MONSTRO - MonstrO
Hrajete v kapele a máte pocit, že její hudební směřování už není v souladu s vaším cítěním a zároveň máte jen malou naději to ovlivnit? Tak si založte kapelu novou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
U filmů, jakým je aktuální počin režiséra Nicolase Windinga Refna může být rozhodování o případné návštěvě kina poměrně tvrdým oříškem. Tedy pokud potenciální návštěvník nehodlá brát v potaz nadšené reakce kinofilů anebo ocenění poroty festivalu v Cannes.
O tom, že je Joel Grind hodně přičinlivým muzikantem, nás dost dobře přesvědčily už předchozí desky TOXIC HOLOCAUST. Jejich tvorba totiž ležela výhradně na bedrech tohoto vzývatele starých kovových časů.
Už je tomu pár let, co předpovědi počasí slibovaly posun blackmetalového bouřkového mračna od Skandinávie směrem k severní Americe. Deštivá průtrž, která po této migraci zůstala...
Fanoušci metalového easy listeningu a posmutnělé severské melancholie zároveň jsou bezpochyby již několik posledních týdnů ve střehu. Třetí album finských GHOST BRIGADE totiž rozhodně patřilo mezi ty více očekávané nahrávky letošního nepříliš horkého léta.
Nepřestávám si klást otázku, proč ani po těch bezmála 12 letech nepřestává být „Another Lesson In Violence“ tak svěžím a nadupaným živým záznamem, jenž vás bez jakýchkoliv průtahů dokáže okamžitě vtáhnout do děje.
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.
Moje první setkání s tvorbou této rakouské kapely probíhá za asistence emocemi prosycené muziky z různých "post" žánrů. Je tam dostatek nápadů i děje, aby to utáhlo přes hodinu trvající stopáž a zároveň motivovalo k opětovnému poslechu. Fakt supr chlapy!
Tradiční melodický heavy metal, ovšem výborný. Na desce je vše v pořádku, kvalitním zpěvem počínaje a vymazlenou produkcí konče. V rámci žánru mohu jen doporučit, jen tomu chybí nějaká ta vlastní přidaná hodnota.
Zmar nad zmar. GRAVE DIGGER přestali být opravdu zajímaví někdy kolem alba "Ballads Of A Hangman" (2009) a od té doby už si vlastně jen zoufale tahají ze své riffové zastavárny, co jim dříve nepřišlo dost dobré. A tentokráte to tedy rozhodně dobré není.
Parádní švédský old school death, který se vrací v čase do devadesátek a servíruje správně dusivou porci švédské žánrové klasiky zarámovanou do charakteristického chrastivého zvuku. Tohle by mělo chutnat především fanouškům starých DISMEMBER a ENTOMBED.
Třetí album švédských mladíků přináší zároveň i jejich nejvyspělejší materiál. Přechod k velkému labelu z intenzity jejich groovem načichlého blackujícího thrashe pranic neubral, navíc skupina přidala ještě více šikovnosti při kompozici. Svižný poslech!
Na rozdíl od kolegy Manatara si nemyslím, že se tihle Švédové nějak příliš stylově rozvírají. Většinu času je to prostě symfoničtěji pojatý black/death, který neurazí, ale nic zásadního se neděje. Jen ty čisté vokály trochu vybočují.