Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Když se koncertním sálem nesly tóny nádherné „Lett Out“, měli podstatnou část svého vystoupení polští RIVERSIDE už za sebou. Dost na to, aby posluchač (opět) vnímal jejich jedinečnou schopnost spojit zálibu v čirém muzikantství se skvělým citem pro v zásadě obyčejnou a chytlavou píseň.
Větší důkaz své nesmlouvavosti, než je název úvodního kousku („Prepare For Attack“) tohoto alba, už HAVOK ani poskytnout nemohou. V jejich v hluboké minulosti zabarikádovaném stylu není nejmenšího prostoru pro jakýkoliv progres...
Jestli někde ve zvýšené míře platí, že výsledné hodnocení nahrávky se bude odvíjet od čistě subjektivních preferencí, tak je to právě oblast instrumentální muziky.
Energie valící se z druhého alba těchto massachusettských pořízků symbolizuje další esenci léty prověřeného nefalšovaného hardcore v jeho nejsilnějších polohách.
Kola extrémní metalové muziky se počátkem letošního roku roztáčejí do nevídaných obrátek.
Další nasraní chlápkové, další ukazování zubů a vytahování ostrých drápků? Jakoby už toho nebylo dost, řeknete si možná. Reakcí na podobná tvrzení by pak mohlo být něco ve stylu „copak je tento svět snad jiný?
Je to zvláštní. U kapel, jakou jsou ROTTEN SOUND se jen těžko dají očekávat nějaké stylové kotrmelce a přesto jsou jejich alba očekávána s velikým napětím.
U EARTH vše při starém, chtělo by se říci. Nyní už je zcela evidentní, že návratové album „Hex; Or Printing In The Infernal Method“ z roku 2005 vytyčilo jasný hudebný směr...
Že toho grindcore ještě pořád nemáte dost? No prosím. Proud nových nahrávek zdá se nebere konce. Ještě než nás svým novým výtvorem (doufejme) potěší finské božstvo ROTTEN SOUND...
No vida. Máme tady další důkaz nutnosti obrátit kreativní pozornost jinam, dokud je ještě čas. Přesně toto je totiž případ Gore Verbinskeho, jehož sérii mořských adventur „Piráti z Karibiku“ začínala především v jejím třetím pokračování znatelně chybět pára.
Kdybych měl alespoň některý ze svých pokusů o cestopisný článek pojat jako souhrn doporučení k návštěvě určité země, v případě Sýrie by ten seznam atraktivních lokalit byl nesmírně dlouhý.
Přesně v době, kdy se objevily zprávy o údajných ústupcích Palestinců v izraelsko-palestinských jednáních v otázce území okolí města Jeruzalém, se na světě objeví časovaná bomba...
Když se skupina ze starého kontinentu rozhodne hrát čistě zámořskou hudbu, tak to může dopadnout buď katastrofálně anebo naopak velmi dobře. Pravda, tohle platí snad pro všechny obory lidské činnosti...
To bylo tenkrát slávy, když byl veřejnosti oznámen záměr korejského koncernu Hyundai vystavět v České republice na zelené louce fabriku na výrobu aut...
Ejhle, špičkový německý debut našťouchaný bravurním technickým DM. Má to dost valérů, skvělou balanci mezi melodikou a zrůdnou agresí, zábavný vokál a explozivní basu, která evokuje klasiky žánru. Němci působí dojmem, že se pro první ligu narodili!
Košatý technický death, agresivní náklepy střídá progresivní hravost a přestože se jedná o brutální formu death metalu, je to i dostatečně čitelné. Povedený zvuk dává vyniknout všem instrumentálním parádičkám. A tempo je většinou zabijácké. Palec nahoru.
Tento šťavnatý mix proto-black/deathu s thrashovým zurvalstvom, nasratosťou a rýchlosťou sa mi veru pozdáva. Švédom to krásne hrá, tento debut u slovutných Century Media sa veru podaril.
Nové album skotských MOGWAI opět těží ze soundtrackových zkušeností skupiny, ale současně je cítit snaha vrátit se k postrockovým kořenům a především po produkční stránce ostřejšímu soundu. Tady bude co naposlouchávat.
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.
Moje první setkání s tvorbou této rakouské kapely probíhá za asistence emocemi prosycené muziky z různých "post" žánrů. Je tam dostatek nápadů i děje, aby to utáhlo přes hodinu trvající stopáž a zároveň motivovalo k opětovnému poslechu. Fakt supr chlapy!
Tradiční melodický heavy metal, ovšem výborný. Na desce je vše v pořádku, kvalitním zpěvem počínaje a vymazlenou produkcí konče. V rámci žánru mohu jen doporučit, jen tomu chybí nějaká ta vlastní přidaná hodnota.
