Už začátek nového alba dublinského kvarteta mě doslova uhranul. Začíná samostatným ženským zpěvem, který mírou vrchovatou čerpá z tradice irského folku. To, jak se postupně skladba vyvíjí, jde ale zcela jiným směrem. Ponejvíc připomíná bohaté epické opusy z dílen kapel, jakými jsou GODSPEED YOU! BLACK EMPEROR. Přidávají se repetitivní rytmy, které tlačí písničku do instrumentálního finále, ve kterém vás smyčcové plochy trhají na kusy jako smečka hyen raněnou gazelu. Drásavé nepříjemné plochy mají ostrost japonských katan. Základní nápěv je přitom přearanžovanou starou lidovkou “The Butcher Boy”, která pojednává o tragédii, kdy je žena opuštěna svým milencem, což vede k její sebevraždě. Je to naprosto hypnotický otvírák, který vás k albu přikove. Současně se sluší říci i to, že jde o nejlepší skladbu celého alba.

Síla alba tkví nejen ve vokálech, ale hlavně v aranžmá irských lidových vzorů do současnější podoby. LANKUM se podařilo vzít esenci jejich hudební tradice a transformovat ji do podoby, která má potenciál zaujmout i publikum, jež irskému folku neholduje. Dokáží oživit zašlé barvy skladeb a dodat jim nové a mnohdy o poznání temnější odstíny. Navíc hudbu dokáží skvěle podpořit i vizuální složkou. Tomu odpovídá i jejich úspěch. Jejich klip “The Young People” režírovaný Bobem Gallagherem se může pochlubit cenou Best Irish Music Video Award. Spolupráce s Gallagherem nebyla výjimkou v tom, že se kapela dokáže obklopit velmi zajímavými osobnostmi. Narážím tím na spojení s producentem Johnem Murphym, který je podepsán například pod úspěchem raketově rostoucí kariéry BLACK MIDI.

Na False Lankum kapela pokračuje ve střídání křehkých akustických momentů, zemitějších “odrhovaček” a téměř až postrockových ploch. Vedle skočných klasik, jakými jsou “The New York trader”, tu jsou ambientně pojaté plochy, které vyzařují neklid a zvláštní vnitřní sílu. Dá se to přikládat faktu, že poslední album kapela skládala v izolaci na staré námořní pevnosti a okolní moře jim bylo silnou inspirací.

Zdaleka nejde jen o znovuzrozený folk. LANKUM zůstávají osobití. Guardian o nich napsal, že by se snadno mohli stát hardcore-dronovou kapelou a já vlastně souhlasím. Ačkoliv mají své kořeny zavrtané hluboko do irské minulosti, nechávají si všechny dveře otevřené a nebojí se vzít nedotknutelné rodinné klenoty a začít s nimi experimentovat. A dělají to s citem, ale současně i s velmi otevřenou hlavou.