Technický zázrak. Revoluce ve filmovém průmyslu. Kinosálová událost roku. Co z toho je pravda? Tak trochu všechno a nic. Je možné vidět v současnosti 3D film s lepším vizuálem? Rozhodně ne. Dvojka "Avatara" je jednoznačně na špici a ještě dlouho jí nic nebude dýchat za krk. Minimálně tedy do uvedení dalšího dílu "Avatara". Jedná se o počin, který má revoluční parametry? Po jedničce si to nemyslím. Je to jen výrazný krok v evoluci, který vizuálu podřizuje opravdu hodně, ale vůbec mi to vlastně nevadilo.

Na to, že má poslední počin Jamese Camerona bezmála dvě stě minut, jsem se nestihnul nudit. Uteče to jako voda. Dokonce jsem nedokázal ani vypít colu. Tento stav druhý "Avatar" dokázal prostě jen tím, že vás přikove k plátnu a odpojí vás až úplně na konci. Nechá vás obdivovat svět Pandory, opulentní podmořské scény a anatomii všech tvorů kolem. To všechno funguje na výbornou a vlastně dobře funguje i příběh, byť je jen sbírkou klišé, které posouvají kupředu postavy, co zdaleka nejsou tak plastické, jak byste třeba chtěli.

Dostáváme se opět na Pandoru několik let po skončení minulého dílu. Hlavní hrdinové jedničky, tedy Jake a Neytiri, pečují o svoji rodinu složenou ze svých i adoptovaných dětí. Tuto idylku naruší nebešťané, které sem vedou hned dva důvody. Jedním z nich je srovnání účtů s Jakem a to rodinu vede k rozhodnutí, že musí opustit svůj domov a hledat nový. Útočiště naleznou u mořského kmene Na'vi, kde začíná další část příběhu. V něm je mnohem přítomnější rodinné téma a snaha hlouběji vykreslit jednotlivé charaktery. To se daří, byť na celkem jednoduché úrovni. Film ale výborně pracuje s pouhými náznaky. Cameronovi se podařilo do mimiky rasy Na'vi propsat opravdu mnohé. Úroveň detailu je dechberoucí a vy bez jakékoliv diskuze přistoupíte na to, že "modří" jsou reálné postavy, které chápete a dokážete se s nimi identifikovat.

Během jednoho záběru dokáže Cameron odvyprávět to, že je někdo do někoho zamilovaný bez toho, aby si za celý film dovolil byť jen jednu intimní scénu. To, jak jsou postavy "vymodelované" a s jakou přesvědčivostí dokážou hrát, je určitě jeden z evolučních milníků. Škoda je jen toho, že není moc co hrát. Jednotlivé charaktery jsou vlastně archetypální. Nejstarší syn se snaží vyrovnat se otci, mladší je spíše samotář, který stojí v jeho stínu, hledá své místo na světě i vztah k otci. Starší dcera má zvláštní dar co se týče napojení na přírodní prasílu planety Pandora a o té nejmladší vlastně nedokážu říci téměř nic jiného, než že je dětsky roztomilá. Pak tu je i lidský kluk, kterému všichni říkají "Spider", což je postava, která zcela jistě bude příslibem do budoucna, ale filmu se zatím úplně nedaří vám prodat jeho charakter a motivace.

Opulentní vizuál trochu přebíjí i hudbu, která stojí v jeho stínu. Schválně si právě teď pouštím jednotlivá témata a nějak podprahově tuším, že tam byla, ale stojí až daleko za tím, jak vnímáte obraz. Tomu je podřízeno vše. A zase dodám to, že to není nic hodnotícího. Obrazová stránka je prostě tak "ohlušující", že jsem neměl příliš kapacitu vnímat další věci.

Když se rodina dostane do nového domova na pobřeží oceánu, tak se spolu s hrdiny dojímáte nad krásou podmořského světa. Děj se točí jen kolem pár základních mořských živočichů, ale kdykoliv na chvíli do záběru připluje něco nového, jste zas a znovu ohromeni fantazií a láskou k přírodě, která z toho srší všemi směry. Záběry, kde se vlastně nic neděje a jen !tam něco plave", jsou omamné a mě stačilo se jen kochat tou krásou.

Dá se říci, že děj do značné míry kopíruje schéma jedničky. V první třetině představuje postavy. V druhé pak prostředí a třetí je vyvrcholení příběhu. Závěr je pak v jistém smyslu komornější, než bych očekával. Nejde tu o záchranu světa. Není tu střet dvou velkých armád. Tentokráte je to ale mnohem osobnější. Jak v základním konfliktu, tak v tom, že je vám hlavní postava mnohem bližší. Jake Sally je vůdce kmene, který dal přednost ochraně rodiny. Je starostlivý otec řešící každodenní konflikty svých dětí. V neposlední řadě je ale i uprchlík, který se snaží poskytnou bezpečí svým blízkým a respektovat pravidla v novém prostředí.

Úplný závěr je mnohem otevřenější než minule. Druhého "Avatara" lze chápat i jako prolog k něčemu mnohem většímu, co zraje v Cameronově hlavě. Cameron pokládá základy vesmíru ve stylu Star Wars. Dělá to skrze celkem jednouchý příběh, ve kterém stihne načrtnout postavy a rozehrát hru. Vsadím se, že za těch třináct let je zaděláno na sérii blockbusterů a už teď se na ně těším, protože svět planety Pandora má sílu vás do sebe absorbovat. Na tři hodiny prostě zapomenete, že existuje svět kolem. A to je definice dobrého velkofilmu.