Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Dnes večer tři kapely. Dvě domácí a jedna Izraelská. K mému překvapení vykopávají kluci z Tel Avivu. No, kluci, jejich baskytarista Heim má mohutný bílý vous a budí dojem takového hardcorového Santa Klause. V rámci izraelské scény je legendou, která v devadesátkách betonovala základy izraelské punkové a hardcorové scény. Vedle něho Zion, který s ním sdílí ještě kapelu AASON. KA'TZON LA'TEVACH mají za sebou zatím celkem krátkou historii, jedno demo a dvě desky, z nichž ta první, “Like Lambs To The Slaughter” z roku 2022, je bažinatější blackened crust a druhá, letošní ”Void”, o poznání přímočařejší a zubatější hardcorepunk.
Koncert vlastně supr. KA'TZON LA'TEVACH krájí klub na kousky přímočarou hardcorepunkovou jízdou, která sází hlavně na skladby z poslední desky, takže vyznění je rychlejší a živě funkčnější. Zion zhruba v polovině krátce představí kapelu, jejíž název v češtině znamená to samé jako jméno první desky ("Jako jehňata na porážku"), zanadává si na současné vedení Izraele a jede se dál.
Pražští ZMAŘI, jejichž základy jsou postavené na rozpadnuvších se THIS NIGHT DRAWS THE END, vlastně celkem překvapují. Mají jeden vlastní světlomet, který scénu nasvěcuje jednoduchým bílým světlem, což s připočteným stroboskopem dělá vizuálně velmi intenzivní kulisu pro jejich koncert. A koncert? Byl jsem překvapen, jak skvělé to bylo. Hrají se hlavně kousky z posledního EP “Napořád” a žánrově značně očerněný post-hardcore s intenzivním táhlým skřehotákem má v sobě dostatek energie i nálad. Kytara přeskakuje od cinkavých postrockem smrdících linek, přes hardcorovou riffáž až po black metalové výjezdy, které navozují apokalyptickou stísněnost. Good job.
Poslední nastupuje RUTKA LASKIER, u kterých zamáčknu slzu. Proč? Kvůli RAVELIN 7. To je neuvěřitelný, jak moc mi je tahle kapela připomíná. A to do nejmenších detailů, jako je typ kytar, jenž používají kytaristé. Ono SGčko v tomhle stylu hudby úplně tradičním nástrojem není. A pak tu je chemie mezi členy kapely, když hrají. A ta tam je, i když si vypnete zvuk. Skoro hmatatelná. Silné texty. RAVELIN 7 zemřeli a pokud věříte na inkarnaci, tak je to jasné. Jejich duch žije dál. Co tomu chybělo? Možná víc zpěvu. Při největší hitovce poslední doby, kterou je “Jeremiášova 6”, jsem slyšel jen svůj hlas, a to je škoda. A pak možná to vysoké podium. RUTKU prosím na zemi mezi lidmi. Tohle vyladit a bude to dokonalé. Nový materiál funguje naprosto skvěle. Díky kluci.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.
Místy tak trochu těžkopádný death metal, který ale sází jak na zajímavé technicky neotřelé provedení, tak na dusivě temnou atmosféru. Pekelný vokál navíc dodává na dramatičnosti. U mě to celkem funguje.
Instrumentální postrocková klasika, která příliš nerozvlní stojaté stylové vody, ale má tu správnou jemnou atmosféru a i díky drobným přesahům například do progrockové či jakoby cinematic sféry nenudí. A to u současného post rocku není málo.
Zajímavý vánek z neočekávaného směru se objevil u power/progmetalových DGM, Italové nabrali směr do progrockového pravěku a v kombinaci s jejich powermetalovou energií je z toho neuvěřitelně svěží výsledek. A vůbec to nezní jako hloupé retro. Bravo.
