejde přímo o schizofrenii, která s rozdvojenou osobností nemá z odborného hlediska nic společného, ale spíše může jít o disociativní poruchu identity, kdy v jednom těle existují dvě identity. Tím se pomalu dostáváme k postavě Mystery Mana. Já osobně jej vnímám jako čirou esenci zla, která si pomalu a nenápadně zotročí Fredovu mysl. Důkazem budiž ony VHS kazety, na nichž je zachycen dům Madisonových, pak jeho vnitřek a nakonec Fred nad rozřezaným tělem Renée. Jde o jakousi mentální projekci toho, jak zlo postupně proniká do Fredovy hlavy. Ještě jasnější kontury tato úvaha dostává při střetnutí Freda a Mystery Mana na večírku u Andyho. Když Mystery Man tvrdí, že už se s Fredem setkal, má tím na mysli vraždu Dicka Laurenta. Tehdy se Freda temné (zlé) ego zmocnilo poprvé. Dále Mystery Man tvrdí, že se ve skutečnosti nachází u Freda doma, tím ovšem myslí jeho hlavu, nikoliv dům jako takový. Dává to smysl, neboť ještě tu noc Fred zavraždí Renée. Samozřejmě, že Mystery Mana nikdo kromě Freda nevidí. Nevidí ho ani Andy, protože když se Fred ptá, co je to za chlapa v černém oblečení, Andy začne hovořit o skutečném muži v černém kabátě stojícím opodál.

Nyní si dosud probrané informace shrňme a rovněž se zase posuňme o kousek vpřed. Fred žárlí na svou ženu a myslí si, že s někým prožívá románek, pravděpodobně se svým kamarádem Andym. To, co potkalo Dicka Laurenta, si Fred sice nepamatuje, ale ona podezřívavost vůči ženě zůstává konstantní. Zlo, nebo lépe řečeno Fredovo zlé „já“ pomalu proniká do jeho mysli a získává na síle, kterou přiživují vnější podněty. Po nevydařeném sexu s Renée ještě více vzroste Fredova žárlivost. Záhy se s ní podělí o znepokojivý sen z předchozí noci. Chodil bezcílně po domě, hledal Renée a nakonec vešel do ložnice, kde ležela jakási žena velmi podobná Renée, na kterou následně zaútočil. Předpokládejme, že nešlo vůbec o sen. Freda se patrně zmocnila druhá identita s touhou vraždit, ale k násilnému aktu nakonec nedošlo. Teprve až po návratu z večírku Fred totálně propadne své psychické poruše. Renée se chystá do postele a Fred je divný. Má ve tváři zvláštní výraz a pocit, že v domě se nachází ještě někdo další. Pomalu kráčí temnou chodbou do útrob domu a dlouho se nevrací. Renée na něj volá jménem, ale Fred už tam není. Jeho tělo a vědomí ovládlo druhé ego, které mimo záběr popadne nůž a zaútočí na Renée.

Fred je zatčen, ale popírá, že by vraždu spáchal on, a má svým způsobem i pravdu. Pokud nad tělem Freda převezme moc jeho zlé já (Mystery Man), pak si události, které spáchá, jednoduše nepamatuje. Maximálně se mu drobné střípky vzpomínek vracejí v nesouvisejících útržcích a zvukových halucinacích (interkom). Fred čeká ve vězení na trest smrti, ale velmi ho trápí nespavost a kruté bolesti hlavy. Nadopován uklidňujícími léky konečně usíná (bílé záblesky) a na scénu nastupuje dlouhý sen, který nám okolnosti ohledně seznámení Renée a Dicka Laurenta převypráví po svém. Během usínání se zde také poprvé vyskytne motiv hořící chatky, ze které vyleze Mystery Man. Tento výjev berme jako metaforu na Fredovu roztříštěnou mysl, do níž se jako červotoč zavrtal právě Mystery Man. Co je vlastně pro sny příznačné? Často se v nich vyskytují věci, po kterých v reálu prahneme, ale nemůžeme je mít. Do snů pronikají fragmenty z našeho života, a to jak ty příjemné i nepříjemné. Sny také zkresleně rekapitulují události, k nimž došlo třeba v průběhu předešlých dní, týdnů i roků.

