Již značně omletá fráze o výrazném a kvalitním deathovém podhoubí našich bývalých spolufederalistů dostává další potvrzující poklepání. Co poklepání, spíše pořádný přitakávající výprask, neboť s druhou deskou se nám o slovo hlásí slovenští smrtonoši ANTARES. Ta zatím sice ještě nemá oficiální zastřešení od vydavatele jako její předchůdkyně, což ovšem neznamená, že by pod paprsky laseru nemohla vypuknout slušná apokalypsa.

Ze skupiny S.W.A. se při nahrávání prvního demosnímku v roce 1997 rodí ANTARES. S dnešní deathovou mašinou má ještě pramálo společného, když prvními krůčky okupuje spíše tradičnější metalová území, ovšem všechno se neustále mění a tak i ANTARES na promo demu "Bleeding Sun" již míří k tvrdším břehům. Po odkroucení vojenské služby, když už mají všichni jasno v tom, jakým směrem pokračovat, dochází k nahrávání debutu, který nakonec do své péče přijímá rakouská firmička CCP Records z Linzu. Styl je již plně infikován smrtící injekcí a tak není třeba se obávat, že by novinka z vyhledávaného studia Exponent měla za svou starší sestřičkou pokulhávat.

Již dávno nejenom nářezem živá je smrt, což si ANTARES naštěstí velmi dobře uvědomují. Takže po kraťoučké vstupní vložce se z beden v jakostním zvukovém balení sice vyvalí hustá kytarová stěna a přímý atak bicí soupravy, jenže hned bridge skladbu "Devils Gift" láme šeptaným hlasem pod nímž kytary nešetří melodickými vyhrávkami ala gottenburgská scéna a tohle všechno dohromady smíchá refrén podpořený trylky kláves. Recept celé desky je vlastně strašně jednoduchý. Snažit se překvapovat, měnit nářezové pasáže za oddechová akustická cvičení, pestrou rytmikou udržovat posluchače neustále pozorného, ale především nenudit! A ANTARES tohle všechno zvládají se záviděníhodnou rutinou mazáků. Když už je příliš chropotu, zařadí šepot, křik nebo jakési polozpěvné úseky ("S.D.I.F.M."), po přílivu bleskurychlých kytar pohladí čiročirá náladovka ("Infantuation") a kopákové orgie neustále košatí prací černobílých kláves. Když navíc připočteme povedené grafické zpracování bukletu a zjevný zápal, je další řečnění jen mletím prázdné slámy v sýpce téhle vyvedené záležitosti. Chtějme raději o to více naslouchat!

Zbývá tedy jen popřát hodně štěstí při hledání vydavatele, takhle nenudící materiál aby totiž v deathu jeden pohledal. Snad se nebude opakovat dávno smutná pravda, že štěstí přeje průměrným a ta mrcha muška jenom zlatá svým zářivým úsměvem polaská i ty s vlastním názorem na věc.