OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nenechte se odradit dementním názvem. Tento korejský akčňák je jednou z nejzajímavějších seriálových atrakcí poslední doby. Už dlouho jsem neviděl podobně udělaný seroš, který má zcela jasně nalinkované dobro a zlo, velmi přímočaře a jednorozměrně napsané postavy, ale současně mi to vůbec nevadí a celé to skvěle funguje. Pokud překousnete určitou korejskou škrobenost, tak tu máme výborně odvyprávěný napínavý příběh, který vás zavádí do Soulu, jemuž vládne mafiánský lichvářský gang zneužívající půjčky. Hlavními hrdiny pak jsou dva mladí boxeři, kteří se tomuto systému postaví.
Titulní dvojku budete milovat a držet jim place a záporáky budete upřímně nenávidět a přát si jejich zkázu. V mnohých případech pro to, jak jednoduše a ostře jsou napsané charaktery a jaké události posouvají děj kupředu. To, co by v jiných případech byla nevýhoda, je u Čmuchalů silnou kartou, ze které tvůrci dokáží ždímat maximum možného. Postavy jsou přitom celkem archetypální. Hlavně figura Kim Gun-Wooa vás bude přímo zabíjet svým správňáctvím ve všech ohledech. Představte si korejského Mirka Dušína s vysekanou postavou bez gramu zbytečného tuku, co má ocelové pěsti a dává na prdel mafii.
A popravdě jsem už dlouho neviděl seriál, kde by hlavní zloun byl prostě jen zlý a hamižný bez nějaké další motivace a vlastně mi to stačilo. Nepotřebuji vědět víc o jeho minulosti nebo nějakou důmyslnou konstrukci vysvětlující jeho povahu. Za celou dobu sledování mě nenapadlo, že by to bylo něco, co bych potřeboval znát. Autor se nebojí ani celkem odvážných rozhodnutí v tom, jak některé postavy přichází a odchází z děje, a současně dokáže celý příběh parádně vygradovat. Tempu nikdy nepadá řetěz a když náhodou zvolní, tak víte, že jde o ticho před bouří.
Na počátku je jednoduchá story, u které jen nechápete, proč se rozehrává na více frontách. Pozvolna se vše do sebe zamotává a košatí tak, aby každá postava měla dostatečně prokreslenou strukturu, ale bez toho, aby se cokoliv nějak zbytečně natahovalo. Joo-hwan Kim, který stojí jak za scénářem, tak za režií, přesně ví, co chce odvyprávět a volí pro to tu nejefektivnější cestu.
Tvůrce navíc skvěle vyvažuje dialogy a akční scény a parádně dávkuje střípky příběhu, jenž se postupně skládá do finálního tvaru, který vás pohltí. Přestanete vnímat, že spousta bitek, kde naši hrdinové čelí velké přesile, by šla jednoduše řešit střelnou nebo sečnou zbraní. S tím prvním se tu setkáte velmi zřídkakdy a s tím druhým vlastně vůbec. Svým postavám většinou dává do ruky méně nebezpečný arzenál, většinou jen chladné zbraně, ale to vůbec neznamená, že se o své hrdiny nebojíte, když do nich někdo rubne kovovou trubkou. Kupodivu i takovou ránu zřejmě korejský boxer dokáže přežít bez zlomeniny, jen s nějakou tou modřinou, a u toho sem tam povytáhnete obočí. Tyhle věci jdou odpustit a, ačkoliv jsou samozřejmě lehce přestřelené, nepřekračují určitou hranici, která by působila až příliš nerealisticky.
Tato seriálová nenáročná, ale přitom celkem solidně koncentrovaná, oddychovka má ještě jednu výhodu. Téměř všechny dějové linky jsou na konci uspokojivě ukončeny a vypadá to, že tu máme projekt, který se nestane nekonečnou ždímačkou stále se opakujících témat.
Velmi solidní korejská akční seriálová jednohubka z Netflixu. Jednoduchá, napínavá a funkční v příběhu i akčních scénách.
7,5 / 10
1. čmuchalové;Bloodhounds;Joo-hwan Kim;Do-hwan Woo;Sang-yi Lee;Sae-ron Kim;Seong-woong Park;Joon-ho Heo
Vydáno: 2023
Vydavatel: Netflix
Jižní Korea, 2023, 8 h 9 min (Minutáž: 55–74 min)
Režie: Joo-hwan Kim
Scénář: Joo-hwan Kim
Hrají: Do-hwan Woo, Sang-yi Lee, Sae-ron Kim, Seong-woong Park, Joon-ho Heo
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.