Pete Dayton je zřejmě mužem, jakým by si Fred přál být. Mladý a pohledný frajer, kterému nedělá problém sbalit jakoukoliv ženu. Poznáváme jeho rodiče, kamarády, život a práci v autoservisu. Jediným tajemstvím zůstává Petova minulost respektive záhadné události jedné děsivé noci. Nikdy se nedozvíme, k čemu přesně došlo, ale dá se předpokládat, že jde o narážku na vraždu Renée. Tedy to, co se Fred ze své hlavě snaží vytěsnit, ale zároveň tuto skutečnost nemůže úplně popřít. Pete je velice šikovný automechanik. Vozy do jeho zlatých rukou rád svěřuje i místní gangster pan Eddy. Prudký muž, jemuž nedělá problém popustit uzdu koncentrovanému hněvu, o čemž se Pete přesvědčí na jedné okružní vyjížďce. Pan Eddy dožene neomaleného řidiče, který se mu lepil na zadek, vytáhne ho z vozu a brutálně seřve. Druhý den doveze gangster k Petovi další káru na seštelování a jen tak mimochodem ho doprovází i jeho milenka Alice Wakefield, do které se automechanik okamžitě zakouká. Alice je sice blond, ale má tvář Renée. Navzdory nevěře a následné vraždě Fred svou ženu stále miluje. Proč by tedy její tvář nemohla proniknout do jeho snu, že?

Pete se s Alicí začne tajně scházet a ta mu osvětlí, že pan Eddy natáčí pornografické filmy. Na rozdíl od Renée, která své skryté touhy uskutečňovala zcela dobrovolně, Alice se staví do role oběti. Fredovo podvědomí si celou událost idealizuje, aby Pete (jeho alter ego) působil dojmem prince na bílém koni. Hrdina, jenž svou vyvolenou zachrání před zlým porno magnátem. V tomto okamžiku má Fred svůj sen ještě pořád pod kontrolou, byť do něj častěji pronikají vjemy z jeho skutečného života, které celou iluzi nabourávají. Třeba již slyšené sólo na saxofon vycházející z rádia způsobuje u Peta bolest hlavy a ten musí stanici okamžitě přeladit. Ještě horší je, že pan Eddy má podezření o tom, co se mezi dvěma hrdličkami děje. Zavolá Petovi telefonem a kromě nepřímých výhrůžek mu představí i svého kamaráda. Tím není nikdo jiný než Mystery Man, který Petovi ihned připomene, že na něj nezapomněl. Jinými slovy, i v hlubokém snu si zlé ego Freda našlo. Zanedlouho se bude Mystery Man snažit Petovi připomenout, kým ve skutečnosti je, a především ho donutí rozvzpomenout si na potlačovanou vraždu Dicka Laurenta. I tak je ale zatím Pete/Fred rozhodnutý zachránit Alici. Společně naplánují okrást Andyho a uloupené věci budou chtít zpeněžit u záhadného překupníka.

Kamarád Dicka Laurenta jménem Andy je úplně stejný jako ten v reálném světě, a protože Fred nemá skutečného Andyho v lásce, musí se celá loupež zvrtnout a Andy zemře velmi bizarním a krutým způsobem. Po loupežné akci Alice velmi pospíchá a tlačí na Peta, aby co nejdříve vyrazili za překupníkem, získali peníze a vydali se na společnou cestu vstříc lepším zítřkům. Místem setkání je ona hořící chatka v poušti. Nyní již nehoří, z čehož se dá usuzovat, že Fredova mysl je klidná, pouhý krůček od objasnění poslední záhady. Překupník ještě na místě není a Alice vyzve Peta, aby se s ní zatím pomiloval v písku. Po milostném aktu se Alice zvedne, pronese posměšnou poznámku a nahá zmizí v útrobách chatky. Prolnutí reality a snu začíná nabírat na intenzitě. Pete zmizí nebo projde proměnou a místo něj tam stojí Fred. Vstane, vydá se do chatky a volá přitom jméno Alice, ale oním tajemným překupníkem je Mystery Man, který se zapnutou kamerou na rameni čeká uvnitř a opakuje, že žádná Alice neexistuje, pouze Renée. Rovněž mu připomíná, aby si vzpomněl na své skutečné jméno. Ve snu dojde k uvolnění tolik potlačované vzpomínky. Nyní již Fred není žádným Petem, ale žárlivým manželem prahnoucím po pomstě.

