Když v roce 2018 vkročili kalifornští NIGHT VERSES na čistě instrumentální půdu albem "From The Gallery of Sleep", zdálo se to možná jako překvapivý krok. Ovšem současně to byl krok velmi vydařený a výsledek opravdu poutavý. Jako klasické trio se totiž pánové plně soustředili na své nástroje. Očištění od vlivu vokálu a nutnosti se mu kompozičně přizpůsobovat pak přineslo materiál hýřící kreativitou. S takto nastaveným tvůrčím přístupem se po pauze skupina objevuje znovu a tentokrát už to není tak nepředvídatelné. V podstatě plynule navazuje na zmíněné předchozí album a snad i díky tomu se ztrácí onen efekt prvního momentu, tedy poslechu, který svou zajímavostí a nečekaností až vyráží dech, tak jak se mi to stalo tehdy. Co ale chybí ohledně prvního efektu, to skupina nahradila silou materiálu, jeho propracovaností, kompoziční vymazleností a instrumentálními výkony.

Nutno hned na úvod upozornit, že tak jak naznačuje již onen dovětek "Part One", není vlastně aktuální počin dílem kompletním. Snad i z důvodu nahromadění materiálu, vždyť od alba "From The Gallery of Sleep" uplynulo dlouhých pět let, se skupina rozhodla vypustit materiál po částech. Druhý díl nás tedy čeká v roce 2024 a dle informací, které se objevují, zřejmě se dočkáme určitého překvapení, nebo lépe snad změny. Na "Part Two" by se totiž měly objevit i vokály hostů opravdu zvučných jmen, konkrétně Anthony Green (CIRCA SURVIVE, SAOSIN, THE SOUND OF ANIMALS FIGHTING) a Brandon Boyd (INCUBUS). Jsem opravdu hodně zvědav, jak to bude fungovat a hlavně jak NIGHT VERSES připraví ve své hudbě pro zpěvy prostor. Jejich aktuální tvorba je totiž již tak kompozičně "plná", že další vrstva ve formě vokálu by se mohla zdát až jako rušivá. Hned jak tohle píši, uvědomuji si, že je to vlastně hodně zvláštní tvrzení, které v případě běžné instrumentální produkce příliš neplatí. Přes svou zálibu v instrumentální hudbě totiž většinou alespoň nějaké ty vokální projevy postrádám. Tak to mám ve velké části djentu, prog metalu i post rocku. NIGHT VERSES jsou v tomto ohledu ale výjimeční.

Čtěte také: NIGHT VERSES - From The Gallery of Sleep

Zatímco "From The Gallery of Sleep" bylo komplexním dílem, které brouzdalo po širokém spektru výrazů, temp i nálad, "Every Sound Has A Color In The Valley Of Night: Part One" sází na větší přímočarost a zaměření na energickou stránku je nezpochybnitelné. Postrockové vlivy šly do pozadí, i v odlehčenějších pasážích se současní NIGHT VERSES obrací spíše k prog rock/metalové formě a snad ještě více k math rocku a mathcoru. Silové pojetí tak překročilo určitou hranici a jako by se oklikou vracelo do post hardcore ranku, ze kterého skupina vzešla. Nyní je to ale ve výrazně progresivnější a techničtější podobě. Dynamický a košatý rytmický základ k těmto stylům jednoznačně odkazuje a Aric Improta se ukazuje jako bubeník, který dosáhl úrovně opravdového esa. Což je ostatně možno říci i o basákovi Reilly Herrerovi a kytaristovi Nicku DePirro. Ti dokáží vrstvit své bláznivé kreace se šikovností akrobatů, kteří se v divokých kreacích prohání hudebním prostorem a s jistotou cvičených profíků se vám ladně motají kolem hlavy. A byť jsou jejich výkony mnohdy až krkolomné, není v nich ani náznak křečovitosti. Naopak je dokáží i v nejbláznivějších pasážích učesat do posluchačsky přijatelné formy a doplnit o jakoby v závětří se schovávající melodie, které snad až podprahově zjemňují ono rozdováděné křepčení.

Ve velmi složité situaci se ocitám ve chvíli, kdy bych se rozhodl současnou hudby NIGHT VERSES k něčemu, nedejbože k někomu, přirovnávat. Zde bude totiž jakékoli srovnávání vždy jen zdánlivé, což je vlastně i důkazem, že tohle americké trio už má svůj vlastní specifický projev. Nějaké ty chvilkové okamžiky, kdy se vyrojí jména jako GOJIRA, ANIMALS AS LEADERS, BETWEEN THE BURIED AND ME nebo třeba TOOL, jsou jen jemnými náznaky, že skupina si umí pohrávat s inspiracemi, ale vždy se svým vlastním a originálním přístupem. Když už jsem zmínil TOOL, pokud se někomu bude zdát, že se závěrečná "Séance" nese trochu podle tohoto vzoru, kdy rotující motivy hezky plynule rostou a postupně se vyvíjí se silnou náladovou aurou, pak na tom může mít vliv skutečnost, že zde hostuje Justin Chancello, tedy basák právě z TOOL.

Možná je trochu předčasné hodnotit pouze "Part One", protože zkompletované s druhým dílem může pak celek vyznít i dost odlišně, ale již teď jsem nadmíru spokojen. A jelikož trochu nostalgicky vzpomínám na rok 2016 a album "Into the Vanishing Light", kde NIGHT VERSES kromě své instrumentální šikovnosti disponovali i aspektem silného hlasu Douglase Robinsona, informace o vokálech na druhé části vzbuzuje zvědavost a v podstatě již nedočkavě čekám, v jaké podobě se příští rok objeví druhá půlka.