NAILS - Every Bridge Burning
NAILS si tentokrát s novým albem dali pěkně načas. Předchozí tříletý interval mezi první trojicí řadovek byl natažen téměř na trojnásobek až pomalu hrozilo...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Po všech stránkách veliký progres předvádějí oproti svému 2 roky starému debutovému albu britští KUROKUMA.
Pokud se budeme dívat na současné dění v oblasti retrospektivního thrash metalu jako na volný ring, tak v rámci domácí ligy už je konkurence více než solidní a každoroční klání slibuje velice napínavou a vyrovnanou soutěž.
Australští A NIGHT IN TEXAS se zformovali v roce 2010, tedy přesně v časech vrcholící deathcorové horečky, kdy tento rychle do popředí se protlačený žánr začínal svoji cestu dolů.
Festivalový hrací plán umí být někdy velmi neúprosný. Své o tom mimo jiné určitě vědí i američtí HEATHEN...
Touha hrát muziku ze starších časů zde byla asi vždy, ale pořádnou akceleraci si užila hlavně v posledních letech, kdy se může zdát...
Čekal jsem možná trošku větší tlak, nazvučení nahrávky je totiž vzhledem k žánru poněkud vzdušnějšího ražení. Kompozičně však máme co dělat s kvalitní náloží disonantního death metalu lehce ve stylu GIGAN. Američtí debutanti však rozhodně nezklamali!
Švédové se na svém debutu zeširoka rozkročili z blackových základů, přes death, symfo-black až k post metalovým variacím. Jen je toho občas až moc naráz. Deska je prima, ale víc se těším na pokračování, až si utřídí myšlenky na své další směrování.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.