Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Je to téměř jedenáct let, co jsme tu o švédských náladotvůrcích psali naposledy. A kolega Vidar už tenkrát nešetřil chválou. Ani já dnes šetřit nebudu. Gothenburgský zázrak stále pokračuje v sérii výborných desek a navíc se svou tvorbou zraje jak víno. Nedá se už zdaleka mluvit jen o postrocku. EF jsou mnohem více. Jejich tvorba je nyní mnohem filmovější a epičtější.
Současná tvář EF se pohybuje mezi alternativním indie rockem, scénickou hudbou a postrockem. Výrazové prostředky často obohacuje o zvuk žesťových nástrojů, klavíru nebo smyčců, případně používá sbory. Kapela má jeden hlavní ženský a jeden mužský vokál, který používá vlastně celkem sporadicky, ale v tom je možná to kouzlo. EF dokáží být pestří a to v obrovské škále. Od hutnějších pasáží se řvaným vokálem až po minimalistické poloakustické kompozice, které vás okouzlí svojí komorností a intimitou. To vše dokáže svázat se zajímavou melodikou stimulující fantazii. „We Salute You, You and You!“ je výjimečné. Možná i proto, že si s ním kapela dala na čas.
Od vydání předchozího alba „Vayu“ uplynulo více jak šest let. Důvody jsou prozaické. Tvorbu zpozdil fakt, že většina kapely založila rodiny a kytarista Daniel Öhman dlouho bojoval se zákeřnou nemocí. Když se dobře zaposloucháte, tak ono je to na albu i slyšet. Zvláštní smutek, touha žít i naděje. Kapela dokáže vykouzlit velmi širokou škálu emocí. Od těch posmutněle melancholických až po nadějeplné vize, ve kterých zlatě září žesťové linky.
V tom je ostatně velmi odlišná od kapel, ke kterým by se mohlo nabízet přirovnání. Mluvím hlavně o GODSPEED YOU! BLACK EMPEROR, kteří jsou ale o poznání méně přístupní a o dost temnější. EF jsou svojí vlastní cestou. Často působí uklidňujícím způsobem, jenž pro mě byl hlavně v předvánočních týdnech jakýmsi kotvištěm klidu. Jedno z rozhodně nejpůsobivějších epických alb roku 2022 vyšlo v prosinci.
We Salute You, You and You! (2022) V?a?yu (2016) Delusions of Grandeur (2016) Ceremonies (2013) Mourning Golden Morning (2010) I Am Responsible (2008) Give Me Beauty... Or Give Me Death! (2006)
DALŠÍ INFORMACE
Datum vydání: Pátek, 4. listopadu 2022 Vydavatel: Pelagic Records Stopáž: 44:01
Ano, slovo epické je plně na místě. Epické, plné emocí, vzletné atmosféry a hlavně prosté jakékoly unylosti a ospalosti, která běžné postrockové nahrávky tak často doprovází. EF už naštěstí nejsou běžný postrock, jsou mnohem víc a jsem za to vděčný.
29. prosince 2022
ZE SHOUTBOX-u
RIP
Švédsko. Gothenburg. Vánoční tip. Křehkost i jistota. Charisma. Hudba, kterou nelze spoutat žánry.
Zajímavá záležitost z Řecka, jež pro svou melodičnost má blíže k extrémní gotice než k black metalu, ke kterému se hlásí. Jasně, je tam jen mužský vokál s projevem vyvrhnutého pajšlu, ale ty temné melodie mají ponurou podmanivost.
85 minut soustředění. Plně rozkrýt tuhle náročnou a současně velmi inteligentně poskládanou nahrávku ještě potrvá týdny. Extrémní black/death s neprostupnou atmosférou rozpínající se od PORTAL až někam po ULCERATE. Hluboká, zcela pohlcující záležitost.
Mnoho předchozích alb mi uniklo a ta stará už si nevybavuji, možná proto mi „Darkanakrad“ přijde jako podařený materiál na pomezí melodického death metalu a folku. Určitě je to zábavnější a živelnější než novinka z podobného rybníka lovících ENSIFERUM.
Dát si ve Skandinávii na obal Preikestolen je stejné, jako kdyby našinec použil fotku Řípu nebo Trosek. Za otřepaným obalem se však skrývá zasněná prog-rocková záležitost. Jsou to působivé, a přitom nevtíravé melodie, kde významnou roli hraje piano.
Album, které jde ve šlépějích dva roky starého „God's Country”, ale ve všech ohledech se mnou více rezonuje. Je o něco rychlejší, průraznější a kousavější. Přímá srážka stylu kapel jako DAUGHTERS, HARVEY MILK a třeba i ACID BATH.
Všeříkající název alba. Delší tvůrčí pauza u ostravských rozhodně neznamená změnu stylu. Na to už jsou v tom svém pevně usazeni a z této pozice orchestrují další palbu ostrých songů, kterým opět nechybí odpich a chytlavé motivy. Tradičně dobrá práce!
Zásady sice nepustí, ale psát shout po prvním poslechu tohoto (záměrně) kostrbatého propletence není lehký úkol. Na druhou stranu jsou to stále ti samí GIGAN se svým živelně-technickým a pořád kreativním death metalem. A také i pro mnohé nestravitelným.