Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Gotická kapela na experimentálním labelu Mika Pattona? Tak trochu mi to nesedělo. To je věru zvláštní kombinace. Ale dal jsem tomu šanci a zaposlouchal jsem se. A našel jsem skvělou hudbu. Ipecac se málokdy sekne v tom, co vydává. SPOTLIGHTS jsou kapelou, která má své kořeny zavrtané hluboko v temném gotickém doom metalu, a dává to náležitě na odiv. Současně se ale nebrání mnoha dalším vlivům. Občas tu slyšíte shoegaze, jindy postpunk. Výsledek má v sobě okultní nádech, o kterém jsem si už dávno nemyslel, že by mě v nějaké kapele mohl zaujmout. SPOTLIGHTS to ale umí zabalit do neobvyklé špinavosti a přidávají ve vokálech a zvonivých kytarách podivuhodnou hebkost. Je to jako pavoučí síť, do které se pozvolna zamotáváte.
Typickým příkladem výše popsaného je skladba „Algorithmic“, začínající chlupatou basovou linkou, kterou by za dostatečně zprasenou považovala i nejedna grindcoreová umouněná hrubozrnnost. Následně se ale přidává zvonová kytara a ležérní, nenucený zpěv. Všechno to dokupy funguje skvěle. A to i ve chvíli, kdy se v razantně začínající, zasekávané „False Gods“ přidává neurotický saxofon. Vážně to všecičko funguje.
Téma alba snad už nemůže být typičtější. Ta jediná jistota, kterou tady všichni máme. Tedy smrt. A samozřejmě, že je album dostatečně temné, nicméně nikdy nepřešlapuje míru teatrálního patosu, za kterou by se stávalo směšným. Na začátku jsem psal o tom, že SPOTLIGHTS jsou vlastně gotickou kapelou. Tou bez debat jsou díky některým postupům i tématicky. Když se ovšem podíváte na obal tohoto alba, tak to gotikou křičí ze všech sil. Tomuto žánru je kapela oddaná, ale necítím tu touhu zůstat v něm uvěznění. Stylovou šablonu přerůstá ze všech stran. Možná i to je důvodem, proč si je na společné turné už v roce 2016 pozvali například DEFTONES. Chino Moreno je dodnes fanouškem. Ostatně, když si pustíte takový song „Ballad In The Mirror”, tak vám to začne dávat mnohem větší smysl.
Závěr alba patří intimní minimalistické hudební poezii, která dodává další rozměr faktu, že album se nahrávalo v suterénu domu Chrise Enriqueze v Pittsburghu. Je tedy fakt, že celá kompozice se zhruba ve dvou třetinách zlomí do hutného riffového kolovrátku, ale právě to celkem dobře demonstruje, v jak širokých hranicích se SPOTLIGHTS pohybují, a to je to, co mě na nich baví. Zachovávají si tradiční element žánrů, které mají rádi, ale současně mají otevřenou hlavu pro to, aby do nich otiskli nové kvality.
1. Beyond The Broken Sky
2. The Alchemist
3. Sunset Burial
4. Algorithmic
5. False Gods
6. Repeat The Silence
7. Ballad In The Mirror
8. Crawling Toward The Light
9. Alchemy For The Dead
10. All I Need
11. Red House
12. Wave Of Mutilation
Diskografie
Alchemy For The Dead (2023) Love & Decay (2019) Seismic (2017) Tidals (2016)
DALŠÍ INFORMACE
Datum vydání: Pátek, 28. dubna 2023 Vydavatel: Ipecac Recordings
Velmi zajímavé pojetí gothic rockové produkce, která je poutavá svou snahou o pestrost. A z mého pohledu se to daří. Důvodů je více, třeba klipovka "Sunset Burial" částečně brousí v podobných polohách jako projekt HOST pánů Grega Mackintoshe a Nicka Holmese, zde ale v mnohem funkčnější a především emocemi sálající podobě. V "Algorithmic" se naopak objevují až grunge ozvuky, jako by se zjevovala svérázná melodika SOUNDGARDEN. Přesto jsou SPOTLIGHTS i hodně neučesaní a zvukově špinavější, takže jejich hudba sklouzává až do určité hrubosti. Tohle si rozhodně troufám označit za moderní gothic rock.
29. května 2023
ZE SHOUTBOX-u
RIP
Zvláštní zasněný úkaz z New Yorku. Doom metalem a gotikou říznutý shoagaze, který vás utopí v oceánu zlověstnosti. Místy so vzpomenu na DEPECHE MODE jindy na ULVER, ale přesto je jim to náladovostí na hony vzdálené. Kombinace temnoty, křehkosti a obhroublosti.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
Rogga Johansson nepolevuje. PAGANIZER jsou jednou z jeho hlavních kapel a samozřejmě doručují švédskou deathmetalovou klasiku. Rychlejší kousky jsou standardem bez překvapení, osvěžení naopak přinášejí ty pomalejší. Nejlepší skladba je ta úplně poslední.
SENTIENT HORROR narukovali k mrtvým do služby a v novém zaměstnání se jim daří náramně. Lásku k (převážně) švédskému death metalu nezapřou, hlavně pak k prvotnímu chrastění v režii ENTOMBED. Živelná OSDM deska s lehkou thrashovou patinou. Šlape to skvěle.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.