THE CROWN - Crown Of Thorns
Švédi stále chytajú za chvost svoj dávny majstrštyk "Deathrace King". Je skvelé, že hrajú, skladajú, koncertujú, ale tá fazóna spred takmer štvrťstoročia je proste nedostihnuteľná.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
V souvislosti s vydáním živáku "Livefires" (vyšlo 15. února 2023) jsem si uvědomil, že mi tak trochu "zapadla za gauč" poslední deska Švédů PREHISTORIC ANIMALS a na rozdíl od sólovky jejich leadra Stefana Altzara jsem ji zapomněl zmínit v Albových nadílkách roku 2022. Trestuhodné u desky, kterou považuji za nejlepší prog album roku 2022, že? Nezbývá tedy než napravit opomenutí a spáchat oslavnou ódu na třetí desku skupiny, která je současně druhou částí série "The Magical Mystery Machine".
PREHISTORIC ANIMALS jsou hlavně Samuel Granath (bicí a klávesy) a Stefan Altzar (vokál a kytary), kteří si své hudební začátky odbyly ve skupině POUND, aby se následně osamostatnili a zpočátku jako duo se vrhli za vlastní vizí hudby, kterou je možno charakterizovat jako heavy prog. Takto vydali v roce 2018 své debutové album. Po doplnění sestavy přece jen chtěli být víc než studiový projekt, už to jelo na plné obrátky a v roce 2020 tu byl první díl jejich "The Magical Mystery Machine", ve kterém se rozhodli hudebně zhmotnit svérázný sci-fi koncept, kde se zabývají jak myšlenkou konce lidstva a naděje na obnovu kdesi ve vesmíru, tak sběrem a hodnocením dobrých a špatných stránek civilizace. "Chapter 2" navazuje a děj se ještě komplikuje. Hudební stránka ale není žádné sci-fi, ani space rock tak jak ho známe od podobně tematicky zaměřených skupin. PREHISTORIC ANIMALS drží svou hudbu pěkně nohama na zemi, kombinují prog rock a metal, přidávají vstřícnou melodiku a zastřešují Stefanovým výrazným vokálem.
Když jsem kdesi četl o PREHISTORIC ANIMALS jako o pokračovatelích odkazu krajanů A.C.T, trochu mě toto srovnání překvapilo, protože A.C.T skončili někde u AOR a svou hravost a vzletnou melodiku, nastolující až příbuzenský vztah s QUEEN, utopili v artových aranžích. PREHISTORIC ANIMALS mají k podobnému přístupu daleko. Jsou mnohem přímočařejší a ostřejší ve využívání klasických rockových i metalových riffů. Jejich progresivita je poschovávaná v hrubě svižných postupech a vzletných sólech. A byť mají s A.C.T společný hravý nadhled, prezentují ho s nespoutaností až divokostí. Pokud tedy srovnávat s nějakými jejich krajany, asi bych raději sáhl po jménu ANDROMEDA, se kterými se dají vysledovat styčné body především v silovějším pojetí kytarové práce, která často bloudí v metalové výraznosti. Pomineme-li baladicky laděné momenty, je jejich hudba až rozdováděná. Zřejmě je to výsledek i jistého extravagantního prvku v nátuře frontmana Stefana Altzara. Nebojí se své vokální linky kroutit až do určitého pitvoření a dávat tak skladbám veselou a neklidnou auru. Ale nakonec je jeho projev stejně hlavně o příjemných melodiích, které vládnou vlídnou přirozeností a hladivě kloužou po progrockovém základu.
Hledání, v čem jsou Švédové jiní než ostatní, je zbytečné plýtvání času. Nejsou vlastně nijak překvapiví v jednotlivých hudebních postupech a ani melodické prvky nejsou nijak objevné. Síla jejich hudby ale tkví v perfektním skloubení všech složek dohromaby, ve vyvážení protikladů ostrých heavy kytarových riffů a vzletné prog rockové melodiky. Tím ukazují svou skladatelskou i interpretační sílu. Typickým příkladem budiž důrazný riff v "I Am the Chosen One (and I Like It)" v kombinaci s příjemně melodickým vokálním motivem. Doplňte o prog vyhrávky a sóla, nějaké to odlehčení, změny tempa a máte skladbu jako z učebnice, silnou a výraznou, ale ne banální, těžící ze stylových tradic, přesto nepostrádající osobitost. Současně na aktuálním počinu přibylo i příjemně hitových prvků, čehož může být dokladem singlová "Ghostfires", která hodně rychle zalézá pod kůži. A když až něžná "Pull Me In" doplní i baladickou složku, dlouho bych musem přemýšlet, co mi na tomhle albu chybí. Obzvláště, když i závěrečná "It's a Start, Not the End" není žádným zbytkovým materiálem, ale pestrým vyvrcholením a gradací celé desky.
