OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Fešný kostlivec, jen co je pravda. Pohled na jeho občanku překvapí, takový mladík a už se umí chovat jak se patří! Však se podívejte, vždyť na veřejnosti se prezentuje stejně vybranými způsoby jako jeho o několik dekád starší kamarádi. A nadto se umí i skvěle oblékat. Místo rozervané shnilé kutny z hrubé pytloviny disponuje přesně padnoucím sáčkem, starou zkrvavenou gázu na hlavě nahrazuje cylindr z pravého sametu. Když projde po ulici, nejedna vdaná panička se za ním otočí.
Tenhle kostlivec se jmenuje GRAND CADAVER a jeho hlavním zaměstnáním je hrát death metal. Ten starý, švédský, z ranných devadesátek. Tentokráte to ale úplně není o tom, že se do tyglíku vloží ingredience z „Left Hand Path“, „Dark Recollections“ a nebo třeba „Like An Ever Flowing Stream“, pečlivě se promíchají a výsledkem bude žánrový highlight, o kterém se bude mluvit v každém sklepení od Malmö až po Gällivare. Je spousta kapel, jenž přesně tohle dělají, a ano, vydávají desky, které jsou vysoce poslouchatelné. Klasický švédský recept je prostě návykový a ve většině případů baví i ve své stopadesáté verzi. A to jak studiově, tak živě. Nicméně pokud chceme mluvit o té nejvyšší kvalitě, nestačí mít jen detailně nastudovanou historii, znát všechny zásadní žánrové milníky a vesele přitom sešlapovat rezavý distorzní HM-2 pedál od Bosse. Tady je potřeba určitá nadstavba, ono pověstné „něco navíc“, specifický skladatelský talent, který Bůh rozdal jen málokomu. A když se takový talent rozdával, GRAND CADAVER rozhodně nepostávali někde za rohem.
Zkušenosti tady jsou, však posuďte sami. Stefan Lagergren byl s TIAMAT ve studiu při konstrukci zásadního zpěvníku „Sumerian Cry“, bubeník Daniel Liljekvist strávil dlouhé roky na stoličce za soupravou v KATATONIA a notoricky známý vokalista Mikael Stanne je už tři dekády členem DARK TRANQUILLITY. Schválně, co mají tyto kapely společného? Kromě toho, že vznikly v zemi žánru vpravdě zaslíbené, jsou to všechno sestavy, které se během svých kariér vyvíjely (přičemž některé z nich dokonce velmi dramaticky) a nezůstávaly vegetovat na stále stejném místě. Velmi často dokázali vyrukovat s něčím novým a překvapivým, materiálem, který z jejich původní tvorbou měl jen málo společných jmenovatelů.
Základy GRAND CADAVER jsou tedy jasné, jedná se o krystalický „chrastivý“ švédský death metal, jenž jako by vypadl z archivní truhlice studia Sunlight někdy v letech 1990 - 1993. Nicméně na tyto základy Skandinávci roubují hned celou řadu obohacujících motivů, a to bez toho, aby statiku této lety prověřené konstrukce byť jen trochu narušili. Když si dneska poslechnete novou kapelu, která dokonale ctí historická žánrová pravidla, často k jejímu zhodnocení použijete otřepanou frázi „album je silné jako celek“. To v překladu znamená, že se vám to sice líbilo, ale prakticky si z něho nic nepamatujete. Šance, že si poslechnete „Deities Of Deathlike Sleep“ a nebudete si pamatovat vůbec nic, se rovná nule.
Prakticky každá skladba disponuje nějakým silným momentem, který z hlavy jen tak nedostanete. Namátkou se jedná chytlavější melodické podbarvení ve „Funeral Reversal“ a „True Necrogeny“ nebo o plíživé refrény v „The Forever Doom“ a hlavně pak v hitovce „A Crawling Feast Of Decay“. Ten plíživý, znepokojivý pocit se při poslechu dostavuje často, je jako zlověstná linka, jež se jako had vine celým příběhem „Deities Of Deathlike Sleep“. Tato příjemná osvěžení však nejsou nikterak laciná či okatá a zcela jistě nesměrují nové album GRAND CADAVER ze škatulky „death metal“ do té, jenž disponuje přídavnou visačkou „melodic“. K tomu by ostatně mohlo svádět i sousloví “DARK TRANQUILLITY“, jenž nalezneme v kolonce „trvalé bydliště zpěváka“. Ne, GRAND CADAVER melodický death metal opravdu nehrají. Jejich oborem je čistý death metal sršící energií, kreativitou a nespoutanou dynamikou.
