OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nejprve nechme promluvit teorii: "Vznik fosilií neboli fosilizace vyžaduje vzácnou shodu okolností po uhynutí organismu, které vedou buď k zachování jeho částí v případně pozměněném (zkamenělém – petrifikovaném) stavu nebo zachování jeho tvaru otištěného například do sedimentu." Dvojice brazilských archeologů, konkrétně pak Dr. Thiago Silva a Paulo Pinheiro Fornazza PhD., podnikla na území své domovské megalopole São Paulo celou řadu výzkumů, nicméně stále ne a ne narazit na opravdu zásadní úlovek, jenž by splnil jejich sen v podobě okupace titulní strany prestižního týdeníku Science. Věci se však měly zanedlouho změnit. Jednoho rána při provádění rutinních výkopových prací v prostorách bývalé prodejny hudebních nosičů zatnul Paulo krumpáč do zpuchřelé podlahy a okamžitě pocítil, jak se jeho ostří propadlo do prázdna. Naše objevitele zachvátilo vzrušení a jali se horečně rozebírat na prach shnilou krytinu. V plísní obrostlé dutině narazili na jakousi starou truhlici, opatrně ji exhumovali a následně i vypáčili. Její útroby vydaly podezřelý artefakt, historickou kazetu s prapodivným, již vybledlým obrázkem a jen těžko čitelným nápisem. Druhý výzkumník tedy rozžal čelovku a pokusil se identifikovat jednotlivé litery. Ten velký nápis byl takový zvláštně roztřepený, nečitelný, Thiago se s takovým písmem nesetkal ani za dob navazujícího doktorského studia ve Stanfordu. Jeho oči proto sjely o trochu níže a archeolog pomalu mumlal.... "Ona... ne, je to Onward... to... to Gol... Golonka?".
No, už toho raději nechme. Je jasné, že i nejslabší žáci vědí, že v oné truhlici nemohlo být nic jiného než "Onward To Golgotha", zničující to debut rohaté ikony INCANTATION a současně zcela zásadní worship pilíř tvorby FOSSILIZATION. Pokročilejší z vás tedy už vědí, že se pravděpodobně budeme bavit o dalším OS death/doom metalovém objevu, který neváhá čerpat z odkazu raných let devadesátých. Pokud se pokusím klasifikovat Brazilce v rámci terminologie bojových sportů, řekl bych, že jsou klasickou polotěžkou vahou. Současně to přitom berme tak, že aktuální INCANTATION, IMMOLATION nebo DRAWN AND QUARTERED jsou učebnicovými středními vahami, naproti tomu IMPETUOUS RITUAL, FLESH MEGALITH a GRAVE UPHEAVAL musí procházet krušným procesem shazování, aby vůbec mohli reprezentovat v té nejvyšší možné hmotnostní kategorii, tedy váze těžké.
FOSSILIZATION zaujali již před dvěma lety velice slušným MCD "He Whose Name Was Long Forgotten". Hráčská i skladatelská vyspělost nás však nemohla zastihnout nepřipravené, Brazilci totiž nejsou na scéně žádnými nováčky, už roky působí v JUPITERIAN a několika dalších projektech napříč nejrůznějšími žánry. Novinka nás překvapí mnohem větší svižností, hlavně v první polovině alba jede šicí stroj dost často na plný výkon a deska uhání tryskovým tempem kupředu. Nemohl jsem si nevzpomenout na DEAD CONGREGATION, ty zatraceně líné Řeky, kteří už nám skoro deset let dluží nový zpěvník. Nicméně FOSSILIZATION nepoužívají tolik atmosférických vsuvek ani opravdu chytlavých melodických momentů, kterými je prošpikováno zejména jejich druhé album "Promulgation Of The Fall". Stejně tak i ostatní stylově spříznění soutěžící jako třeba PHRENELITH, CRUCIAMENTUM nebo FATHER BEFOULED vykazují signifikantní melodické symptomy i pro tento žánr tolik typická kvílivá "haunting" sóla. Tohle na "Leprous Daylight" nenajdete, místo toho spíše narazíte na klasický nervní vignovský rukopis (tedy IMMOLATION) nebo rovnou na studené disonantní doteky z jiných světů v podání jedinečných PORTAL. Neznamená to však, že FOSSILIZATION neumějí zabrnkat na tklivou notu, většinou se ale jedná o plíživější, poměrně nenápadný background moment. Samozřejmě s výjimkou úplného závěru "Wrought In The Abyss", kde pánové vystřihnou melodii jako vyšitou z katalogu devadesátkových UK doom metalových kapel. Pokud bych měl hledat nějaká další srovnání, tak MORTIFERUM jsou přeci jen o dost více rozjímaví a většinu času tráví úmorným pochodem přes neprostupné rašeliniště, IGNIVOMOUS zase obývají ty nejspodnější pachem síry prosycená patra jeskynních systémů, ze kterých se většinou line o poznání více rozostřený lomoz.
"Leprous Daylight" je zábavné suverénně plynoucí a na poměry žánru zvukově velmi srozumitelné album. Zachovává si vysokou čitelnost, zároveň však nepostrádá patřičnou hloubku i robustnost. FOSSILIZATION s lehkostí proplouvají mezi svými inspiračními vzory, aniž by zněli jako jejich druholigová kopie. Po skladatelské stránce máme tu čest s jedním z nejvíce dotažených old school cavernous doom/death metalových počinů za poslední roky.
"Leprous Daylight" je zábavné, suverénně plynoucí a na poměry žánru zvukově velmi srozumitelné album. Zachovává si vysokou čitelnost, zároveň však nepostrádá patřičnou hloubku i robustnost. FOSSILIZATION s lehkostí proplouvají mezi svými inspiračními vzory bez toho, aby zněli jako jejich druholigová kopie. Po skladatelské stránce máme tu čest s jedním z nejvíce dotažených old school cavernous doom/death metalových počinů za poslední roky.
8 / 10
V (Thiago Oliveira)
- zpěv, kytara, baskytara
P (Paulo Pinheiro Fornazza)
- bicí
1. Archaean Gateway
2. Once Was God
3. Oracle Of Reversion
4. At The Heart Of The Nest
5. Leprous Daylight
6. The Night Spoke The Tongue Of Flames
7. Eon
8. Wrought In The Abyss
Leprous Daylight (2023)
Eon (single) (2023)
Oracle of Reversion (single) (2023)
Once Was God (single) (2023)
Ritual Necromancy / Fossilization (split) (2022)
He Whose Name Was Long Forgotten (EP) (2021)
Datum vydání: Pátek, 8. září 2023
Vydavatel: Everlasting Spew Records
Stopáž: 36:35
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.