Lynch nám ono tajemství zapovězené reality odhaluje s pomocí snu. Sice nejde o přímý přenos, ale i tak dojde k jistému uzavření dějového oblouku a divák naplno pochopí Fredovu žárlivost vůči Renée, která byla tolik příznačná pro první třetinu filmu. Fred dorazí k hotelu Lost Highway a ve vedlejším pokoji počká, až se Renée a Dick pomilují. Renée odchází a Fred se zmocní Dicka Laurenta, přičemž celý výjev sledují bedlivé oči zla (Mystery Man). V poušti dojde k finálnímu zúčtování. Dick je ošklivě zraněn a dožaduje se od Freda vysvětlení. V malém televizoru, který z kapsy vytáhne Mystery Man, vidíme zobrazenou obžalobu vůči Dickovi (pořád jsme ve snu). Jde o trest za cizoložství s Renée a její zatáhnutí do hlubin špinavého porno průmyslu. Dick je zavražděn. Všimněme si, jak celou situaci neustále řídí Mystery Man. To on podá Fredovi nůž, to on mu našeptává do ucha a nutí jej dělat kruté věci. Lynch nám definitivně ukazuje, jak je Fred vůči svému druhému temnému „já“ zcela bezbranný. Zbytek děje už přeci známe. Fred zajede k sobě před dům, do interkomu zašeptá onu větu a vysokou rychlostí se žene dálnicí s policií v patách. Sen pomalu končí (opět bílé záblesky) a rozpolcená mysl nemocného může se probouzí.

Dodatek

Znovu opakuji, že výše uvedený výklad nelze brát doslovně a slouží pouze jako nástin jedné z možných cest, po které se tento originálně pojatý příběh mohl teoreticky vydat. Abych délku udržel v přijatelné míře, vynechal jsem spoustu malých detailů, které si určitě objevíte sami. Třeba když Fred bloudí domem a my na stěně zahlédneme dva stíny, tedy symbol dvou osobností uvnitř jednoho těla. V bytě Andyho je zase společná fotografie Alice a Renée, čímž nám Lynch říká, že jde o jednu a tu samou osobu. Takových vizuálních špeků nabízí snímek více než dost. Předestřený výklad má samozřejmě spoustu mezer, neboť i já jsem ve své podstatě jen zmateným jedincem s kompasem v ruce, který se uprostřed nehostinné krajiny snaží nalézt cestu ven. Tak například ony VHS kazety. Pokud jde opravdu o metaforické zachycení zla, jež pomalu ovládá Fredovu mysl, tak je zvláštní, že filmy vidí i Renée a dvojice detektivů. Sám Fred je natočit nemohl, neboť na jednom filmu je zachycen i on během tvrdého spánku. Abstrakce, která pronikla do reality? Kdo ví. Hledat za každou cenu odpovědi není přeci nutné. Jak už bylo řečeno, David Lynch je především umělec a uměleckým dílem se má pozorovatel především kochat.

