PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Asi tak jak stárnu, vracím se občas v čase a s oblibou si oživím nějaké ty klasické desky svého mládí. Často mým uším ale lahodí i současné kapely, které se ve starých časech inspirují a dokáží z poněkud archaických kulis vydolovat slušný materiál. A především skupin, které profitují na reinkarnaci zlatého věku hippie a blues rocku, se v posledních letech vynořilo opravdu hodně. Stačí připomenout Američany GRETA VAN FLEET, kteří si z napodobování LED ZEPPELIN udělali opravdu opulentní cirkus. Je samozřejmé, že tyhle propady do převážně sedmdesátých let, nebývají žádnou cestou za novými obzory. Přesto mohou být především pro mladší posluchače branou a impulzem k zjištění, že návraty v hudební historii se občas vyplatí a nabízí prozření, že už před desítkami let tu byli muzikanti, kterým by se většina dnešních trendy kapel mohla jen nesměle klanět. Ale zpět ke smyslu tohoto článku, prostě chci zmínit jak současná díla třeba i starých věhlasných jmen, tak počiny zajímavých relativně mladých skupin, které mi uvízly v uších a příjemně připomněly staré časy.
THE VINTAGE CARAVAN - Monuments
CLUTCH - Sunrise on Slaughter Beach
URIAH HEEP - Chaos & Colour
THE WINERY DOGS - III
GOV'T MULE - Peace...Like A River
HIGH PRIEST – Invocation
GRETA VAN FLEET - Starcatcher
Než se rozepíši o deskách z aktuálního roku, připomenu něco z minulých let. Vlastně jsou to alba, která jsem si oblíbil a dokonce chtěl zrecenzovat. Ale znáte to.
Když v roce 2011 vydávali THE VINTAGE CARAVAN, hoši z Islandu, své první album, byli to ještě pubertální mladíčci. V roce 2021, při vydání svého pátého alba, to tedy i přes stále relativní mládí byli již zkušení harcovníci, kteří zůstali věrni své vytyčené cestě a lásce k hudbě sedmdesátých let. A deska "Monuments" podle toho vypadá. Je to po všech stránkách dílo vyzrálých hudebníků, kteří umí tvořit stylové a velmi poutavé skladby. Navíc se mládenci pyšní i veselým nadhledem, který přímo kape z hudby a je umocňován i svéráznými klipy. Jejich progresí načichlý hard rock v sobě nese auru starých časů, ale přitom působí velmi současně. Skladby s osobitou autentickou aurou mají švih (třeba rozdováděný otvírák "Whispers" nebo "Dark Times"), melancholii (baladická "This One's for You" nebo příjemně chlácholivá "Hell") i psychedelii (klipovka "Crystallized"). Podle mě jedna z nejlepších retro desek minulých let.
Napalm Records 2021
Marylandští CLUTCH již na našich stránkách prostor dostali. A že si ho zaslouží ukazuje i jejich již třinácté album z roku 2022, na kterém se tito hard rockoví dřevorubci ukazují tak jak je známe. Již nějakou dobu v podstatě stejní, ale současně pokaždé trochu jiní v přístupu, jakým svůj na silných riffem založený blues hard rock prezentují. Jejich podoba se převalovala od THE CULT přes DEEP PURPLE po psychedelii a deskou "Strange Cousins From The West" jako by se vraceli právě k výrazu, který částečně vychází z živelné hard rockové verze ala THE CULT, ovšem i s notnou dávkou dominantní psychedelie. Každopádně je to zase ona valivá hudba plná houpavých rytmů a retro kytarového zvuku. Občas jako by se vám rezavá pila proháněly po hřbetě, drhne to, drásá. Jinde je to mrazivé zeppelinovské brouzdání a táhlé dozvuky vyvolávající husí kůži. Ale nad tím dominují melodie jako vystřižené z blues rockové klasiky. CLUTCH stárnou, ale charisma neztrácí.
Čtěte také:
CLUTCH - Robot Hive / Exodus
CLUTCH - Strange Cousins From The West
CLUTCH - Earth Rocker
Weathermaker Music 2022
V aktuálním roce 2023 je v daném rámci asi nejviditelnější počin ztřeštěných GRETA VAN FLEET, kteří se albem "Starcatcher" pokusili vymanit ze stigma napodobitelů LED ZEPPELIN. Nejvíce mě ale potěšili DOZER s deskou "Drifting in The Endless Void", kterou jsem popsal v rámci článku ALBOVÁ NADÍLKA - #04/23 Duben. Ale svou životaschopnost předvedli třeba i legendární URIAH HEEP.
Začneme klasikou, legendární kapelou, která toho má za sebou tak hodně, že už ji bereme jako jakýsi kolorit a více než skutečného tvůrce hudby jsou URIAH HEEP tou skupinou, co tvořila trendy kdysi v pravěku. Ale i přes výkyvy a hluchá období, kdy to znělo jako značně vyčpělé přešlapování (především osmdesátá léta minulého století), jsem je nezařadil do starého železa a i v novém tisíciletí si jejich alba vždy s chutí poslechnu. Možná je to tím, že se tak trochu nenásilně vrací ke kořenům, což je případ i "Chaos & Colour". Jsou to prostě praví URIAH HEEP, a to i přes fakt, že Mick Box tentokrát přenechal i hodně skladatelského prostoru ostatním členům, kteří samozřejmě se starými časy moc společného nemají. Ale možná i proto je materiál pestrý a energický. Příjemné je i citlivé využití hamondek. Zřejmě nejlepší album skupiny v tomto tisíciletí.
