O konci řeknu jen jediné. Komiksovější už být nemůže. A teď k otázce, kterou jsem si položil v titulku. Může animátorský tým od Sony pomýšlet na další zlatou sošku za animaci? Odpověď je jednoznačně ano. Z pohledu animovaného filmu jde o umělecké dílo. Střídání výtvarných stylů a přístupů, které bylo bohatě využito již u prvního projektu animovaného Spider-mana s Milesem Moralesem v hlavní roli, tvůrci výrazně posunuli.

V rámci příběhu se dostaneme do několika paralelních dimenzí, z nichž každá má svůj osobitý styl. Dá se říci, že svůj vlastní vizuální styl a barevnost mají i jednotlivé hlavní postavy. Jde se ale ještě dál. Například hrubost nebo míra detailu se mění i v rámci děje, kdy se tvůrci snaží graficky podtrhnout zabarvení jednotlivých scén. Když si například dvě postavy povídají o emocionálně silných tématech, tak je v jedné scéně pozadí rozostřeno a více dekomponováno na "barevné fleky", ve kterých je sice snadno rozeznatelné, kde se nacházíte (například v bytě), ale míra detailu vám nebere pozornost od toho podstatného, co se na plátně děje. V tomto ohledu nový Spider-man nakopl úplně novou dimenzi práce s mainstreamovým animovaným filmem.

Možná vás při popisu může napadnout, jestli to hlavně v rychlejších akčních scénách není příliš frenetické. To je dobrá otázka, protože SPIDER-MAN: NAPŘÍČ PARALELNÍMI SVĚTY takový skutečně je. V mnoha scénách jsem nestíhal sledovat, co se vlastně děje, a měl jsem pocit, že mi spousta věcí uniká, protože se všechno děje prostě hrozně moc rychle. Ale namísto toho, abych byl zpruzený, jsem spíše měl touhu to všechno vidět ještě jednou a soustředit se na detaily.

A že těch je. Například samotný "spiderverse". V jedné scéně tu máte desítky různých Spider-manů, u nichž mě bavilo poznávat, odkud vlastně jsou. Vedle těch známějších, jako je Jessica Drew, tu je i indický Spider-man Pavitr Prabhakar ze Země s kódovým označením 50101 nebo punkový Hobie Brown, který má celý animační styl postavený na estetice loga kapely SEX PISTOLS. Vedle těchto Spidermanů, jež mají v rámci příběhu významnější roli, jsou tu ale i desítky a možná stovky dalších méně známých. Od verze pavoučí Marry Jane, zvané Spinster, po narážky na staré komiksy, ve kterých si Spiderman půjčil kostým od Fantastické Čtyřky a na hlavě nosil papírový pytlík, aby si zachoval anonymitu. A tak bych mohl pokračovat dlouho. Velmi důležité je to, že i postavy, které v rámci příběhu mají méně významnou roli, vám film dokáže prodat a dá jim hloubku a charakter během několika minut. Jen u velmi málo filmů jsem chtěl vědět víc o figuře, která se na plátně objevila jen na pár minut. Ideálně natočit o ní samostatný film, protože vás zajímá, proč je taková jaký právě je.

Film skvěle zpracovává i základní Spider-manské téma. Tím je balancování superhrdinského života a toho osobního. Milesovi je patnáct. Cvičí s ním hormony a nastává čas vzdoru a odtažitosti vůči rodičům. A současně i absolutní tápání rodičů, jak se s danou situací popasovat. Doba, kdy "zarachy" přestávají fungovat. Doba, kdy vaši rodiče jsou chvílemi jako mimozemšťani z jiného vesmíru. Ty chvíle nejistoty, co rodičům říci a co ne, jak si poskládat a uspořádat život i obrovská bezradnost ve vztahu k sobě samému. To všechno tady je a je to zpracováno fantasticky, byť je film díky tomu hodně dlouhý. Prožíváme tu vážné chvilky, kdy jsem na lidech v kinosále viděl slzy, naprosto šílenou akční jízdu i humor. Film mezi tématy přeskakuje velmi živelně a neuspořádaně, ale vlastně mu tento ADHD styl, který navíc podporuje měnící se styl animace i barevnost, velmi sluší.

A vlastně jsme se ještě nedostali k hlavnímu záporákovi celého filmu. Je jím trochu podivný charakter zvaný Spot. Jeho motivace je vlastně velmi jednoduchá, ale i naprosto pochopitelná a z mého pohledu je jednou z nejlépe vystavěných motivací v rámci celého Marvel Univerza. Celkem snadno pochopíte, proč je takový, jaký je. I on do filmu vnáší svůj vlastní velmi specifický výtvarný styl. Vedle rozpohybované tužkokresby tu má několik velmi krátkých abstraktnějších okamžiků, jež jeho postavě dodávají úplně jiný rozměr. A dál? Dál nic. O příběhu bych nerad prozrazoval víc a chápu, že konec rozdělí obecenstvo na dvě nesmiřitelné části.

SPIDER-MAN: NAPŘÍČ PARALELNÍMI SVĚTY přišel a posunul hranice v tom, jak se dají dělat cartoon filmy o kilometry daleko. A prošlo mu to navzdory exterimentálnímu přístupu. O Pixaru se mluví jako o progresivním studiu, ale vůbec to nejde srovnat s tím, co si animátoři dovolili zde.