Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Poté, co v roce 2008 vydali parádní album "Intervals", se nad nimi tak trochu zavřela voda. Tedy ne hned v roce vydání, protože v lednu 2009 ještě hráli turné po boku MISERY INDEX a HATE ETERNAL, na kterém navštívili například i Prahu. Oznámení o blíže neurčené pauze přišlo v srpnu 2009. V roce 2011 se tak trochu začalo proslýchat, že by mohli odehrát nějaký ten koncert, ale na ten se nakonec čekalo čtyři roky. Stalo se to na "Don't Call It A Festu", po kterém bylo ještě několik dalších, ale nic význačného. Dlouho stojaté kalné vody kolem SEE YOU NEXT TUESDAY začaly pořádně vířit a pěnit až na závěr roku 2022, kdy vyšla skladba “Hey Look, No Crying”. A to byla první opravdová předzvěst tohoto alba.
Ačkoliv největší vzestup michiganské čtyřky provázela deathcoreová vlna, kapelu bych nikdy neházel do zcela stejného pytle jako valnou většinu kapel, které v tu dobu zaplavily extrémní svět. SEE YOU NEXT TUESDAY stáli trochu mimo. Dělali si věci po svém a nějak nezapadali do deathcoreových šablon. Více experimentovali a často tlačili na pilu s grindcoreovou důrazností. A z toho neslevili ani tentokrát.
Aktuální album je zčásti zaplněno líně se převalujícími hutnými riffy, které často špiní noiseindustriální zvuková textura a druhé části se poměrně často zvrhávají v útočné naklepané výjezdy, které provází mathcoreové šílenosti a přísně grindově nepolevující rytmika. Oproti minulosti přibylo zvukových glitchů, při kterých se na disharmonické postupy lepí silná vrstva digitálně nepřizpůsobivého zvuku. Vedle těžkotonážní riffáže tu tak stojí pražcové dostihy s matematickými tendencemi a všechny tyto elementy prorůstá poměrně specifická elektronická složka, která smrdí po spálených trafostanicích.
Aktuální zvukový a hudební tvar kapely tak skvěle souzní s většinovým tématem alba. Tím je duševní zdraví. Disonantní rezavé postupy jsou odrazem depresivních vizí a například taková "Call Me Irresponsible" je zvukově velmi výmluvnou hymnou iracionálních stavů, jež nevedou k dobrým koncům. SEE YOU NEXT TUESDAY vybrousili mučivou, nepříliš přístupnou desku, která vás intoxikuje nejistotou a nervózním stihomamem. I po těch dlouhých létech neztratili nic ze své radikálnosti a svéráznosti jak v nápadech, tak v celkem unikátním zvuku.
1. How Insensitive
2. What a Funny Girl You Used to Be
3. Hey Look, No Crying
4. Why Can't You Behave
5. Glad to Be Unhappy
6. I'll Never Be the Same
7. I'll Never Smile Again
8. Day in the Life of a Fool
9. Call Me Irresponsible
10. This Happy Madness
11. I Had the Craziest Dream
12. That's What God Looks Like to Me
13. Strange Music
Diskografie
Distractions (2023) Intervals (2008) Parasite (2007) Summer Sampler (2005) This Was a Tragedy EP (2005)
DALŠÍ INFORMACE
Datum vydání: Pátek, 17. února 2023 Vydavatel: Good Fight Music Stopáž: 28:02
Návrat po patnácti letech. Disonantní grindcoreové komando z Michiganu se hlásí s novou deskou, sbírá střepy z mathcoreové vlny a lepí je dohromady s hromadou zvukových glitchů ve stylu FRONTIER.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
Rogga Johansson nepolevuje. PAGANIZER jsou jednou z jeho hlavních kapel a samozřejmě doručují švédskou deathmetalovou klasiku. Rychlejší kousky jsou standardem bez překvapení, osvěžení naopak přinášejí ty pomalejší. Nejlepší skladba je ta úplně poslední.
SENTIENT HORROR narukovali k mrtvým do služby a v novém zaměstnání se jim daří náramně. Lásku k (převážně) švédskému death metalu nezapřou, hlavně pak k prvotnímu chrastění v režii ENTOMBED. Živelná OSDM deska s lehkou thrashovou patinou. Šlape to skvěle.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.