Silver Lining Music / 27. ledna 2023
Po dvou albech vydaných již poměrně dávno vypustilo trio známých hudebníků své třetí album a jejich rock inspirovaný starými časy má i tentokrát švih. Bicmen Mike Portnoy (DREAM THEATER), basák Billy Sheehan (MR. BIG, Steve Vai) a zpívající kytarista Richie Kotzen (MR. BIG, POISON) si pod hlavičkou THE WINERY DOGS v podstatě hlavně vesele dovádí a relaxují, alespoň tak by se to při poslechu mohlo zdát. A tak svou hudbu pánové neprezentují s nějakou velkou pompou a byť je to s ohledem na schopnosti daných osobností tvorba instrumentálně vymazlená a plná sólového řádění, přesto zůstává stát nohama na zemi a to hlavní je šikovný songwriting zaměřený na příjemné struktury, rytmy a melodické motivy, refrény a dotažené aranže. Prostě jsou to písničky, ve kterých se v povedené symbióze potkává hard rock, blues i metal s příjemnou progresivní příchutí. Odpočinkové album, které přes retro nádech vůbec nepůsobí jako ztracené v čase.
Čtěte také:
DREAM THEATER - Octavarium
THREE DOG Records / 3. února 2023
Američané GOV'T MULE nejsou žádným v pozadí stojícím nováčkem, vždyť už mají na kontě slušnou řádku alb a dokonce i nominaci na cenu Grammy. Stojí za nimi kytarista a producent Warren Haynes, též člen ALLMAN BROTHERS BAND. Styl skupiny je většinou označován jako southern rock, což je s ohledem na působiště v Atlantě zcela na místě. A v rozporu s tím není ani skutečnost, že jejich hudba je jakýmsi tuhým blues rockem. "Peace…Like A River" jako dvanácté album v pořadí to má trochu těžké, protože je následovníkem oblíbené desky "Heavy Load Blues" (2021), která to dotáhla až na nominaci Grammy. Ale nebojte, tvorba GOV'T MULE není žádným komerčním produktem, je to svérázně pojatá a hodně citlivě deformovaná blues rocková klasika, která progresivní psychedelií uhlazuje onu jižansky rockovou dravost.
Fantasy Records / 16. června 2023
Relativně mladá parta z Chicaga vydala po dvojici EP svůj debut. A je to hned výlet hodně širokým časovým mostem, neboť skupina jako by spojovala staré časy s dnešní dobou. V jejich podání do sebe zajímavě zapadá pojetí stoner metalové současnosti v podobě třeba Američanů BARONESS a neotesaného metalového pravěku. Jsou to především hrubě rezonující riffy ve stylu old school doom metalu, ve kterých se zrcadlí syrová mohutnost starých BLACK SABBATH a, jak sami uvádějí v promo textech, i chytlavý punc THIN LIZZY. Opravdu to tam je, výrazné harmonie a valivé doomové riffy, nad kterými se prohání melodicky nervózní vokál s trochou těch manýrů, které se dají s přivřením oka nazvat grungeovými a přiznat tak skupině další z jejich vzorů, tedy ALICE IN CHAINS. Možná trochu překvapivá kombinace, ve výsledku ale funguje.
Magnetic Eye Records / 23. června 2023
Před lety v Americe divoce zazářila mladičká parta kolem bratří Kiszků a se svojí přímo divadelní show imitující až s neuvěřitelnou teatrálností LED ZEPPELIN si vybrala svou chvilku slávy. I přes slušné instrumentální provedení a opravdu výrazný vokál Joshe Kiszka ale není jen prosté napodobování cestou na trvalé výsluní. I proto se po výrazně zeppelinovském minulém počinu "The Battle at Garden's Gate" pokouší na albu "Starcatche" vykročit trochu stranou. Pokus vymanit se ze stigma imitátorů se ale povedl tak napůl. Poněkud osobitější retro sice ze skladeb vykukuje, jenže jako by se v poněkud komornějších kulisách stále převalovala ta aura nadýchané exhibice, kterou sebou skupina táhne. Někdy zbytečně hysterický vokál trochu kontrastuje v baladických polohách. A jasně se také ukazuje, že interpretovat osvědčené pecky svého vzoru a skladatelsky se jim pak zkoušet vyrovnat, to prostě s laťkou nastavenou na jméně LED ZEPPELIN není vůbec snadné.
Republic Records / 21. července 2023
#NovaAlba #TheVintageCaravan #Clutch #UriahHeep #TheWineryDogs #Gov'tMule #HighPriest #GretaVanFleet
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.
Sofistikovaně maluje, točí vtipné filmy, v MORTAL CABINET zanechal výraznou stopu, ze Slavíka ho vyhodili, páč jeho světem je hardcore rap. A je z Rumburku, což leccos vysvětluje! Když šel pro talent, Marty si nabral hrstě. Zase ho ukázal, zpíčenec jeden.