Onoho zataženého únorového večera si dali na pražském Žižkově sraz všichni progmetaloví příznivci, kteří byli ochotni vstřebat dvě různé polohy tohoto hudebního stylu. V již od počátku slušně zaplněném klubu a za solidního zvuku ukazovali mladí Američané (s pro Čecha zvláštním názvem) CRYPTODIRA svou oblibu ve svých krajanech a dnešní „po kapele" BETWEEN THE BURIED AND ME, a byť svou hudbu nerozkládají do tak rozlehlých ploch, a v jejich řadách není Tommy Rogers a jeho klávesy, disponují dvěma zpívajícími kytaristy, kteří se předháněli v disharmonických deathcorových riffech, melodických sólech i v krátkých jazzrockových intermezzech, vizuálně pak v divokých poskocích během instrumentace. Vokálně se kombinoval growl s čistým zpěvem a chlapci od „CRYPTODIRY“ jsou i v rámci stylu určitě dobrými muzikanty, takže osazenstvo původně divadelního prostoru dokázali zaujmout, i když (crypto)díru do světa originální hudby takhle zřejmě neudělají.

Po krátké pauze se na pódiu zjevili již lehce prošedivělí čtyřicátníci BETWEEN THE BURIED AND ME. Co říci k živému provedení jejich hudby, v níž se souběžně prolíná historie i současnost hardrocku, metalu i deathcoru s až psychedelickým rozjímáním? Za stále slušného zvuku (byť při absenci druhého kytaristy bych jej čekal čitelnějším) se nám předvedli jako skvělí instrumentalisté, žel opticky si hrající každý na svém písečku, což platí zejména o duu leadrů. Vyhublý zpěvák a klávesista Rogers od prvních tónů sebestředně hecoval, skákal a pohyby rukou zaklínal vstřícné publikum (často však s pohledem upřeným kamsi ke stropu…), při growlu a živelném pohybu absolutně jistý, v klidu za klávesami s pokusy o melodický vokál (zvukařem raději upozaděným?) však jen nechával vzpomínat na svou studiovou polohu, oscilující někde mezi Pattonem a LaBriem. Ještěže ho v refrénech mnohdy podpořili i znalí fanoušci. Druhý výtečník, pohodově a sympaticky se projevující kytarista Waggoner,  suveréně riffoval i sóloval, když ještě dokázal Rogersovi vokálně pomáhat. Přes poměrně malé pódium si však oba od sebe drželi odstup a až v druhé polovině setu se častěji potkávali ve středovém prostoru, kde jim to v páru slušelo nejlépe. Hudebně se ovšem kapela scházela parádně, včetně rytmiky, kde byl fantastický bicmen Richardson odměněn úderným sólem, basista Briggs tvrdil muziku v pozadí, a občas ještě obsluhoval druhé klávesy. V složitých, mnohovrstvých skladbách paradoxně nejvíce vynikla ta z alba „Automata II“, kdy kapelu navíc z playbacku doplnil dechový big band. Obecenstvo jejich vystoupení na závěr ocenilo uznalou reakcí.

Britští melodici HAKEN pak ukázali (všichni ve stejných vesele zbarvených košilích), že je stále ještě opravdovým ternem míti v sestavě vynikajícího pěvce. Za krystalického zvuku a v plném nástrojovém obsazení (2 kytary, klávesy, basa, bicí) zahráli i o něco modernější a stručnější verzi progmetalu, než jakou prezentují takoví DREAM THEATER či THRESHOLD, když si navíc zakoketovali i s art popem. Muzikanti však svou produkci hodně přizpůsobovali silnému hlasu, který si rozhodně nezadá s frontmany zmíněných legend. Energický (na rozdíl od staticky otcovsky přikyvujících kytaristů) sympaťák Ross Jenkings si omotal s tvorbou HAKEN seznámené publikum kolem prstu, zároveň však dokázal mimikou a gesty ocenit i své "nosiče vody", kteří jej navíc podpořili i ve vícehlasech. Jejich instrumentální bravura ovšem dostala nejvíce prostoru ve chvílích, kdy Jenkings opouštěl scénu. To se dokázali opravdu utrhnout ze řetězu. Díky absenci kombinace s tvrdým hlasem na mně HAKEN přeci jen působili poněkud staromilsky, ale publikum jim freneticky aplaudovalo během celé show.

Subjektivně vzato, mou prioritou byli BTBAM, a byl jsem mírně zklamán. Objektivně pak koncertní set HAKEN byl toho večera povedenější, i když ke vstupu mezi jejich skalní příznivce mě nezlomil. Stále jsem toho názoru, že tyhle dvě kapely k sobě tak úplně neladí a k "Betweenům" by mi lépe sedli třebas takoví SOILWORK, kteří navíc v Akropolis hráli hned druhý den. Takto to od promotérů beru jako pokračování trendu ne zcela soudržných tourslepenců, viz třeba nedávná sestava HEAVEN SHALL BURN, TRIVIUM, OBITUARY a MALEVOLENCE. Přes tuto připomínku však akci považuji za zdařilou, sál byl pln (něco přes 300 spokojených hlav), organizace dobrá a akurátně se dodržel i časový harmonogram:

Vstup 18:00
CRYPTODIRA 18:20 - 18:50
BETWEEN THE BURIED AND ME 19:00 - 20:15
HAKEN 20:35 - 21:50.