Tady obyčejně bývá úvodník plný vzletných frází, jak se nám ten aktuální Brutal Assault všem moc a moc líbil. Letos, v roce jeho šestadvacátého pokračování, ho sem ale asi nedáme. Vlastně určitě nedáme. V následujících řádcích se totiž všichni ve vzletných frází budeme předhánět možná více než je zdrávo, takže už by toho velebení bylo asi přespříliš. Nebo přece jen ne?

P. S. Povšimněte si, prosím, jak nezvykle často se v následujících řádcích objevuje jméno švédských DÖDSRIT... Náhoda? Zamyslete se nad tím!!!  

Dalas

TOP 5 (bez pořadí):

MESHUGGAH
SPECTRAL WOUND
ARCHSPIRE
SATURNUS
DÖDSRIT

A v těsném závěsu hned několik dalších vystoupení, kterým hodlám patřičný prostor věnovat ve svém článku. Letos, snad mnohem více než kdy předtím, jsem zápolil s pocity veliké rozpolcenosti a neschopnosti být zároveň minimálně na 2 scénách. Smířen s faktem, že nemám šanci vidět vše naplánované (obzvláště jsem letos zanedbával zasloužilé death metalové ikony), jsem si však ta zbylá vystoupení nesmírně užil a nevzpomínám si, že bych z některého musel předčasně utéct z důvodu neuspokojivé produkce. Zpočátku jsem trochu litoval absence komorní scény v Bastionu X, kterou letos nepovolil statik, ale vše mi plně vynahradila vskutku výživná nabídka v Octagonu. Snad jen ty stísněné prostory v kontrastu s velikým zájmem fanoušků hlavně o současnou black metalovou produkci nedovolily si všechna vystoupení užít s požadovaným pohodlím. Snaha pořadatelů zjednodušit průchod přes malou scénu prostřednictvým „zjednosměrnění“ vstupu a výstupu se z mého pohledu hlavně ve večerních hodinách míjela účinkem. Celkově však opět velice vydařený ročník, který ve své soupisce tvořené osvědčenými jmény skrýval nejeden neokoukaný klenot.

Marigold

TOP 5:

1. SATURNUS
2. CALIGULA'S HORSE
3. ARCHSPIRE
4. DÖDSRIT / LAMP OF MURMUUR 
5. MORK

Zvláštních uznání bych za letošek vystřelil celou řadu. Po 27 letech jsem konečně naživo viděl ENSLAVED a byl to krásný zážitek. V kotli jsem si báječně užil kombo staří / mladí bažiňáci DISMEMBER a GATECREEPER - další potvrzení, že nejlepší nový old school dělají mladí nerdi. Náramně mi sedlo menu na Oktagonu (prostor již méně, ať už je zpátky Bastion!), hlavně nádherný sludgový dýchánek s KUROKUMOU a zcela jedinečný druh bolestné agrese od angažovaných post HC ptáčků BIRDS IN ROW. Pokud nepočítám pohanské kolotočáře HEILUNG, neviděl jsem snad set, který by mě letos iritoval. Velmi jsem si užil black metalovou stopu, zvukově precizní BELPHEGOR, našláplé WIEGEDOOD (i když mě podobně jako z desek bavili dvacet minut) i pyroforský cirkus v podání WATAIN, u kterého mi bylo líto přítomných hasičů a nepřítomných policistů protidrogové centrály. Menu to bylo pestré, když jsem třetí den frflal, že mi chybí thrash, přišli sobotní SUICIDAL ANGELS. 

Malá poznámka k pivnímu menu, kterou si nemohu odpustit. Je opravdu hezké, že Asahi saturuje poptávku po craft beeru vlastním korporátním produktem Proud. Už méně hezké ale je, že krom stabilně skvělého nealka a solidního souru jsou jejich ejly hluboko pod průměrem autentických craftařů a spolehlivě mě odradily od toho pít v areálu alko pivo. A vysloveně nehezké je, že si takto Asahi obechcalo celé festivaly a konkurenci drží za ploty. O ležácích se nebudu zmiňovat (plzínkářům posílám aspoň hezkou píšničku), props stánku Mordýře za jejich fajn jedenáctku do skla, kterou se dobře splachovaly stále prašnější dny.

