Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Dochvilnost a přesnost je výsadou králů. Považovat ROTTEN SOUND za krále může být slovem do pranice, ale nijak to není v rozporu s faktem, že tato finská bruska patří již více než desetiletí na špičku početného grindového pelotonu.
Archetyp drsňáckého strážce zákona, který se s ničím moc nemazlí má, zdá se, své pevné místo v každém období. Prakticky už do samotného počátku akčního filmu se dalo tvrdit...
Globalizace je v plném proudu. Nezůstává jí ušetřena ani hudba. Pomineme-li veškeré sporné etické a jakékoliv další aspekty tohoto jevu, existují přiklady...
Tak se zdá, že hrátky s elektronikou, kterými bylo přechozí album MASERATI nasáklé jako školní houba, předznamenaly nástup mnohem větších věcí příštích.
Uplynulo už hodně vody od časů, kdy album „Alaska“ suverénně ovládlo náš redakční výroční žebříček. Američtí hračičkové BETWEEN THE BURIED AND ME mají od té doby na svém kontě už několik dalších desek...
Uragán, který rozmetá vše na prach, transgalaktický výlet k neznámým obzorům anebo jen laciná vějíčka seskládaná z již v minulosti použitých nápadů?
Z té spousty důvodů, které mluví pro opětovnou návštěvu Turecka lze jen těžko vybrat nějaký vysloveně dominantní.
V souvislosti s novou deskou britských LATITUDES si nabízí jednoduchá otázka. Jak se pozná vyzrálost té či oné kapely? Je jejím průvodním jevem schopnost přijít na každé nahrávce s něčím novým...
Hudební tělesa jako BARREN EARTH to mají velmi snadné a těžké zároveň. Snadné v tom smyslu, že už jen jména tvořící jeho sestavu přilákají náležitou pozornost...
Sasha Dunable je jedním z těch hudebních neposedů, kteří musí neustále něco tvořit. Sotva se usadily dojmy z alba „Valley Of Smoke“ jeho „domovských“ INTRONAUT...
Kapela, kterou si režisér Jim Jarmusch vybral v roce 2010 pro festival All Tomorrow´s Parties. Vcelku logická volba, když se podíváme na jeho filmy. Není těžké si představit...
„Corridors“ je další nahrávkou, která díru do světa uděla jen velice těžko, přesto však pro fanoušky všeho, co je v současné metalové muzice považováno za moderní může představovat další vítanou novou krev.
Že nás to jen nenapadlo dřív! Každý rok vás zde na tomto místě zavalujeme redakčními žebříčky, snažíme se tvořit průměr napříč pestrým vkusem redaktorů tohoto serveru...
KEEP ON ROTTING ještě stále nepředstavují jméno, které by mezi tuzemskými fanoušky mělo být vyslovováno s jakkoliv vyšší frekvencí. Že se to už v dohledné době může změnit...
Tradiční melodický heavy metal, ovšem výborný. Na desce je vše v pořádku, kvalitním zpěvem počínaje a vymazlenou produkcí konče. V rámci žánru mohu jen doporučit, jen tomu chybí nějaká ta vlastní přidaná hodnota.
Zmar nad zmar. GRAVE DIGGER přestali být opravdu zajímaví někdy kolem alba "Ballads Of A Hangman" (2009) a od té doby už si vlastně jen zoufale tahají ze své riffové zastavárny, co jim dříve nepřišlo dost dobré. A tentokráte to tedy rozhodně dobré není.
Parádní švédský old school death, který se vrací v čase do devadesátek a servíruje správně dusivou porci švédské žánrové klasiky zarámovanou do charakteristického chrastivého zvuku. Tohle by mělo chutnat především fanouškům starých DISMEMBER a ENTOMBED.
Třetí album švédských mladíků přináší zároveň i jejich nejvyspělejší materiál. Přechod k velkému labelu z intenzity jejich groovem načichlého blackujícího thrashe pranic neubral, navíc skupina přidala ještě více šikovnosti při kompozici. Svižný poslech!
Na rozdíl od kolegy Manatara si nemyslím, že se tihle Švédové nějak příliš stylově rozvírají. Většinu času je to prostě symfoničtěji pojatý black/death, který neurazí, ale nic zásadního se neděje. Jen ty čisté vokály trochu vybočují.
Čekal jsem možná trošku větší tlak, nazvučení nahrávky je totiž vzhledem k žánru poněkud vzdušnějšího ražení. Kompozičně však máme co dělat s kvalitní náloží disonantního death metalu lehce ve stylu GIGAN. Američtí debutanti však rozhodně nezklamali!
Švédové se na svém debutu zeširoka rozkročili z blackových základů, přes death, symfo-black až k post metalovým variacím. Jen je toho občas až moc naráz. Deska je prima, ale víc se těším na pokračování, až si utřídí myšlenky na své další směrování.
