MOGWAI - The Bad Fire
Nové album skotských MOGWAI opět těží ze soundtrackových zkušeností skupiny, ale současně je cítit snaha vrátit se k postrockovým kořenům a především po produkční stránce ostřejšímu soundu. Tady bude co naposlouchávat.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Čas od času je nutno odlehčit, vyměnit propocený křivák za slušivou košili a začít naslouchat o poznání křehčím tónům. Třeba takovým, jaké už nějaký ten rok produkují italští melancholici FALAISE. Nutno podotknout, že sestava z umbrijského městečka Todi není na žánrovém nebi žádnou velkou hvězdou, v jejich těsné blízkosti ale září hned několik spřízněných reprezentantů, namátkově jmenujme známé Francouze ALCEST, dále TOGETHER TO THE STARS a nebo třeba AN AUTUMN FOR CRIPPLED CHILDREN. Pokud stále netušíte, v jakých stylových intencích FALAISE vlastně kormidlují, vězte, že se jedná o atmosférický post-black metal s koňskou dávkou shoegazingu. Věřím, že právě tahle škatulka bude alespoň pro některé z vás dostatečnou pozvánkou se s „After All This Time“ blíže seznámit.
FALAISE existují od roku 2015 a stačili vydat již čtyři řadové desky. V pozadí projektu hledejme celkem dva členy, kteří spolu žijí v absolutní harmonii a v rámci svazku hudebního jsou si věrni již od prvního dne založení FALAISE. Není proto takovým překvapením, že už na debutové kolekci se jim podařilo poměrně zásadně definovat žánrové mantinely, které od té doby neprošly žárnou radikální přestavbou. Jistě, první album je přímočařejší a syrovější a není tak hustě nařasené jako poslední dva výlisky, přesto je na něm poznat, že s pravděpodobností hraničící s jistotou musí pocházet právě z dílny FALAISE.
Ten recept není složitý. Italové rádi střídají komorní, subtilní pasáže a kytarové vybrnkávačky s prudkými blackovými výpady a košatými atmosférickými vsuvkami. Nadto své kompozice rádi zahalují do hustého melodického hávu, který je někdy nakadeřený a vyšívaný až příliš. To nemusí samo o sobě býti nevýhodou, nicméně FALAISE občas tohle všechno vrství celé přes sebe. Je to jako by toho měli hodně na srdci, ale chtěli nám to říci jen v několika málo větách. Inu, v některých případech by stálo za to trochu se uklidnit, ukočírovat přetlak skladatelského entusiasmu, jednotlivé motivy více obnažit a nechat je déle vyniknout. Posluchač by se určitě lépe zorientoval, ty výraznější z těchto motivů si uchoval v paměti a náledně si je i spojil s jednotlivými skladbami. Neříkám, že to tak bylo vždy, na předchozím manifestu „A Place I Don't Belong To“ najdeme položky jako „An Emptiness Full Of You“ a především pak „Holding Nothing“, které si zcela určitě s žádnými jinými nespletete. Více transparentně FALAISE vystupují i na zajímavém splitku se SADNESS, VOYAGE IN SOLITUDE a dalšími dvěma kapelami, kde se v rámci „Grey Days“ presentují spíše jako zástupci atmo/DSBM scény a na o poznání vzdušnější „Cities Of Loneliness“ zase dávají na odiv WOODS OF DESOLATION nebo REMETE vibes. Na nové desce je tento trend ještě mnohem výraznější, FALAISE se zklidnili a zejména delší skladby vybavili ukázkově přehlednou a čitelnou strukturou. Královna tracklistu „Keeping You In My Memory“ nenásilně plyne časem a jako améba neustále mění svoji atmosféru, neméně zdařilá „Feeling Out Of Place“ pak sympaticky navazuje na odkaz zaniklých čarodějů AMESOEURS.
Pak tady máme jednu ne úplně šťastnou záležitost. Pod výše uvedeným pestrým hudebním nánosem je totiž poměrně hluboko pohřbeno blackmetalové skřípění, jenž se ve finálním mixu prosazuje asi stejně tak důrazně, jako zoufalé volání nešťastníkovo, na kterého se při zemětřesení sesul nejméně desetipatrový panelák. Je to takový trademark FALAISE, na všech deskách je Guarnellův vokál většinou až příliš utopený (zejména v momentech, kdy skladby gradují) a doslova volá pro větším životním prostoru. Tak příště nezapomenout tuhle stopu trochu vytáhnout, výsledku by to jen a jen prospělo.