Reaper

TOP 6 (bez pořadí):

DISMEMBER
DÖDSRIT
SACRAMENTUM
LAMP OF MURMUUR
SATURNUS
SPECTRAL WOUND

Do pevnosti v Josefově jsem se letos vydal po hodně, hodně dlouhé době, určitě to muselo být nejméně po deseti letech. Možná více. Jelikož v poslední době obrážím výhradně jen klubové koncerty (a to ještě ne nějak extra intenzivně), byla pro mě účast na čtyřdenním festivalu zážitkem z kategorie intenzivních. Prakticky jsem si na BRUTAL ASSAULTU připadal jako naprostý nováček, skoro stejně jako kdysi poprvé na kelímkovém poli ve Hvozdu u Konice. Nemám tedy právo moc srovnávat a posuzovat, jak a kam se festival zase posunul, co bylo tentokráte dobře a co se naopak příliš nepovedlo. Jak je to na jiných festivalech a jak to dělají kolegové v zahraničí. Organizačně moc velkých výhrad nemám, snad jen poněkud nešťastnou jednosměrku v rámci Octagon stage, u které jsem trávil asi nejvíce času. Zákonitě jsem tedy během nekonečných cest zpět přišel o pěkných pár skladeb od účinkujících na ostatních pódiích. Co se žánrového zastoupení týče, vládla spokojenost, každý si na festivalu zcela určitě přišel na své. A každý z nás by zároveň přidal více toho "svého" stylu a naopak co nejvíce eliminoval ten žánr, který mu nic neříká. Za mě byl finální line-up koktejl namíchán citlivě a vyváženě. Osobně jsem si užil hlavně vystoupení kapel, na kterých jsem kdysi vyrůstal, zároveň jsem ale učinil i několik zásadnějších hudebních objevů, kterým se hodlám v následujících dnech a týdnech věnovat. Doufejme, že nejen v přehrávači, ale také i na našich stránkách, které festivalová prezence hned sedmi (!) redaktorů (snad) alespoň na čas polije živou vodou.

Louis

TOP 5 (bez pořadí):

DISMEMBER
BENEDICTION
SUICIDAL ANGELS
SEPULTURA
DÖDSRIT

Kdybych měl najít jediné slovo, které přesně vystihne můj dojem z šestadvacáté edice Brutal Assaultu, byla by to jednoznačně intenzita. Ano, intenzita zde návštěvníka provázela na každém kroku.  Intenzita v počtu vystupujících, kterých bylo více než stopadesát a tedy nejvíce v historii festivalu. Intenzita nároků na itinerář návštěv jednotlivých pódií a intenzita nároků na fyzické síly s tím logicky spojené. Intenzita mimohudební nabídky, která opět hýřila všemi barvami a myslitelnými příchutěmi. A samozřejmě a především, intenzita servírovaných koncertních zážitků, garantovaných nejen zaručenými jmény metalového světa, ale i skvělými tipy pořadatelů. Každý ze čtyř festivalových dnů byl proto jako festival sám pro sebe, mohutný, silný, výkonný, účinný a dohromady to mělo logicky sílu čtyřikrát takovou. Že tradičně přeháním? Nemyslím si. Ta intenzita, pozitivní intenzita, která mnou vibrovala, když jsem pevnostní zdi v sobotu v noci definitivně opouštěl, byla prostě tak silná a hmatatelná, že k jinému závěru ani nemohu dojít. Pořadatelé Brutal Assaultu jsou prostě lidmi na svém místě, a svůj festival, jakož i jeho návštěvníky, už mají pevně nejen ve svých rukou, ale i ve své moci. A to je (navzdory tomu, že by to jindy a jinde mohlo zavádět jakousi nesvobodou) naprosto skvělé zjištění!