FAÜST - Death Galore
Traduje se, že u kapely bývá rozhodujícím faktorem dalšího úspěchu třetí album. Pražští FAÜST jakoby se tomuto pravidlu rozhodli vzepřít a na své druhé řadovce pořádně rozjeli vše...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Už jen letmý pohled na logo německých BLACKEVIL dává jasně na srozuměnou, o co že by tady mělo jít. Trio z německého jihu se nám po 4 letech připomíná svojí třetí řadovou deskou...
Na zvýšenou poptávku fanoušků po kapelách hrajících to hezky „postaru“ už plně naskočily i velké metalové labely.
Turné trojice stylově (i personálně) částečně propojených formací slibovalo velikou porci kvalitní muziky. Bohužel našim končinám se úplně vyhnulo...
REO SPEEDWAGON na steroidech! Napadlo mě hned po několika tónech úvodní skladby „Embers On The Loose“ debutového alba švýcarského objevu AMETHYST.
Znáte to, některé metalové kapely vydají debutové, velmi tvrdé album a poté s každým dalším následujícím revidují svůj zvuk...
Rokem jednodenních návštěv žánrových festivalů si pro sebe nazvu ten letošní, až budu s dekou přes nohy u krbu bilancovat svoje „mládí“.
Jaro, konec 90. let. Autobus na lince Brno – někam na Slovensko se trmácí po „staré“ cestě mezi moravskou metropolí a Hodonínem.
Vlastně jedinou otázkou ohledem emise třetího alba těchto neurvalých Finů bylo, zda-li to všechno zafunguje i napotřetí.
Druhý zářijový víkend letošního roku proběhnul v pražské Meet Factory v pořadí již 3. ročník festivalu zaměřeného převážně na old school formy smrtícího kovu.
Čekal jsem možná trošku větší tlak, nazvučení nahrávky je totiž vzhledem k žánru poněkud vzdušnějšího ražení. Kompozičně však máme co dělat s kvalitní náloží disonantního death metalu lehce ve stylu GIGAN. Američtí debutanti však rozhodně nezklamali!
Švédové se na svém debutu zeširoka rozkročili z blackových základů, přes death, symfo-black až k post metalovým variacím. Jen je toho občas až moc naráz. Deska je prima, ale víc se těším na pokračování, až si utřídí myšlenky na své další směrování.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.