Vlastně jsem vůbec nechápal, co na tom všichni vidí. Hra roku 2022? Proč? Podivně zdeformované pusté RPG s na první pohled topornou obstarožní grafikou a hudbou, jež se v devadesáti procentech omezuje na ambientní rozplizlé atmo-plochy líně ležící na smyčcovém gauči. Těch opravdu epických motivů je tu poskrovnu a vystrkují růžky hlavně při boss fightech. Takže co na tom ELDEN RINGu máte? Nutno dodat, že jsem nikdy nehrál DARK SOULS. Z podobného důvodu. Ta hra mi vůbec nepřišla sexy a zábavná.

Včera jsem ELDEN RING dohrál. Tedy jeho základní příběh. Nikdy jsem nestrávil tolik času s nějakým bossem jako s tím posledním zde. Opravdu jsem ho nenáviděl. Všechny před tím jsem dal plus mínus bez obtíží, nejsem přece žádné ořezávátko, ale tady jsem klesnul tak, že jsem horečně hledal návody typu „snadno a rychle“. Nic nefungovalo! Možná proto, že jsem si vytvořil v celém průchodu strategii ničení nepřítel, při které nebylo nutné „rollovat“. Nicméně, jak asi tušíte, něco mě donutilo to hrát a dohrát. Co to bylo? Ze začátku zvědavost, protože jsem opravdu nechápal, co na tom kdo má. A poté posedlost. A také zvědavost, zdali to všechno má na konci nějaký smysl.

Jak se to stalo? A jaký mám názor na ELDEN RING teď? V některých ohledech jiný a v některých stejný. Stále si myslím, že ELDEN RING je podivně pustá hra. Příběh je dávkovaný v náznacích a o tom, jak bizarně se chovají některá NPC, existuje spousta pro mě teď už pochopitelných a vtipných videí. „Lands between“, kde se ELDEN RING odehrává, pomohl navrhnout duchovní otec Hry o trůny a spisovatel ságy Píseň ledu a ohně, George R.R. Martin. A jde vlastně o velmi netradiční a znepokojivý koncept.

Rozložení NPC postav je pro mé vnímání klasických open worldů tak nějak nereálné. Krom enemáků tu jsou vlastně jen obchodníci a hrstka figurek, které slouží příběhu. A to je celé. Není tu nic, co by emulovalo jakkoliv žijící svět. Je tady spousta věcí, které vytváří otázky, na které ale téměř nikdo neodpovídá. Jako byste se zrodili do světa, který prošel magickou apokalypsou.

Tato podivná prázdnost všeho, co vás obklopuje, ale vytváří zájem, naplňuje svět otázkami. Přijdete do prvního velkého hradu, který byl evidentně něčím nebo někým napaden a říkáte si: „Proč? Co se tu stalo?“ A fakt vás to zajímá. Nebo poprvé přejdete hranici do oblasti, kterou jakoby požírá podivná houba a chcete vědět, proč ta krajina vypadá právě takto. A z jakého důvodu tu mezi sebou bojují podivní zombie vojáci a zmutovaní klokanopsi? A proč jsou po světě ruiny staveb, které budí dojem toho, že nějaký obr „posolil“ celou mapu kusy nějaké mamutí architektury, kterou si před tím nadrtil ve hmoždíři? Odpovědi většinou nenajdete přímé, jsou tu náznaky a musíte se trochu pídit. Výhodou je ale to, že si svět budete pamatovat. Mapa je velká, ale srozumitelná a zajímavá. Zapomeňte na nabouchaný svět Ubisoftu, kde je všechno postaveno z prefabrikovaných částí, které se vám rychle začnou zajídat a všechny kouty světa vám budou vlastně připadat stejné.

Zapomeňte také na nějaké na otazníky na mapě. Tahle hra nemá přídavná kolečka. Dostáváte sice vedlejší questy, ale není tu žádný log, do kterého by se vám zapisovaly. Buďto vedle papír nebo vaše paměť. Pár zásadních věcí a objevených dungeonů se vám do mapy zakreslí, umístění několika postav také, ale tím to končí. Nicméně je mapa tak dobře nakreslená, že i bez značek vám napovídá, kam se podívat. Každé prozkoumávání je navíc velmi odměňující. Kdykoliv uděláte nějaký krok navíc, čeká odměna. Něco speciálního vás čeká i v rámci soubojů, kdy je opravdu obrovská volnost v tom, jak nakombinujete svoji bojovou strategii. Kdy budete využívat jaké prostředky, kterých je nepřeberně. Od zbraní a štítů, přes summony až po speciální kouzla, která navážete na konkrétní zbraň.

Pak tu jsou mechaniky, které hráčům soulsovek přijdou naprosto samozřejmé, ale jak už jsem předeslal. Já se s nimi setkal poprvé. Například „měna“. Všechno jsou runy. Prodáte obchodníkovi nalezený meč? Dostanete runy. Zabijete nepřítele? Dostanete runy. Runy jsou základní měnou všeho včetně levelování. Ačkoliv mi to nedává smysl, tak pro hru to funguje skvěle. Když už jsem tu zmínil ty DARK SOULS, nakonec jsem se dokopal k tomu, že jsem si k pár soulsovkám přivoněl a celkem chápu, proč souls gameři nevidí v ELDEN RINGu zas tak velkou revoluci. Mnoho principů tu Fromsoftware recykluje. Naopak ty, které mi přijdou naprosto samozřejmé, jako je jízda na koni, soulshráči vyzdvihují jako něco „nového“.

Nakonec jsem si zvykl. A objevil krásu světa „Land between“. Vlastně i po grafické stránce. Akceptoval jsem zvrácenost hybatelů děje, kteří často blábolí podivně nesouvisející tajemnosti, ve kterých musíte hledat význam. Akceptoval jsem to, že i ty celkem zásadní otázky jsou servírovány v náznacích, kterých si nemusíte všimnout. Akceptoval jsem typ výzev ELDEN RINGU, například to, že první dvě entity na počátku hraní vás vypnou tak drtivě, že si budete ve světě ELDEN RINGu připadat absolutně bez šance. Odměnou mi byl vskutku unikátní zážitek. Místa, která si budu pamatovat ještě hodně dlouho. Bossy, které nezapomenu. I po celkem dlouhé době si pamatuju prvního draka, prvního trolla a první truhlu, která ve které byla teleportační past. ELDEN RING prostě vytváří hluboké zážitky a mnoho věci podřizuje dobrému gameplayi, který je výzvou. Budete umírat. A díky smrti se budete učit trpělivosti. Budete to milovat, protože ten pocit vítězství za to stojí a je zasloužený. A budete si současně zoufat, protože bez dělání chyb, které tvrdě zaplatíte, to nepůjde.