„After All This Time“ je určitě nejvíce křehká a nejvíce vzdušná deska v kariéře FALAISE. Jistě, i na aktuálním zpěvníku Matteo Guarnello naklepe hned celý talíř řízků, nicméně mnohem častěji tam objevíme spoustu zasněných shoegaze pasáží, které odkazují na náladotvůrce KLIMT 1918 v období jejich nezapomenutelného eposu „Just In Case We'll Never Meet Again“. Inu, v Itálii tohle prostě umí dokonale. Skladatelsky jasně nejvíce dotažená sbírka FALAISE, až po okraj napěchovaná emocemi. Čím déle ji poslouchám, tím více se mi líbí.
Pokud jste melancholické duše a vaše srdce patří post-rocku, shoegaze i atmosférickému black metalu zároveň, nemůžete s FALAISE narazit.
8,5 / 10
Matteo Guarnello
- zpěv, bicí, klávesy
Lorenzo Pompili
- kytara, baskytara
1. A Dream Of Relief
2. Keeping You In My Memory
3. One Day
4. Flow Of Time
5. Feeling Out Of Place
6. Fading
After All This Time (2023)
A Dream Of Relief (single) (2021)
Sounds Of Melancholy (split) (2019)
Overnight (single) (2019)
A Place I Don't Belong To (2019)
When The Sun Was Warming My Heart (single) (2018)
My Endless Immensity (2017)
You Towards Me (single) (2016)
...And A Journey Through Emotions... (split) (2016)
As Time Goes By (2015)
Datum vydání: Úterý, 31. ledna 2023
Vydavatel: Flowing Downward
Stopáž: 44:36
Další pojednání na téma, když black metal není vůbec evil. Okouzlující směs černěkovového sypání, tklivých melodií a shoegazově zastřeného zvuku. Italové to na nás válí vskutku mistrně a já spolu s kolegou Reaperem jim to bez výhrad baštíme, protože je nanejvýš těžké v jejich počínání najít alespoň trochu falše a sázky na jistotu.
Post black odplouvající až do ladných post rockových ploch, přesto si zachovávající i dostatek obhroublé neurvalosti. Velmi intenzivní i uvolněné postupy se tu mísí v hezky plynulé koláži, které nechybí ani dostatek variability a pestrosti. Tahle příjemně náladová deska dokáže hladit, ale též slušně podrásat. Snad jen zvuk by zasloužil trochu ostřejší a čitelnější produkci.
Atmosférický post-black metal / shoegaze ve své intimní a melancholické podobě. Italské duo vyrukovalo s nejkřehčí a skladatelsky jasně nejdotaženější sbírkou kariéry. Příznivci žánru od AMESOEURS počínaje a KLIMT 1918 konče musí okamžitě nastoupit k poslechu. Podmanivá záležitost.
-bez slovního hodnocení-
Nové album skotských MOGWAI opět těží ze soundtrackových zkušeností skupiny, ale současně je cítit snaha vrátit se k postrockovým kořenům a především po produkční stránce ostřejšímu soundu. Tady bude co naposlouchávat.
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.
Moje první setkání s tvorbou této rakouské kapely probíhá za asistence emocemi prosycené muziky z různých "post" žánrů. Je tam dostatek nápadů i děje, aby to utáhlo přes hodinu trvající stopáž a zároveň motivovalo k opětovnému poslechu. Fakt supr chlapy!
Tradiční melodický heavy metal, ovšem výborný. Na desce je vše v pořádku, kvalitním zpěvem počínaje a vymazlenou produkcí konče. V rámci žánru mohu jen doporučit, jen tomu chybí nějaká ta vlastní přidaná hodnota.
Zmar nad zmar. GRAVE DIGGER přestali být opravdu zajímaví někdy kolem alba "Ballads Of A Hangman" (2009) a od té doby už si vlastně jen zoufale tahají ze své riffové zastavárny, co jim dříve nepřišlo dost dobré. A tentokráte to tedy rozhodně dobré není.
Parádní švédský old school death, který se vrací v čase do devadesátek a servíruje správně dusivou porci švédské žánrové klasiky zarámovanou do charakteristického chrastivého zvuku. Tohle by mělo chutnat především fanouškům starých DISMEMBER a ENTOMBED.
Třetí album švédských mladíků přináší zároveň i jejich nejvyspělejší materiál. Přechod k velkému labelu z intenzity jejich groovem načichlého blackujícího thrashe pranic neubral, navíc skupina přidala ještě více šikovnosti při kompozici. Svižný poslech!