Už dlouho jsem z žádné hry nebyl tak nadšený. Tady se povedlo úplně všechno. Dokonalé. Proč? Má to tři důvody. Komiksový příběh, který by hře mohlo závidět hned několik Marvel filmů z poslední doby. New York a hlavně to, jak skvěle kulisy města ve hře fungují. Třetím bodem je bojový systém, který mě po celou dobu hraní nestihnl omrzet. U graficky remasterované verze z letošního roku jsem neměl ani na chvilku pocit, že bych hrál hru, kterou studio ve své originální podobě vydalo více jak čtyřmi léty.

S Peterem Parkerem se setkáváme ve chvíli, kdy zpacifikuje jednoho ze svých úhlavních nepřátel – Kingpina. Hra vás prostě hodí do akce, na jejímž konci je bossfight, a v rámci této mise si osvojíte všechny potřebné základy k dalšímu hraní. Další postup je už z pohledu gameplaye jen o precizování bojového stylu a případně hledání strategických výhod. Vraťme se ale zpět k příběhu. Samotný vstup do hry vypadá jako finále a vy máte opravdu pocit, že něco důležitého končí. A to znamená, že něco následujícího započne.

Poté, co Kingpin skončí ve vězení pro superpadouchy, město začínají okupovat další zločinci, kteří rychle zabírají Kingpinovy pozice. Petera Parkera ale nesužují jen zlosynové Marvel světa. Řeší své bydlení, je rozešlý s MJ a laboratoř, ve které pomáhá s vývojem protetiky, nemá právě dobré vyhlídky z pohledu financování. Víc asi prozrazovat nebudu, neboť právě příběh je jednou z hlavních deviz hry. Možná i díky tomu, jak má vystavěného hlavního záporáka. Zlaté pravidlo říká, že superhrdinský příběh je tak dobrý, jak je dobrý hlavní antihrdina, a to se tady povedlo na jedničku. Je velmi dobře, že hra si dává s určitými twisty poměrně dost načas. A víc ani muk.

V rámci gameplaye pak jdete po hlavní misi a pak také „vyzobáváte“ vedlejší úkoly a řetězené mise. Ty se skládají většinou ze série podobných úkolů, rozesetých po celé mapě New Yorku, a u každé jiné hry by mě možná i štvaly, ale tady jsem si dokázal užít i poněkud banální nahánění holubů po městě. Tím hlavním důvodem je fakt, že se zde pohybujete většinou prostřednictvím pavučin a New York z této perspektivy je naprosto dechberoucí. Uvidíte známá místa jako je Central Park, Lincoln Center, Radio City Music Hall nebo Empire State Building, známá „Marvel“ místa, třeba Stark Tower nebo Sanctum Sanctorum. Tady přiznávám, že moje fascinace je možná větší než u jiných. Výlet do New Yorku plánuji už pár let, ale zatím se nezadařilo. Vím, co chci vidět, vím i jak se tam dostat, jak to vypadá v okolí, a Spiderman mi částečně umožnil zážitek z míst, která mám na „TODO listu“. Navíc z úhlů, z jakých New York nikdy neuvidím. A nejen to. Objevil jsem tu originální stanici Ghostbusters, jedno ze svých posledních cameí tu má Stan Lee, a tak bych mohl pokračovat.

Výtečně fungují načrtnuté vztahy a to dílem scénáře i skvěle zvládnutého herectví postav. Ať už jde o tetu May, Mary Jane nebo Milese Moralese – vše funguje a umocňuje zážitek. Konečně tu máte Spider-Mana, který je charakterově nejblíž komiksovému ideálu. Hned úvodní scéna, jež nám uvozuje postavu, je více než výmluvná. Peter Parker se rozhoduje, jestli bude spíše řešit složenky, aby ho nevyhodili z bytu, nebo na sebe vezme trochu opocený červenomodrý trikot a vrhne se pomáhat všem, co to potřebují. Právě to, jak se hra zabývá postavami a jak je vykresluje, je jedna velká paráda. Jen díky tomu máte možnost prožít s nimi velké ztráty nebo dělení se o tajemství a tyto chvíle jsou skutečně silné. Připočtěte skvělou grafiku, atmosféru New Yorku i parádní hudbu. Tahle hra měla jen smůlu, že zůstala v roce 2018 ve stínu Red Dead Redeption 2 a God of War, jinak by vévodila výročním žebříčkům.