Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Večerem velmi dobrých pěveckých výkonů by se dala nazvat pražská zastávka „The Tour To Or Shalem“. Pestrá směs vystupujících interpretů, které pojil dohromady blízkovýchodní původ je něčím...
Když jsem zhruba před dvěma lety na tomto místě recenzoval desku „Sol Eye Sea I“ jistých Američamů IREPRESS, tak jsem si neodpustil tvrzení o jedné z možných nastolených cest vývoje subžánru...
Co je to 6 let? Pro někoho celá věčnost, pro jiného jen krátký časový úsek, během kterého se toho důležitého zase příliš mnoho nestalo. Jihočeští ISACAARUM se řadí spíše do druhé skupiny.
Dobrá zpráva pro milovníky hitových skladeb. JUNIUS jsou zpátky! Ne že by předchozí album „The Martyrdom Of A Catastrophist“ nedisponovalo dostatečným arsenálem chytlavých motivů...
Cesta poměrně zánovním minibusem směřující ven z rušného Ramalláhu se začíná, poté co odbočíme z hlavní tepny vedoucí do Nábulusu, čím dál více klikatit a zužovat.
Seriózní psaní o izraelsko-palestinském konfliktu bez přehnaných emocí a tendencí zaujímat stanoviska hájící jednu ze zúčastněných stran se častokrát zdá úkolem téměř nemožným.
Jedno se těmto dvěma výtečníkům rozhodně upřít nedá. Svoji hudbu si dokázal přizpůsobit přesně tak, aby k ní už nikoho dalšího nepotřebovali. Ta za předpokladu...
S hudbou OPETH je to jako se zahraniční politikou Spojených států. Každý má na ni svůj, leckdy velmi vyhraněný, názor bez ohledu na hloubku znalostí a zájmu.
Tato malá doommetalová renesance, jak ji předvádějí hlavně kapely ze zámoří, nepřestává být zajímavým fenoménem. Už to trvá nějaký ten rok a vypadá to tak...
Být všude žádanou kapelou, která je doslova na roztrhání je z několika hledisek jistě příjemnou a pro mnohé muzikanty i bezpochyby žádanou věcí. Má to však samozřejmě i svoje stinné stránky.
Zachraň se kdo můžeš! Hroby se budou opět otevírat a ušetřen nebude vůbec nikdo. Že už nemáte strach? Prý se poklopy těch smrdutých hrobek v poslední době nadzvedávají až podezřele často...
JUNIUS si před emisí očekávaného alba dávají menší rozcvičku a co se týče split nahrávek poměrně aktivní ROSETTA jim k tomu poskytnou více než důstojné partnerství.
Kvízová otázka na úvod. Myslíte si, že se od lidí spojených s takovými pojmy jako WEEDEATER, BUZZOV*EN, ALABAMA THUNDERPUSSY, BIRDS OF PREY a dalšími dá očekávat nějaká produkce ze stylově velice vzdálených obzorů?
Čas je holt relativní pojem. Pro někoho jsou 4 roky moc, pro jiného málo. Pouto, které pojí letošní album německých OMEGA MASSIF se 4 roky starým předchůdcem je vzhledem k tomuto relativně dlouhému časovému úseku až překvapivě pevné.
Moje první setkání s tvorbou této rakouské kapely probíhá za asistence emocemi prosycené muziky z různých "post" žánrů. Je tam dostatek nápadů i děje, aby to utáhlo přes hodinu trvající stopáž a zároveň motivovalo k opětovnému poslechu. Fakt supr chlapy!
Tradiční melodický heavy metal, ovšem výborný. Na desce je vše v pořádku, kvalitním zpěvem počínaje a vymazlenou produkcí konče. V rámci žánru mohu jen doporučit, jen tomu chybí nějaká ta vlastní přidaná hodnota.
Zmar nad zmar. GRAVE DIGGER přestali být opravdu zajímaví někdy kolem alba "Ballads Of A Hangman" (2009) a od té doby už si vlastně jen zoufale tahají ze své riffové zastavárny, co jim dříve nepřišlo dost dobré. A tentokráte to tedy rozhodně dobré není.
Parádní švédský old school death, který se vrací v čase do devadesátek a servíruje správně dusivou porci švédské žánrové klasiky zarámovanou do charakteristického chrastivého zvuku. Tohle by mělo chutnat především fanouškům starých DISMEMBER a ENTOMBED.
Třetí album švédských mladíků přináší zároveň i jejich nejvyspělejší materiál. Přechod k velkému labelu z intenzity jejich groovem načichlého blackujícího thrashe pranic neubral, navíc skupina přidala ještě více šikovnosti při kompozici. Svižný poslech!
Na rozdíl od kolegy Manatara si nemyslím, že se tihle Švédové nějak příliš stylově rozvírají. Většinu času je to prostě symfoničtěji pojatý black/death, který neurazí, ale nic zásadního se neděje. Jen ty čisté vokály trochu vybočují.
Čekal jsem možná trošku větší tlak, nazvučení nahrávky je totiž vzhledem k žánru poněkud vzdušnějšího ražení. Kompozičně však máme co dělat s kvalitní náloží disonantního death metalu lehce ve stylu GIGAN. Američtí debutanti však rozhodně nezklamali!
