Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Můžeme se přít o to, zdali se tento "datadisk" má prodávat za cenovku plné hry, ale nedá se diskutovat o tom, zdali je to dobrá nebo špatná hra. Je dobrá. Bez debat. Od vizuálu přes příběh až po soundtrack, který mi teď burácí v uších. Všechno je to super a já jsem hrozně rád, že to vzniklo. Opět jsem se mohl vrátit do New Yorku, ve kterém jsem nikdy fyzicky nebyl, ale už se tu vyznám. Už vím, kde je Lincolnovo centrum, Flatiron building nebo Radio City music hall a jak se tam dostat. Rozhlížel jsem se ze špičky ikonické Empire state building, z kopule budovy kolumbijské univerzity i věží katedrály Svatého Patrika. Hned na začátku jsem zachránil hromadu lidí z rozpadajícího se Brooklyn bridge. Mnohokrát jsem byl v Central Parku, u Times square i u Rockefellerova centra. Až jednou budu v New Yorku, tak se tam díky téhle hře neztratím. Město je tu zpracováno naprosto fenomenálně. Ale co dál?
Dál je tu příběh. Miles Morales byl vedlejší postavou už v titulní hře a vyskytoval se sporadicky i v navazujících DLC. Tentokráte je hlavní postavou. Peter Parker si ho vzal pod svá křídla a v rámci New Yorku fungují spolu. Všichni ví, že jsou tu dva Spider-mani a Miles je "ten druhý". Tím prvním se stává ve chvíli, kdy Peter musí odcestovat z New Yorku. U Milese sílí nejistota, zdali to všechno zvládne. Vždy byl vedle Petera na vedlejší koleji. Nemá úplně dobrou pověst a občas věci zvorá. A ne občas, vlastně celkem často. Navíc se po smrti jeho otce rodina přestěhovala do Harlemu a jeho mamka kandiduje v lokálních volbách. A jsou Vánoce! Těch věcí se sešlo moc. Příběh to tu všechno pohání, tak nebudu prozrazovat více. Snad jen to, že odpovídá tomu, že Miles je Spider-man "junior" a stojí za to.
Trochu jsem se obával, že vylepšení v rámci tvorby postavy nebude mnoho. Díky tomu, že Miles v sobě objeví dvě nové schopnosti, se může celkem významně (ale nemusí, pokud nechcete) změnit i bojový systém. Tou první schopností je bioelektřina a tou druhou neviditelnost. Tu můžete mít na omezenou dobu. Pokud budete chtít zneviditelnění využívat, poměrně výrazně to rozšíří možnosti při boji. Stejně tak jsou přidána další vylepšení, která výrazně usnadňují boj. Například možnost vyvolávat spolubojovníky nebo klást pasti. Bojový systém je tak o poznání variabilnější a zábavnější, než v původní hře.
Krom hlavní dějové linky tu jsou i vedlejšáky, které nemusíte plnit, ale vyplatí se do nich jít, neboť vás většinou odmění. V tomto ohledu tu máme celkem klasické hledání "truhel", ve kterých jsou technické díly, jež slouží dovývoji vybavení. Tvůrci si pro nás připravili například i celkem zajímavou zvukovou hru, ve které Miles hledá samply pro skládání hudby. Novinkou je i aplikace "Dobrý soused Spider-man", která vám usnadňuje hledání vedlejších aktivit, pokud nechcete spoléhat jen na náhodu.
Po grafické stránce to nemá chybu. Město je živé a jsou tu i detaily, jako například to, že spidermanský oblek od Petera Parkera je Milesovi trochu velký a různé čtvrti mají různé etnické složení. Je možné si postupem času odemknout i další oděvy, na které lze roubovat další schopnosti. Mezi nimi je například i komiksový dres z filmu Spider-man: paralelní světy, který má i stejný typ animace. Mimochodem je vidět, že Miles Morales i jinak běhá a jinak se houpe na sítích, než Peter Parker. Rozuměj, mnohem méně koordinovaně. Navíc je tu možnost při pohybu dělat i různé parkour frajeřinky jako salta apod.
A nevýhody? Asi délka. Hru jsem obrátil za víkend, a to jsem byl skoro celou sobotu na kámošově svatbě. Je teda fakt, že jsem to nehrál na úplně netěžší obtížnost. Navíc mám v soubojovém systému potřebný skill, protože hlavní hru (včetně poměrně dost herně tuhých DLC) jsem dohrál nedávno. Rozhodně bych si ještě nějaké to rozšíření nechal líbit, protože zasněžený New York tu fakt stojí za to. Při rozbřesku, v noci i za sněhové bouře.
Trochu krátké, ale po všech stránkách strhující a vypiplané dobrodružství, které výrazně rozšiřuje i bojový systém původního Spider-mana.
8,5 / 10
DALŠÍ INFORMACE
Developer(s): Insomniac Games Publisher(s): Sony Interactive Entertainment Director(s): Brian Horton, Bryan Intihar, Marcus Smith, Ryan Smith Producer(s): Peter Rosas, Tom Tao, Michael Francisco Designer(s): Cameron Christian Programmer(s): Joel Bartley, Ross McIntosh, Doug Sheahan Artist(s): Jacinda Chew Writer(s): Ben Arfmann, Mary Kenney, Jon Paquette Composer(s): John Paesano Series Marvel's Spider-Man
Třetí album švédských mladíků přináší zároveň i jejich nejvyspělejší materiál. Přechod k velkému labelu z intenzity jejich groovem načichlého blackujícího thrashe pranic neubral, navíc skupina přidala ještě více šikovnosti při kompozici. Svižný poslech!
Na rozdíl od kolegy Manatara si nemyslím, že se tihle Švédové nějak příliš stylově rozvírají. Většinu času je to prostě symfoničtěji pojatý black/death, který neurazí, ale nic zásadního se neděje. Jen ty čisté vokály trochu vybočují.
Čekal jsem možná trošku větší tlak, nazvučení nahrávky je totiž vzhledem k žánru poněkud vzdušnějšího ražení. Kompozičně však máme co dělat s kvalitní náloží disonantního death metalu lehce ve stylu GIGAN. Američtí debutanti však rozhodně nezklamali!
Švédové se na svém debutu zeširoka rozkročili z blackových základů, přes death, symfo-black až k post metalovým variacím. Jen je toho občas až moc naráz. Deska je prima, ale víc se těším na pokračování, až si utřídí myšlenky na své další směrování.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.