Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Je to téměř jedenáct let, co jsme tu o švédských náladotvůrcích psali naposledy. A kolega Vidar už tenkrát nešetřil chválou. Ani já dnes šetřit nebudu. Gothenburgský zázrak stále pokračuje v sérii výborných desek a navíc se svou tvorbou zraje jak víno. Nedá se už zdaleka mluvit jen o postrocku. EF jsou mnohem více. Jejich tvorba je nyní mnohem filmovější a epičtější.
Současná tvář EF se pohybuje mezi alternativním indie rockem, scénickou hudbou a postrockem. Výrazové prostředky často obohacuje o zvuk žesťových nástrojů, klavíru nebo smyčců, případně používá sbory. Kapela má jeden hlavní ženský a jeden mužský vokál, který používá vlastně celkem sporadicky, ale v tom je možná to kouzlo. EF dokáží být pestří a to v obrovské škále. Od hutnějších pasáží se řvaným vokálem až po minimalistické poloakustické kompozice, které vás okouzlí svojí komorností a intimitou. To vše dokáže svázat se zajímavou melodikou stimulující fantazii. „We Salute You, You and You!“ je výjimečné. Možná i proto, že si s ním kapela dala na čas.
Od vydání předchozího alba „Vayu“ uplynulo více jak šest let. Důvody jsou prozaické. Tvorbu zpozdil fakt, že většina kapely založila rodiny a kytarista Daniel Öhman dlouho bojoval se zákeřnou nemocí. Když se dobře zaposloucháte, tak ono je to na albu i slyšet. Zvláštní smutek, touha žít i naděje. Kapela dokáže vykouzlit velmi širokou škálu emocí. Od těch posmutněle melancholických až po nadějeplné vize, ve kterých zlatě září žesťové linky.
V tom je ostatně velmi odlišná od kapel, ke kterým by se mohlo nabízet přirovnání. Mluvím hlavně o GODSPEED YOU! BLACK EMPEROR, kteří jsou ale o poznání méně přístupní a o dost temnější. EF jsou svojí vlastní cestou. Často působí uklidňujícím způsobem, jenž pro mě byl hlavně v předvánočních týdnech jakýmsi kotvištěm klidu. Jedno z rozhodně nejpůsobivějších epických alb roku 2022 vyšlo v prosinci.
We Salute You, You and You! (2022) V?a?yu (2016) Delusions of Grandeur (2016) Ceremonies (2013) Mourning Golden Morning (2010) I Am Responsible (2008) Give Me Beauty... Or Give Me Death! (2006)
DALŠÍ INFORMACE
Datum vydání: Pátek, 4. listopadu 2022 Vydavatel: Pelagic Records Stopáž: 44:01
Ano, slovo epické je plně na místě. Epické, plné emocí, vzletné atmosféry a hlavně prosté jakékoly unylosti a ospalosti, která běžné postrockové nahrávky tak často doprovází. EF už naštěstí nejsou běžný postrock, jsou mnohem víc a jsem za to vděčný.
29. prosince 2022
ZE SHOUTBOX-u
RIP
Švédsko. Gothenburg. Vánoční tip. Křehkost i jistota. Charisma. Hudba, kterou nelze spoutat žánry.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
Rogga Johansson nepolevuje. PAGANIZER jsou jednou z jeho hlavních kapel a samozřejmě doručují švédskou deathmetalovou klasiku. Rychlejší kousky jsou standardem bez překvapení, osvěžení naopak přinášejí ty pomalejší. Nejlepší skladba je ta úplně poslední.
SENTIENT HORROR narukovali k mrtvým do služby a v novém zaměstnání se jim daří náramně. Lásku k (převážně) švédskému death metalu nezapřou, hlavně pak k prvotnímu chrastění v režii ENTOMBED. Živelná OSDM deska s lehkou thrashovou patinou. Šlape to skvěle.