50M ZNAK - Nadechnout se
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pouhé čtyři dny po pro mnohé vyčerpávajícím mezinárodním festivalu BRUTAL ASSAULT v Jaroměři, prakticky v témže regionu a pro léto v možná atypickém prostoru hokejové haly, vystoupila další, nejen thrashmetalová legenda MEGADETH, kterou před 40 lety stvořil leader Dave Mustaine. Přes výše zmíněné důvody byla zdejší aréna velmi slušně zaplněna (nějakých 5000 metalheads) a klimatizována. Role předskokana se ujali nemnoho známí Jihočeši FROZEN POPPYHEAD, kteří za podpory velmi slušného zvuku předvedli poměrně energický a zajímavý hudební mix (od metalcoru po poprock).
Po 21 hodině, při tónech intra a promítání digitálních MEGADETH motivů na velkoplošných stěnách, které celou show provázely, nastoupili očekávaní hudebníci. I jejich produkci od úvodu provázel čitelný, ostrý, a nepřeřvaný zvukový obal, i když je pravda, že návštěvníci v zadní části haly mohli mít trochu pocit, že by to šlo i hlasitěji.
Mustaine v typické bílé košili, od počátku v dobrém rozpoložení, prokazoval, že současný MEGADETH má být hlavně o něm, byť za vydatné podpory a souhry skvělých spoluhráčů - krajana, basisty Jamese LoMenza (ex WHITE LION), jehož party jsou však méně výrazné, než tomu bylo za jeho předchůdce a spoluautora mnoha skladeb MEGADETH Davida Ellefsona, brazilského kytaristy Kika Loureira (ex ANGRA) a belgického bicmena Dirka Verbautena (ex SOILWORK), který krom famózní hry zvládal ještě hecovat publikum.
Šéf rytmicky (avšak akurátně, šetříc si krční páteř) pokyvoval hlavou, přecházel po celé šířce pódia, neomylně sázel prstolomné riffy a gradující sóla, v nichž se sice střídal s kolegou Kikem, ale prezentoval je častěji, než v dobách parťáka Martyho Friedmana. Co bohužel nešlo přeslechnout, byl Daveův problém s hlasivkami po prodělané rakovině hrtanu. Nejvíce evidentní to bylo v kdysi signifikantních mečivých refrénech, které postupně přecházely jen v čirou deklamaci, kdy mu oporou byly alespoň sbory spoluhráčů. Protrápil se akustickou částí balady „A Toute Le Monde“, naštěstí mu nejen v tento moment pomáhali i textů znalí věrní fanoušci. Celkově jejich ohlas nebyl nijak divoký (žádný circle pit, jen decentní paření), ale každou pauzu mezi skladbami provázel vytrvalý uznalý potlesk a skandování. Dave si tyto momenty užíval, později však, když se do jeho tváře vkrádala únava, odcházel do zákulisí „dáti se do kupy“. Před posledním přídavkem („Holy Wars“) se principál poprvé déle rozhovořil, zmínil, že se mu v České republice vždy hrálo dobře a bylo vidět, že si je vědom skutečnosti, že to může být i poslední zdejší vystoupení. Po definitivním dohrání si kapela dlouze a zaslouženě užívala uznalé ovace publika.
Závěrečné shrnutí je jasné: Skvělé instrumentální i zvukové koncertní vystoupení, bohužel s poškozenými hlasivkami vokalisty. Playlist se pak nesl v kariérně rekapitulačním duchu, čili zazněly skladby procházející celou historií MEGADETH, když délka vystoupení se za asistence častých pauz dotáhla na solidních 90 minut.
FOTO ILUSTRAČNÍ
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.
Letité vzývání nové Kingovy autorské tvorby je s aktuálním singlem snad již definitině na začátku svého konce, i když musím říct, že 5 let starý ojedinělý kus "Masquerade Of Madness" zněl poměrně výživněji. Tak snad to tak ale kompletní album nenechá.