MAGENTA SKYCODE - We Will Be Warm
Zajímavý nápad přijít s nahrávkou přesně v den vlastní svatby. Jori Sjöroos tak dal své nastávající notně netradiční svatební dar. To platí hlavně pro jednu ze čtyř zde zastoupených skladeb.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Zajímavý nápad přijít s nahrávkou přesně v den vlastní svatby. Jori Sjöroos tak dal své nastávající notně netradiční svatební dar. To platí hlavně pro jednu ze čtyř zde zastoupených skladeb.
Nezpochybnitelná snaha přežít svůj trend se prostě musí ocenit. Energická a naštvaná parta seskupená kolem vokalisty Ronnie Canizara se na svém letošním albu pokouší definitivně prorazit do ranku zavedených metalových pojmů...
Seznamovací večírek pod křídly zavedeného labelu? "Gone" lze však především považovat za velice příjemný datadisk k prozatím poslednímu albu Tomáše Dvořáka alias FLOEX-e.
Je tomu již 10 dlouhých let, co jsme se zde formou recenze naposled věnovali tvorbě END OF GREEN. Čas pokročil, kapela mezitím vydala několik nahrávek a její ambice se postupně přiblížily na dostřel rockovému mainstreamu.
Míchat, míchat, míchat a zase míchat. Prát to tam hlava nehlava, zkoušet všechno možné a on se výsledek určitě dostaví. Hledat nové cesty divokým, ale přesto promyšleným způsobem je disciplína...
V případě třetí zteče hitparád v podání WHITE LIES lze bez přehánění potvrdit výrok o trefě do černého. Londýnské trio se úplně vzdalo pokusů o koketerii s alternativnějšími žánry a nyní už ani trochu nepředstírá...
Třetí album švédských mladíků přináší zároveň i jejich nejvyspělejší materiál. Přechod k velkému labelu z intenzity jejich groovem načichlého blackujícího thrashe pranic neubral, navíc skupina přidala ještě více šikovnosti při kompozici. Svižný poslech!
Na rozdíl od kolegy Manatara si nemyslím, že se tihle Švédové nějak příliš stylově rozvírají. Většinu času je to prostě symfoničtěji pojatý black/death, který neurazí, ale nic zásadního se neděje. Jen ty čisté vokály trochu vybočují.
Čekal jsem možná trošku větší tlak, nazvučení nahrávky je totiž vzhledem k žánru poněkud vzdušnějšího ražení. Kompozičně však máme co dělat s kvalitní náloží disonantního death metalu lehce ve stylu GIGAN. Američtí debutanti však rozhodně nezklamali!
Švédové se na svém debutu zeširoka rozkročili z blackových základů, přes death, symfo-black až k post metalovým variacím. Jen je toho občas až moc naráz. Deska je prima, ale víc se těším na pokračování, až si utřídí myšlenky na své další směrování.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.