KISSIN' DYNAMITE - Back With A Bang
Táto kapela má u mňa tú smolu, že vždy, keď si ich pustím, dostanem chuť na PINK CREAM 69. A vždy si pustím PINK CREAM 69. Ozaj, prečo nie je na Spotify môj najobľúbenejší album od nich - Sonic Dynamite?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Páteční powerviolence ve skleníku. Kavárna Družba je na tyhle koncerty trochu bizarní místo. Sídlí doslova pár kroků od hlavního plzeňského náměstí a je ze dvou stran obehnána sklem. Díky tomu jsem tam jen málokdy zažil dobrý zvuk. Pak je také dost bizár napěchovat bandu rozličných černooděnců v mikinách Obscene Extreme do kavárny, která je vlastně takovou velkou výlohou v centru města. Co se to tu děje? Z dálky koncertu přihlíží asi sedmdesátiletý párek důchodců a vedle nich zvědavě pokukuje rodinka, která vedle kavárny provozuje vietnamské bistro New Day. Dovnitř se ale neodváží. Zůstávají za skleněnou bariérou a sledují koncert, jako by se dívali do akvárka s exotickými rybičkami.
Tři kapely za dvě hodiny v miniaturním prostoru, kde není místo skoro na nic? No problem, pokud ty kapely hrají do patnácti minut. LILIXELBE jsou přesně ten případ. Mládí vpřed. Powerviolence trojka, která před pár měsíci vypustila do světa splitko s pražským komandem TERMINATOR X. Písničky povětšinou drží stopáž pod minutu a k mému velkému překvapení tu je i celkem slušný zvuk. Přičítám to tomu, že se hraje od skla a nikoliv do skla. Všemu je hezky rozumět a celek příjemně tlačí. Pro mě vlastně velká naděje, že těch pár domácích kapel nesoucích zástavy PV bude mít u nás pokračovatele.
Po nich SKIPLIFE. Vlastně taky celkem nová kapela. Jak jsou tu dlouho? Tři roky? Dva a půl? Mocný nástup ve formě splitka s GRIDE, následně výborný koncert na Obscene Extreme 2021. O co míň koncertují, o to víc jsou jejich koncerty intenzivní. V sestavě sbírka lidí, co prostě nemůže zklamat, ani kdyby chtěla. Kombinace válcujících těžkotonážních riffů a zběsilých útočných výbuchů. Powerviolence jak ze slabikáře žánru. První třetinu setu zavírá rezavý třicetisekundový šrapnel ve formě coveru "My Life" od LACK OF INTEREST. Ambicí tu není produkovat originalitu, ale poctít styl, který mají všichni čtyři blízko srdíčku. A na výsledku je to znát. Navíc, kolik kapel ho u nás hraje? Stačí vám prsty jedné ruky.
Na závěr TRIGGER. Německý basový buldozer, který dokáže předehnat rychlost zvuku. U mikrofonu Ondra z ONANIZER. Takže vlastně německo-český buldozer. Někdo celou kavárnu pohřbil ve hlomozící stěně bustrované baskytary a nelidského vřískotu. Enrico mě vždycky fascinoval. Málomluvný drobný kluk se spoustou piercingů, který svojí baskytarou dokáže drtivě opanovat prostor. Podruhé kapelu vidím s ječícím Ondrou a tahle kombinace sedne jak prdel na hrnec. Pekelné, roztěkané bicí, které tmelí nepropustné betonové riffové kvádry a nad tím vším vysoký krákorák, který by screamo kapely vyvažovaly zlatem. Ondra nezůstává ale jen u jedné hlasové polohy. A stejně tak bicí. Od tučných houpaček ve středních tempech se skladby lámou ke stop’n’go pasážím, aby vyvrcholily vyhlazovacími náklepy. Jak moc boží tohle bylo? Na stupnici do deseti jedenáct.
U Toutatise! Powerviolence!!!
Táto kapela má u mňa tú smolu, že vždy, keď si ich pustím, dostanem chuť na PINK CREAM 69. A vždy si pustím PINK CREAM 69. Ozaj, prečo nie je na Spotify môj najobľúbenejší album od nich - Sonic Dynamite?
Zatím jen taková ochutnávka z připravovaného alba, které vyjde na konci srpna, plus dva znovu nahrané starší kousky. Ale Kanaďané svým vzletným prog metalem, odkazujícím i na to nejlepší od OPETH, dávají tušit, že se vrací ve slušné formě. Těším se.
"Ty Maďaři s tou trubkou" stále žijí a razí ten svůj atmo BM, tentokráte se střídavými úspěchy. Je to jako když při stěhování odsunete gauč, objevíte za ním zapadlé CD (nebo spíš MC?) a stisknete "play". Nové album s třicet let starou duší. Nostalgické.
Stále jsem spíše skeptický k těmto přehrávkám letitých klasik, ale je potřeba uznat, že alespoň z technického hlediska dostala legendární nahrávka osvěžující vitamínovou injekci. Otázkou ale zůstává, zda-li by nakonec nestačil slušný studiový remastering.
Před vydáním nového materiálu si připomínám album z roku 2022 a je to poslech, který mi v uších krásně dozrál. Mix postpunku, darkwave se špetkou black metalu často dává vzpomenout na ULVER v době jejich transformace.
V tom horkém spálenopoříčském sobotním odpoledni to byla láska na první poslech. A i na ty další se ukazuje, že "Vítejte v pekle" je úžasným black´n ´rollovým konglomerátem pod vlivem MOTÖRHEAD a MASTER´S HAMMER. Více takové čerstvé krve na naši scénu!
S výnimkou niekoľkých motívov a vokálu sa jedná o exkurziu v doméne kompozičnej bezradnosti a slabom zvuku. Ťažko uchopiteľný prekombinovaný a vo svojej podstate plochý materiál znie nefunkčne a zastaralo podobne ako jeho dvaja predchodcovia.