Na "The Magical Mystery Machine (Chapter 2)" se PREHISTORIC ANIMALS podařilo dokonat cestu za vlastním specifickým projevem. A jestliže předchozí desky byly ještě z části zarovnatelné do zástupu jiných prog rock/metalových nahrávek, nyní už je cítit onen krůček vpřed, díky kterému Švédové vystoupili z davu. A svou roli udělal i perfektní zvuk a mix. I zde je oproti první kapitole cítit jistý posun. Stefanův hlas jako by se místy vznášel nad vaší hlavou a následně se s lehkým echem rozprostřel v mračném prostoru. Působivé.
Energický a svižný prog rock/metal, bohatý a přitom posluchačsky přívětivý. Pro mě nejlepší prog album roku 2022.
9 / 10
Samuel Granath
- bicí, klávesy
Stefan Altzar
- vokál, kytara, klávesy
Daniel Magdic
- kytara, klávesy
Noah Magnusson
- basová kytara
1. An Empty Space
2. We Harvest the Souls of the Brave
3. I Am the Chosen One (and I Like It)
4. Ghostfires
[video]
5. Cora's New Secret
6. The Protectors of the Universe
7. 2100 (New Year's Eve)
8. Pull Me In
9. It's a Start, Not the End
Finding Love in Strange Places (2024)
Livefires (Live) (2023)
The Magical Mystery Machine (Chapter two) (2022)
The Magical Mystery Machine (Chapter one) (2020)
Consider it a work of art (2018)
Datum vydání: Čtvrtek, 24. března 2022
Vydavatel: GlassVille Records
Stopáž: 46:15
Švédi stále chytajú za chvost svoj dávny majstrštyk "Deathrace King". Je skvelé, že hrajú, skladajú, koncertujú, ale tá fazóna spred takmer štvrťstoročia je proste nedostihnuteľná.
Daniel Cavanagh doslovne cituje svoju ex. kapelu a tento album je pokračovaním jeho poslednej tvorby. Jedná sa o príjemnú emotívnu a ľahko plynúcu nahrávku, ktorá síce nevybočuje z autorovej rady nálado tvorných albumov, ale tak nejak zahreje pri srdci.
PYRRHON svůj neortodoxně výstřední death metal plný vřískavé a disharmonické překombinovanosti možná konečně ukočírovali tak, že mi to začíná dávat smysl. Stále je to dost schizofrenní produkce na hranici stravitelnosti, ale tady již to dokážu ocenit.
Čím více "Absolute Elsewhere" poslouchám, tím více jsem přesvědčen, že tahle cesta není pro BLOOD INCANTATION tou správnou. Skladatelsky vysoce ambiciózní projekt, který však jako celek úplně nefunguje. Zatracování nezaslouží, oslavné ódy ale také ne.
Finský démon po 4 letech zase roztáhl svá křídla a svým hadím pyjem penetroval slunce. Basové a elektro podklady na hranici infrazvuku opět dominují dalšímu hypnotickému a fascinujícímu dílu. Vnořte se do jeho temnoty. Pokud tedy víte, jak na to.
Velmi pěkný metal vzor starší GOJIRA servírují na svém druhém albu kalifornští INTERLOPER. Navíc progrese a snad i energie je o dost více, takže věřím, že prvotní nadšení vydrží.
U HAMMERFALL je dnes tou nejdůležitější otázkou, jak moc se na každém dalším albu budou opakovat a jak moc do toho vloží srdce. A tak je tu po chvalitebném "Hammer Of Down" i celkém dobré "Avenge The Fallen", ty 3 - 4 zvučné skladby tomu aspoň nasvědčují.