OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Závěrečný třetí díl Strážců Galaxie přichází v době, kdy už jsem nad Marvelem lámal hůl. Poslední projekty fakt za moc nestály. Na Jamese Gunna je ale spoleh. Tahle látka kombinující humor, akci, šílené nápady a kvalitní příběh je přesně tím, co tento režisér ovládá na levelu grandmaster, takže o Strážce jsem se nebál. Přesto mě první reakce překvapily. Byly až příliš pozitivní. Říkal jsem si, že to může být tím, že se v posledních letech Marvel trochu ztrácí sám v sobě a hledá cestu z průměrnosti. Pak je jednodušší i s horším projektem uspět. Ale… Není tomu tak. Poslední Strážci Galaxie jsou fakt dobrý film, kde se opravdu bojíte o své hrdiny. To už jsem u Marvelu dlouho neprožil.
Mnohé superhrdinské komiksové filmy jsou tak dobré, jak dobrého mají hlavního padoucha. Tady to platí beze zbytku. High Evolutionary může sice na první pohled až příliš okatě vizuálně připomínal Kanga, se kterým se budeme (zřejmě) setkávat i v dalších Marvel filmech, ale jeho motivace je zcela jiná. Současně i to, jak je jeho příběh propleten s naší hlavní skupinou, je unikátní a jdoucí do celkem vzdálené minulosti Rocketova zrození. Najednou neřešíte konec světa, celé galaxie nebo vyhynutí poloviny živých bytostí. Řešíte mnohem osobnější věc, která v rámci příběhu funguje o poznání lépe. Více k příběhu asi prozrazovat nebudu.
Jamesi Gunnovi se povedlo namíchat smrtící koktejl z humoru, akce i vážnějších okamžiků a velkých témat, jako je domov nebo rodina. Na rozdíl od mnoha ostatních Marvel projektů jsou tyto principy funkční. Po dlouhé době je tu marvelovka, u které jsem se v kině smál nahlas a byl dojatý ve chvílích, kdy to autoři zamýšleli. Gunn dokázal vyvážit všechny složky filmu a zabalit je do vizuálně velmi vytříbené formy. Je tu spousta nápadů, které mě fakt bavily. Od biologické vesmírné stanice, přes osmdesátkovou planetu, kterou můžeme znát z traileru, na níž žijí mutanti lidí a zvířat.
Nezbytnou složkou Strážců vždy byla hudba a jak ta licencovaná, tak ta pro film složená funguje skvěle a nádherně podporuje to, co vidíme. Soupiska soundtracku je fascinující a najdete v ní například i FAITH NO MORE nebo BEASTIE BOYS.
Poslední Strážci jsou suverénní. Jsou důstojným dokončením jedné celkem dlouhé cesty. Je tu výraznější špetka nostalgie a sentimentu, ale nemáte při tom pocit, že by vás film nějak nemístně emočně ždímal. Na pozadí u všech postav jedou samostatné linky o hledání sebe sama a svého místa na světě. Jediné, co bych možná lehce vytkl, je představení Adama Warlocka, které mohlo mít přeci jen trochu více prostoru, neboť jeho postava má poměrně zajímavý příběhový oblouk, ale není na něj dost času. A stejně tak je celkem dobře obsazena. Adam zatím působí jako nedospělý superman a jeho charakter se přímo nabízí k mnoha dalším zábavným momentům.
James Gunn to opět dokázal a loučí se ve velkm stylu. Odvyprávěl skvělý příběh, uspokojivě ukončil éru Strážců Galaxie a nenápadně otevřel dveře k věcem příštím. Soustředil se při tom na univerzální témata a velmi srozumitelný základní příběh, který se netočí kolem záchrany všehomíra. A vlastně to bohatě stačilo na to, abych konstatoval, že od posledních Avengers: Endgame tu lepší marvelovka nebyla.
James Gunn to opět dokázal a loučí se ve velkém stylu. Odvyprávěl skvělý příběh, uspokojivě ukončil éru Strážců Galaxie a nenápadně otevřel dveře k věcem příštím.
8,5 / 10
USA, 2023, 150 min
Režie: James Gunn
Předloha: Dan Abnett (komiks), Andy Lanning (komiks)
Scénář: James Gunn
Kamera: Henry Braham
Hudba: John Murphy
Hrají: Chris Pratt, Dave Bautista, Pom Klementieff, Bradley Cooper, Elizabeth Debicki, Zoe Saldana, Sean Gunn, Karen Gillan, Will Poulter, Vin Diesel, Sylvester Stallone, Chukwudi Iwuji, Daniela Melchior, Michael Rosenbaum, Maria Bakalova, Nico Santos, Sarah Alami, Stephen Blackehart, Linda Cardellini, Giovannie Cruz, Dane DiLiegro, Nathan Fillion, Mikaela Hoover, John William Wright, Michael Rooker, Judy Greer, Jennifer Holland, Seth Green, Ving Rhames, Asim Chaudhry, Tara Strong, Andrew Bachelor
sklamanie.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.