Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Asi neřeknu žádné objevné moudro, když prohlásím, že každá deska amerických zabijáků SLAYER je očekávána s velikou netrpělivostí...
Na seriálový hit MIAMI VICE z 80-tých let si u nás dnes vzpomenou snad už jen ti šťastlivci, kteří měli možnost v době tuhé normalizace sledovat televizní stanice vysílající na západ od železné opony.
Sobotní budíček se svým sranda grindem obstarávají kojetínští SPASM. V době, kdy ještě mnozí dospávají páteční opičku a kdy ještě mnozí další snad ani nešli spát jest tahle sprška oplzlostí a agrárních vtípků akorátním soustem.
Letos již poosmé se davy fanoušků extrémního metalu ubíraly směrem trutnovské bojiště, aby zde stejně jako již sedmkrát předtím zapomněli na starosti všedního dne a užili si desítky tu více...
Není žádnou novinkou, že newyorská kytarová scéna neustále plodí nepřeberné množství kapel, z nichž některým se podaří prorazit i do mainstreamových hudebních vod a jejichž věhlas překročí i řeku Hudson.
„Parental Advisory: Explicit Lyrics“. Jako stín provází toto upozornění celou diskografii „řezníků z Buffala“. Každý, kdo alespoň trošku přičichnul k metalu musí jméno CANNIBAL CORPSE znát.
Další úspěšný zahraniční úlovek ve své síti si můžou připsat v Obscene Productions. Tentokráte se lovilo ve švédských vodách a dravec jménem SPLITTER nepatří věru k žádným podmírákům.
Uff, tak tohle je zase něco! Ti Švédové mě nepřestávají překvapovat. Po smutném odchodu žánrových lídrů NASUM se zdá, že na jejich následovníky nebudeme čekat zas tak dlouho.
Uplynuly dva rok a pro nás věrné jsou tady CULT OF LUNA s další pravidelnou dávkou emocí. Předchozí výtečné album „Salvation“ nasadilo laťku velmi vysoko a kapelu tak definitivně zbavilo nálepky s nápisem „ISIS klon“.
Jen pár dní poté, co si na mistrovství světa naše fotbalová reprezentace vychutnala tu americkou se na strahovském kopci, legendárním to poutním místě socialistické tělesné výchovy...
Vždycky mě překvapí, když v takové zemi jako Německo, kde vychází pod hlavičkou různých vydavatelství taková hromada metalového balastu, že by se z ní daly opravit naše dálnice...
Taky se vám stejně tak jako mě v té záplavě všech cool stříleček a střihově vychytaných akčních scén už stýskalo po nějakém staromilsky pojatém a napínavém thrilleru?
Jistě jste si už stihli všimnout, že v našem death metalovém seriálu dáváme prostor i nahrávkám, které v rámci tvorby jejich interpretů nepatří zrovna k vrcholným dílům...
Tak už je tady máme znovu a ani tentokráte nás nečeká žádná komorní siesta. U kapel jakou jsou jihočeští INGROWING si můžete být stoprocentně jisti, že své věrné příznivce nezklamou žádným zbytečným hudebním experimentem či odbočkou.
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.
Moje první setkání s tvorbou této rakouské kapely probíhá za asistence emocemi prosycené muziky z různých "post" žánrů. Je tam dostatek nápadů i děje, aby to utáhlo přes hodinu trvající stopáž a zároveň motivovalo k opětovnému poslechu. Fakt supr chlapy!
Tradiční melodický heavy metal, ovšem výborný. Na desce je vše v pořádku, kvalitním zpěvem počínaje a vymazlenou produkcí konče. V rámci žánru mohu jen doporučit, jen tomu chybí nějaká ta vlastní přidaná hodnota.
Zmar nad zmar. GRAVE DIGGER přestali být opravdu zajímaví někdy kolem alba "Ballads Of A Hangman" (2009) a od té doby už si vlastně jen zoufale tahají ze své riffové zastavárny, co jim dříve nepřišlo dost dobré. A tentokráte to tedy rozhodně dobré není.
Parádní švédský old school death, který se vrací v čase do devadesátek a servíruje správně dusivou porci švédské žánrové klasiky zarámovanou do charakteristického chrastivého zvuku. Tohle by mělo chutnat především fanouškům starých DISMEMBER a ENTOMBED.
Třetí album švédských mladíků přináší zároveň i jejich nejvyspělejší materiál. Přechod k velkému labelu z intenzity jejich groovem načichlého blackujícího thrashe pranic neubral, navíc skupina přidala ještě více šikovnosti při kompozici. Svižný poslech!
Na rozdíl od kolegy Manatara si nemyslím, že se tihle Švédové nějak příliš stylově rozvírají. Většinu času je to prostě symfoničtěji pojatý black/death, který neurazí, ale nic zásadního se neděje. Jen ty čisté vokály trochu vybočují.
