PØLTERGEIST - Nachtmusik
Těch nadějných, neřkuli přímo skvělých post-punkových kapel, už tady za poslední léta teda bylo více než dost.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Čtvrté album švédských REPUKED zastihlo skupinu v možná trochu překvapivé poloze. Tedy pokud srovnáme předchůdce „Dawn of Reintoxication“ z roku 2020 s letošní nahrávkou...
Když jsem před více než šesti lety psal recenzi posledního alba amerických MAMMOTH GRINDER, nenapadlo by mě, že to také bude na dlouhou dobu jejich poslední nahrávkou.
Troufám si tvrdit, že ve Španělsku usídlená sestava RAPTORE, vedená argentinským frontmanem Nicem Cattonim se už po dvou řadových nahrávkách zařadila minimálně k širší špičce současné vlny old school heavy metalu.
Nenechte se zaskočit poněkud komplikovaným španělsko-anglickým názvem nahrávky. Čtveřice PUTRIDARIUM totiž pochází z historického německého města Marburg.
Velmi zajímavě a atraktivně namíchaná sestava vystupujících na tomto turné naštěstí nevynechala ze svého itineráře ani naše hlavní město.
Už jen letmý pohled na logo německých BLACKEVIL dává jasně na srozuměnou, o co že by tady mělo jít. Trio z německého jihu se nám po 4 letech připomíná svojí třetí řadovou deskou...
Na zvýšenou poptávku fanoušků po kapelách hrajících to hezky „postaru“ už plně naskočily i velké metalové labely.
Turné trojice stylově (i personálně) částečně propojených formací slibovalo velikou porci kvalitní muziky. Bohužel našim končinám se úplně vyhnulo...
REO SPEEDWAGON na steroidech! Napadlo mě hned po několika tónech úvodní skladby „Embers On The Loose“ debutového alba švýcarského objevu AMETHYST.
Znáte to, některé metalové kapely vydají debutové, velmi tvrdé album a poté s každým dalším následujícím revidují svůj zvuk...
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.