Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nesmírnou výhodou stylové škatulky s přívlastkem „post“ je její neuchopitelnost. Vlastně se do ní toho vejde poměrně dost na to...
Nepsaným pravidlem každé správné retro recenze je patřičně vypíchnout historický přínos daného alba.
Touha hrát muziku ze starších časů zde byla asi vždy, ale pořádnou akceleraci si užila hlavně v posledních letech, kdy se může zdát...
Vzhledem k tomu, že je kolega RIP ve vztahu k aktuálnímu číslu zinu Telepatie v gigantickém střetu zájmů, připadla úloha sepsat posudek na v pořadí 6.
Když už je řeč o trendech v metalové muzice, a je jedno, jestli o nich hovoříme jízlivě anebo jako o respektuhodných událostech...
Když loni v srpnu na pódiu v josefovské pevnosti v rámci festivalu Brutal assault řádili američtí GATECREEPER, nic moc nenasvědčovalo tomu...
Po necelých šesti letech opět redesign? Dlouhá léta nic a pak v krátké době rovnou takové časté změny?
Na poměry BLACK TUSK nezvykle dlouhá tvůrčí pauza v délce necelých 6 let přinesla v případě této americké bandy pozitivní výsledky.
Jít na koncert kapely, jakou jsou KING GIZZARD & THE LIZARD WIZARD (dále KGLW) je tak trochu schůzkou naslepo. To platí i v případě...
Hudební historie pamatuje bezpočet případů, kdy ocitnout se ve správný čas na správném místě znamenalo úspěch a kariérní vzestup.
Žánr, kterému jsem v posledních letech příliš pozornosti nevěnoval. A to vlastně platilo vždycky. Ovšem zároveň žánr...
Japonští COFFINS jsou velice plodnou kapelou pokud jde o různá splitka a mini, ale na řadové desky si musíme vždy počkat minimálně 5 let.
S existencí HABITANTS to René Rutten pochopitelně neměl od začátku vůbec lehké. Ta tendence srovnávat s jeho „mateřskou“ kapelou tady prostě byla hned od jejich vzniku a i nadále bude.
Trevor William Church je jedním z těch hyperaktivních hudebníků současnosti, kteří nectí tradice velící vydávat desky v „rozumných intervalech“.
Hodně poctivý náklad staroškolského grindcore z Města Andělů se členy SHITBRAINS, SULFURIC CAUTERY nebo RADIATION VOMIT. Excelentní práce bubeníka a na poměry žánru dost velká pestrost v riffech, dynamice i barvě vokálů.
Hůře stravitelná záležitost i na poměry old school death metalu. Tito Švédové nikdy nejeli přímočarý smrťák, takže novinka vlastně nepřekvapí. Pokud vám vyhovuje fusion kuchyně okrajových forem metalu, nemůžete s tímto nevycválancem šlápnout vedle.
Standardní živák ARAKAINu, výjimečný snad jen tím, kolik let existence na něm kapela slaví. Skalní jistě odhalí, která z obsažených skladeb ještě živě nebyla sejmuta, nám ostatním (co jsme se zároveň nezúčastnili) však postačí pár orientačních poslechů.
Občas není ku škodě se nakazit nějakou tou retro nahrávkou vonící po trvalé, zvlášť když se člověk jinak soustředí hlavně na nové věci. Jen se to s inokulací nesmí přehnat, jinak tahle „dcerka Doro“ o mnoho víc než to prima-retro nenabízí.
Hudba těchto Kanaďanů nikdy nebyla na první poslech. Ale ani skoro dva měsíce po vydání se do jejich novinky neumím dostat. Je tu jen několik záchytných míst, které pro mě mají přitažlivost. To je v porovnání s předchůdci zoufale málo.
Norská obdoba MAXIM TURBULENC (co do rozměrů) hraje elektro rock/metal ozdobený slušným zpěvem. Pro svou zastřenou melancholickou atmosféru nabízejí příjemný poslech jinak ne příliš originální hudby na vlnách středního proudu.
Tore je mrtev a tohle je jeho poslední deska. Bohužel od začátku nepřesvědčivá elevator music, i když bohatě proaranžovaná. Chybí atmosféra. Tu nalézám až v poslední třetině. Avšak Garm je Garm, takže to ještě prohledám, jestli jsem něco nepřeslechl.
