Vykopává slovenská mladá krev. Kvarteto TVÖ, rozehrávající eggpunkový rajot, není z ranku melodických kytarovek, které by hladily po srsti. Právě naopak. Z chaotického chvění do sebe integruje noiserockovou štiplavost i postpunkovou dekadenci. Na konci setu zazlobí kytarový aparát a poslední písnička po výměně zesilovače způsobuje závrať. Možná škoda, že tu hlavu neodkráglovali dřív, možná by hlomoznější zvuk přispěl i k tomu, že by jejich projev nebyl tak stydlivý.

I druhá kapela je z východního břehu řeky Moravy. Zvuk vyplňuje každou skulinu Kabinetu Múz. Ještě nikdy jsem neslyšel DAMATO s tak heavy soundem. Zní jak onýtovaný vlak z Ocelového města naložený kovadlinami. Však za zvukařským pultem je král Zlatých Úlů. Papírové hobliny začínají létat vzduchem. Nejnovější akvizici stáje Pushteek, EXUDE, jsem trochu ošulil a zůstal jen na pár písniček. Jejich současná tvorba jde směrem k chlapáčtější formě hardcore, zvuku hodně pomohla druhá kytara, riffy jsou bohatší a nápaditější. Živě to zní jak z desky, jen tomu trochu chybí energie, byť chápu, že pro aktuální sestavu jde o jeden z prvních koncertů, a vše si živě ještě sedá. Hudba jako taková je poctivá hrubá hardcoreová pumpa a z alba „Cognitive War“ mám fakt radost.

Ohledně koncertní energie v rámci hardcore celou situaci vybalancovali HOPES. Tady není o čem, ta nohatá vopice s mikrofonem konečně nechává celý Kabinet Múz vybuchnout v jedné velké explozi papírového štěstí. HOPES po dvou létech zpět na místě činu. Máte, co jste chtěli. V repertoáru WTF novinky jako „ViBE“ ze stále aktuálního EP „Summer Vibes“, ale i obstarožnější jistoty jako je „Shallow“. Tady se daří propojit nadhled, přímočaré houpavé hardcoreové vypalováky a opět parádní zvuk. Publikum konečně rozehřáté na provozní teplotu.

REPELENT SS se svými koncerty poměrně dost šetří, ale kdykoliv se někde tento divadelní spolek objeví, doporučuji sbalit své taneční střevíce a vyjet. Zkáza si jasně vykolíkoval hřiště a publikum až na pár odvážlivců respektuje jeho hranice. Na začátku. Jakmile kapela dropne „Brutálního živočicha“, zeď padá, bicí soupravu zasypává lavina papírového sněhu a z mikrofonu se stává putovní artikl, protože tenhle text si chtějí zařvat všichni. Něco se děje. RELEPENT po dlouhé době v repertoáru obnažují dvě nové skladby. Prý šuplíkové. I to je důvod zajít do studia. Na konci setu zůstává jen Aleš a poslední država padá ve chvíli, kdy celá bicí souprava včetně bubeníka vypadá jako základ pro sněhuláka.

Dlouho jsem přemýšlel, jestli poslední dva koncerty celého festivalu jsou dobrou volbou. Po HOPES a REPELENT SS dát country a trochu divotvorný postpunk? Bude to fungovat? Odpověď už mám. Bude. Minulý ročník na mě působili FRANKIE & THE DEADBEATS jako takový podivuhodný zpestřující bizárek, který mě ve výsledku bavil první dva songy. Letos to je jiné. A je to znát i na lidech kolem. Pushteek Fest se mění v zaprášený saloon, ve kterým je místo poplivaných parket papír, na němž se tančí a drsoni s kytarama házejí do lidí odlehčený fórky.

Jestli jsem ale opravdu něco nečekal, tak to je ta energie, s jakou publikum rozčísli INVSN. Představte si repetitivní postpunk s gotickou příchutí a papundeklovými klapkami. A členové, co se vždy motali kolem hardcore a punku, z nichž nejvíc vyčuhuje Dennis z kultu zvaného REFUSED. Co od toho čekat? Vyžilý boční projekt, který stojí na jedné osobnosti? Mnohem více. Je tedy pravda, že Dennis Lyxzén řádí na scéně jak ryzí zběsilost a poutá k sobě většinu pozornosti, ale celá kapela má něco do sebe. Tohle byla přímá srážka DEPECHE MODE, NICKA CAVEA a DAUGHTERS. Občas mám pocit, že vidím Iggyho Popa v jeho nejlepších létech. Dennis má na nohou stříbrné boty, rudou košili, sáčko a publikum si omotává kolem prstu při první skladbě. Zvuk vlastně není nahlas a písničky nejsou nijak tvrdé, ale je to neskutečně intenzivní. Hardcore v rouše beránčím.