Nicméně pojďme ještě na chvilku zpět k výjimečnému Mikaelu Stanneovi. Když vyšlo pilotní EP „Madness Comes“, konstatoval jsem něco o tom, že bych v jeho bohatém vokálním rejstříku uvítal více exkurzí směrem do hlubších poloh. Všichni za těch třicet let jeho kariéry za mikrofonem víme, že jimi vládnout umí. A vskutku, na „Serrated Jaws“ nebo „Vortex Of Blood“ se jeho hlasivky noří do temných rašelinných tónin a posouvají tak vysoký koeficient variability „Deities Of Deathlike Sleep“ ještě o nějaký ten stupínek výše. Strhující výkon za mikrofonem, pokud Mikael jednou vydá sólové album (bez použití jakýchkoli nástrojů včetně rytmické kytary, na kterou kdysi dávno v DARK TRANQUILLITY hrál), nebudu s jeho pořízením vůbec váhat. Pan zpěvák.
Deska jasně deklarující, že švédský death metal rozhodně není jen trochu déle trvajícím trendem, sladkým zjevením, které tu s námi kdysi bylo a dnes už není tak relevantní. Tato skandinávská země je doslova prorostlá plesnivým podhoubím a ani více než po třiceti letech od začátku Velké death metalové revoluce nepřestává vydávat signifikantní množství obludných plodnic. „Deities Of Deathlike Sleep“ patří k těm nejvíce reprezentativním z nich. Tak neváhejte, vezměte košík a nožík a hurá na sklizeň. Ve Švédsku rostou celoročně.
Deska jasně deklarující, že švédský death metal rozhodně není jen trochu déle trvajícím trendem, sladkým zjevením, které tu s námi kdysi bylo a dnes už není tak relevantní. Tato skandinávská země je doslova prorostlá plesnivým podhoubím a ani více než po třiceti letech od začátku Velké death metalové revoluce nepřestává vydávat signifikantní množství obludných plodnic. "Deities Of Deathlike Sleep" patří k těm nejvíce reprezentativním z nich.
8,5 / 10
Mikael Stanne
- zpěv
Stefan Lagergren
- kytara
Alex Stjernfeldt
- kytara
Christian Jansson
- baskytara
Daniel Liljekvist
- bicí
1. The Forever Doom
2. A Crawling Feast Of Decay
3. The Wishful Dead
4. Serrated Jaws
5. Deities Of Deathlike Sleep
6. Vortex Of Blood
7. Funeral Reversal
8. True Necrogeny
9. Stabbed With Frozen Blood
10. Necrosanctum
Deities Of Deathlike Sleep (2023)
A Crawling Feast Of Decay (single) (2023)
Vortex Of Blood (single) (2023)
The Wishful Dead (single) (2023)
Serrated Jaws (single) (2023)
Into The Maw Of Death (2021)
Empire Of Lies (single) (2021)
Grim Eternal (single) (2021)
Reign Through Fire (single) (2021)
Madness Comes (EP) (2021)
Blood-Filled Skies (single) (2020)
Fields Of The Undying (single) (2020)
Datum vydání: Pátek, 25. srpna 2023
Vydavatel: Majestic Mountain Records
Stopáž: 34:38
Vskutku stylové chrástění jako z devadesátých let. Skladby mají spád a tah na branku a tak nějak celkově to tato sestava veteránů švédské scény má prostě v krvi. Osobně trošku zápolím s lehce syntetickým kytarovým zvukem. Nejen proto se těším, až si tuto produkci vychutnám živě.
Chrastit kostmi jako v Sunlightu na začátku devadesátek se dnes pokouší kdekdo. Málokdo to ovšem dělá tak dobře jako GRAND CADAVER, kteří nejenže zvládají na jedničku veškeré potřebné žánrové atributy, ale dokážou k tomu přihodit i ono pověstné "něco navíc". Když chrastit, tak stylově!
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.