Mistr v plné síle

Zpočátku to na slavnostní fanfáry rozhodně nevypadalo. Postprodukci zasáhla smutná událost, protože Lynchův oblíbený herec a velký kamarád Jack Nance náhle zemřel. Zkraje devadesátých let začal Jack po deseti letech abstinence zase pít a právě alkohol stál za jeho předčasným skonem. Za normálních okolností milý, inteligentní a sečtělý člověk propadal s alkoholem v krvi občasným verbálním výpadům vůči svému okolí. Jack si jednou nad ránem zašel do bistra pro pár donutů, asi nebyl úplně na mol, ale rozhodně to táhl celou noc. Seděl u stolu, srkal horkou kávu a protože alkohol v něm probudil temnou stránku, pronesl směrem ke dvěma Hispáncům kousavou poznámku. Místo toho, aby mladíci starého „kecala“ ignorovali, počkali si na něj venku a ztloukli jej. Jack došel domů a během dne si sousedům několikrát stěžoval na ukrutné bolesti hlavy. Do druhého dne byl mrtvý. Otok mozku se mu stal osudným. Lost Highway tak byla jeho poslední spoluprací s Davidem Lynchem, avšak drtivá většina filmových fanoušků si ho navždy bude pamatovat především jako Henryho Spencera, titulní postavu ze snímku Mazací hlava.

Ve Francii měl film premiéru 15. ledna 1997. 21. února si ji odbyl i v USA, a to rovnou na filmovém festivalu Sundance. Lost Highway, stejně jako celá řada dalších filmů od Davida Lynche, není žádným komerčním hitem, který by bořil žebříčky návštěvnosti. Poměr kladných a záporných recenzí byl tehdy opravdu nebývalý. Někteří renomovaní kritici, jako třeba Gene Siskel, snímek často označovali souhrnným termínem „nádherně natočená blbost“. Film, který sice zaujme po vizuální stránce, ale do kinosálů na velké plátno se nehodí, protože nedává smysl. Vypočítavý vtip na diváka, kterému se ovšem směje pouze potměšilý režisér. Zhruba tak by se dala shrnout podstata negativních recenzí. No, v jednom měli tito pánové určitě pravdu. Lost Highway vypadá po čertech dobře i dnes. Způsob, jakým Lynch a Deming pracují se světlem a stíny, je jedním slovem uhrančivý. Kromě dokonalé kamerové práce snímek doslova hýří nejrůznějšími audiovizuálními efekty, jako je užití zlověstných zvuků, bílého kouře, efektních stroboskopů, nehledě na design jednotlivých interiérů či perfektní hudební ošetření. To vše dotváří jedinečnou atmosféru, jakou umí vykouzlit jedině David Lynch. Popravdě, atmosféra je na několika místech natolik intenzivní, že Lost Highway tu a tam působí jako dokonale ztvárněný horor. Ne takový, který sází na litry krve, hromady mrtvol a lekačky, ale horor, jehož síla spočívá v tajemnu, strachu z neznámého a rafinovaně vystavěném scénáři.

Dnes je Lost Highway vnímán jako postmodernistická černá perla a ukázka geniálního filmového řemesla. Lynch na vrcholu svých sil, se vším, co k tomu patří. Pokud tedy někdo prahne po jasně dané pointě na konci tunelu a lineárně odvyprávěném příběhu, bude patrně zklamán. Ovšem těm, kteří zatouží po nevšedním filmovém zážitku, mohu tento výlet do hlubin pomatené a zlomené lidské mysli jen doporučit. Lost Highway je zkrátka snímkem z jiného světa, jemuž pevnou rukou vládne podivínský vizionář. Atmosférický horor, halucinační gangsterka, zasněná koláž bizarních výjevů i výpověď o nenaplněných touhách. Zůstává na každém z nás, jak si film užije. V naprosté tmě se stačí pevně držet vodícího lana a bezpečně dojít až na konec. Pokud však odvážně sestoupíte z cesty a budete se na dně černé tůňky snažit hledat střípky odpovědí, nikdo vám sice bránit nebude, ale na pomocnou ruku od mistra rovnou zapomeňte. S filmem Davida Lynche je divák vždy odkázán pouze sám na sebe. Na otázku, zda je to dobře či špatně, si musí odpovědět každý sám za sebe. Já osobně mám chuť sednout do auta, zapnout Bowieho a vysokou rychlostí se projet půlnoční krajinou.