Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Jak se lze nahlížet na skutečnost, že jsou londýnští WHITE LIES považování za aktuální senzaci (pop)rockové mainstreamové scény? Je to důkaz vyčerpanosti současné masové hudby obracející se v poslední době směrem ke šťastnější minulosti anebo jen potvrzením faktu...
Tak takhle by to celkem i mohlo jít. Pětice pocházející z americké Pensylvánie se na svém druhém albu ukazuje jako těleso schopné výrazněji promluvit do současného metalcorového dění.
Pilní jako včeličky jsou lidé pohybující se v širším personálním okruhu kolem chicagské hydry YAKUZA. Není to tak dávno, co jsme na těchto stránkách recenzovali několik různých počinů producenta Sanforda Parkera a pozadu v tomto ohledu nehodlá zůstat ani frontman „japonských mafiánů“ Bruce Lamont.
Krakatoa opět ožívá. Vyhlaste maximální evakuaci! Je neuvěřitelné, že tři roky po předchozí erupci je údolí v okolí této francouzské verze známého indonéského vulkánu opět hustě osídleno.
Trpělivost růže přináší, jakoby si říkali i ESAZLESA. Ti skutečně nikam nespěchají a naopak se řadí do šiku kapel, jež si k debutovému albu pečlivě budují tu nejlepší startovní pozici.
Pamatujete si ještě na sugestivní úvodní scénu z prvního dílu této filmové ságy o ne tak docela normálních příslušnících rodu homo sapiens? Výjev nacistických dozorců z koncentračního tábora přetahujících se s jedním z dětí odtržených od svých rodičů...
Ten čas ale letí. Není tomu tak dávno, co jsme o polských RIVERSIDE na těchto stránkách psali jako o nadějné kapele a už tady máme oslavu jejich desetileté existence.
Často si při různých příležitostech kladu otázku, proč tolik současných kapel přísahá na odkaz JOY DIVISION.
Nenechte se zmást tvrzením o žánrovém zařazení těchto Poláků, které mají uvedeno na své Myspace stránce. „Ambient / Other / Rock“ svým způsobem sice poměrně věrně vystihuje dění na jejich druhém albu „Earthshine“...
Řeknu vám, že GRIDLINK to mají už od své první nahrávky rozehráno na silný kultovní status. Tři roky staré album „Amber Gray“ je slušnou ukázkou z hlediska stopáže minimalistického přístupu ke grindcore a svým způsobem i nezpochybnitelným návratem k jeho úplným kořenům.
Velká Británie poloviny sedmdesátých let neskýtala pro mladé floutky z nevzhledných průmyslových aglomerací žádné světlé vyhlídky.
Koncept, který se začíná rychle vyčerpávat anebo smysluplné zabezpečení jeho další existence? Toť otázky, na které se i po několika týdnech strávených ve společnosti třetího alba KRALLICE jen těžko hledají odpovědi.
Pětiletá prodleva před další řadovou nahrávkou je pro debutující kapelu poměrně netradiční časový úsek. Na druhou stranu ne každý interpret potřebuje s maximální nutností upozorňovat na svoji existenci.
Grindcore jako touha vykřičet do světa své pocity a názory. Grindcore jako součást pevného postoje. Grindcore jako legální způsob likvidace všeho ve svém okolí.
Ejhle, špičkový německý debut našťouchaný bravurním technickým DM. Má to dost valérů, skvělou balanci mezi melodikou a zrůdnou agresí, zábavný vokál a explozivní basu, která evokuje klasiky žánru. Němci působí dojmem, že se pro první ligu narodili!
Košatý technický death, agresivní náklepy střídá progresivní hravost a přestože se jedná o brutální formu death metalu, je to i dostatečně čitelné. Povedený zvuk dává vyniknout všem instrumentálním parádičkám. A tempo je většinou zabijácké. Palec nahoru.
Tento šťavnatý mix proto-black/deathu s thrashovým zurvalstvom, nasratosťou a rýchlosťou sa mi veru pozdáva. Švédom to krásne hrá, tento debut u slovutných Century Media sa veru podaril.
Nové album skotských MOGWAI opět těží ze soundtrackových zkušeností skupiny, ale současně je cítit snaha vrátit se k postrockovým kořenům a především po produkční stránce ostřejšímu soundu. Tady bude co naposlouchávat.
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.
Moje první setkání s tvorbou této rakouské kapely probíhá za asistence emocemi prosycené muziky z různých "post" žánrů. Je tam dostatek nápadů i děje, aby to utáhlo přes hodinu trvající stopáž a zároveň motivovalo k opětovnému poslechu. Fakt supr chlapy!
Tradiční melodický heavy metal, ovšem výborný. Na desce je vše v pořádku, kvalitním zpěvem počínaje a vymazlenou produkcí konče. V rámci žánru mohu jen doporučit, jen tomu chybí nějaká ta vlastní přidaná hodnota.
