EAST OF THE WALL - Ressentiment
Na svém druhém albu jsou EAST OF THE WALL v podstatě novou kapelou. I oni se totiž rozhodli dříve ryze instrumentální hudbu obohatit o vokální projev a přidat se k většině „plnohodnotných“ hudebních těles.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Na svém druhém albu jsou EAST OF THE WALL v podstatě novou kapelou. I oni se totiž rozhodli dříve ryze instrumentální hudbu obohatit o vokální projev a přidat se k většině „plnohodnotných“ hudebních těles.
Skutečně neexistuje moc frází, které by se pro popsání nového EP tohoto občasně se scházejícího spolku nedaly zkopírovat z mých nedávných recenzí jiných grindových nahrávek.
Tuto dánskou brusku můžeme považovat za družstvo udržující si stabilní výkonnost. Pravidelný dvouletý cyklus mezi jednotlivými nahrávkami zůstává dodržen i v roce 2010 a to samé platí i pro jejich kvalitativní úroveň.
Bývaly to tehdy časy v dobách největší slávy chicagského labelu WAX TRAX. Bylo to období masivního nástupu industriálních kapel, bouřlivého rozvoje žánru electronic body music (EBM) a především tou nejlepší érou pro mnoho skvělých kapel.
Tak ani tady to s tipováním hudebního směřování tohoto disku nebude po prvním pohledu na rozkošnou černobílou siluetu oběšence nikterak složité. K tomu připočtěme dokonalé DIY provedení bookletu...
„God Defamer“ jako pojítko s minulostí. GOD DEFAMER jako žhavá současnost. Výmluvnější název si ani nová kometa slovenské scény zvolit nemohla. René Blahušiak tak jasným způsobem dává najevo...
COLISEUM mají už nějaký ten týden venku výtečné album „House With A Curse“, takže příležitost osobně shlédnout formu tohoto tria se prostě nesmí propásnout.
Máte-li rádi naléhavý zpěv Cristera Olssona, procítěné severské riffové preludování a nevadí vám ani švédština, na novém albu EREB ALTOR si jistě najdete to své. Na žádné slavobrány to není, ale i poctivé bušení do kovadliny má kolikrát něco do sebe.
Pořád je všechno v pořádku a americká super grupa jede v kolejích poklidného progrocku. I tentokrát se najdou příjemná místa, celkově mám ale pocit, že docházejí silnější melodické nápady. Snad to bude jen takový ten oddech před něčím větším. Doufejme.
Pojďme si zase užít trochu pravého DM chrastění. MACERATION splňují žánrové atributy na potřebných 100% a doručují desku, ze které budou nadšeni zejména příznivci DISMEMBER nebo GRAVE (ale i BOLT THROWER). Zvuk je tučný, hluboký a deska nepostrádá tlak.
AC/DC war metalu a jejich nová deska. Výrazně podobná těm předchozím. Příznivci REVENGE dostanou klasicky zvrhlý a maximálně agresivní klepec. Tak jako vždycky. A tentokrát rovnou přes 40 minut. No, mě to stačilo dvakrát, potřetí do toho už asi nejdu.
Tak je to konečně venku! Pohrobci geniální tech/death entity SPAWN OF POSSESSION jsou zpět v centru dění. V kůži RETROMORPHOSIS působí robustněji a špinavěji, nicméně i tak je dokážete neomylně identifikovat hned po prvním riffu. Epické zmrtvýchvstání.
GOLGOTHAN REMAINS trochu pročistili zvuk a zvýraznili ULCERATE vibes. Nové EP je pořád hodně agresivní a inspirace novozélandskou ikonou (tentokrát přichází na řadu jejich pozdní tvorba) slouží spíše jako vydatná poleva než jako zásadní konstrukční prvek.
Komplexní metalová skládanka, kde si podává ruce agresivní death metal s dusavými djent výpady, ale i melodickými a klidnějšími pasážemi. Přes veškerou agresivitu to má i zvláštní ladnost. První dojem slušný.