Jakub Suda, Petr Janovský - VRAŽDA V BEROUNĚ
Již několikrát jsem se na našich stránkách spokojeně vyjádřoval na téma „česká thrashmetalová scéna“.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Již několikrát jsem se na našich stránkách spokojeně vyjádřoval na téma „česká thrashmetalová scéna“.
Když jsem kontaktoval Petra Koláře ze účelem pořízení tohoto rozhovoru, bylo mi už na začátku jasné, že tento díky svému rozsahu rozdělím na dvě části.
Jestli lze někoho působícího na metalové scéně označit za renesančního člověka, tak je to určitě Petr "Peťan" Kolář.
Původně měl tento článek vzniknout někdy na přelomu letošního března a dubna, kdy Metalopolis oslavil 20 let svého fungování.
Blíží se Vánoce... Však moc dobře víte, jak to chodí. Jako by tento svátek „klidu a pohody“ symbolizoval spíše stres a shon než ony vzývané harmonii a pohodičku.
Čtvrté album švédských REPUKED zastihlo skupinu v možná trochu překvapivé poloze. Tedy pokud srovnáme předchůdce „Dawn of Reintoxication“ z roku 2020 s letošní nahrávkou...
Když jsem před více než šesti lety psal recenzi posledního alba amerických MAMMOTH GRINDER, nenapadlo by mě, že to také bude na dlouhou dobu jejich poslední nahrávkou.
Troufám si tvrdit, že ve Španělsku usídlená sestava RAPTORE, vedená argentinským frontmanem Nicem Cattonim se už po dvou řadových nahrávkách zařadila minimálně k širší špičce současné vlny old school heavy metalu.
Nenechte se zaskočit poněkud komplikovaným španělsko-anglickým názvem nahrávky. Čtveřice PUTRIDARIUM totiž pochází z historického německého města Marburg.
Velmi zajímavě a atraktivně namíchaná sestava vystupujících na tomto turné naštěstí nevynechala ze svého itineráře ani naše hlavní město.
Švédové se na svém debutu zeširoka rozkročili z blackových základů, přes death, symfo-black až k post metalovým variacím. Jen je toho občas až moc naráz. Deska je prima, ale víc se těším na pokračování, až si utřídí myšlenky na své další směrování.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.